pátek 9. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Je to proces, jaký Dánsko nepamatuje. Nejen proto, že obžalovaný Peter Madsen je známá osobnost dříve obdivovaná pro svoji technickou dovednost a vizionářství. Soud by mělo objasnit, co se stalo loni v noci z 10. na 11. srpna na palubě jeho ponorky Nautilus u dánského pobřeží. Madsen je obžalován z vraždy švédské novinářky Kim Wall - a byl hned od začátku podezřelý.

Mediálně sledovaný případ „pokazil“ Skandinávii doposud čisté skóre útoků na novináře. Příběh Kim Wall, jejíž tělo bylo nalezeno poblíž přístavu nedaleko Kodaně, šokoval nejen severskou zemi, kde vraždy nejsou na denním pořádku. Nápadně se totiž podobá motivu ze severské krimi, jak ráda připomínala světová média. Morbidní příběh začal loni v srpnu, kdy byla novinářka na volné noze, která psala například pro britský Guardian, nahlášena jako nezvěstná. V tu dobu tvrdil Peter Madsen, se kterým byla spatřena naposledy na jeho ponorce, že ji vyložil v Kodani a pak už o ní neslyšel.

Reklama
Reklama

Dánští policisté se však za Madsenem vydali podruhé, když bylo poblíž Kodaně nalezeno torzo bez hlavy a končetin. Bylo zajištěno železem, aby nevyplulo na hladinu. Pitva později potvrdila, že jde o tělo nezvěstné reportérky, která chtěla psát nejen o Madsenově ponorce, ale i o jeho soukromém vesmírném projektu.

Madsen tehdy začal měnit výpovědi. Tvrdil nejprve, že novinářka na palubě ponorky skutečně zemřela, ale že to způsobil těžký poklop od ponorky. To však bylo vyvráceno ve chvíli, kdy pátrací tým našel i končetiny a hlavu. Její pitva následně potvrdila, že na lebce nebyly známky traumatu a že novinářka takto nezemřela.

scandinavie-in-ban-van-mogelijke-moord-wie-is-peter-madsen
Peter Madsen

To byla chvíle, kdy si Madsen vymyslel novou historku: že zemřela v podpalubí, kam unikl nebezpečný plyn v době, kdy on odpočíval v bezpečí nahoře na palubě. Ale že o oddělení končetin a hlavy nic neví, stejně jako o bodných ranách mimo jiné i v rozkroku.  Stejně jako o spermatu, které bylo nalezeno na spodním prádle novinářky. Kim Wall podle svého tvrzení uspořádal řádný pohřeb v moři: na nic jiného nebyl čas, protože plyn záhadně poškodil nejen její tělo, ale i samu ponorku, která se toho dne potopila.

Obžaloba kvalifikuje Madsenův čin jako sadistický sexuální zločin. Opírá se také o fakt, že policisté našli v jeho počítači videa, na kterých jsou ženy trýzněné, vražděné setnutím hlavy nebo upalované zaživa. „Máme důvod se domnívat, že tato videa zobrazují skutečné vraždy,“ uvedli k tomu vyšetřovatelé.

Také u soudu se zatím Madsen držel nejnovější verze, že Kim Wall nejspíš zabil únik plynu. Pak opět pozměnil výpověď: její tělo tedy rozřezal, ale ženu rozhodně nezabil. „Prokurátor vyžaduje pro Madsena doživotí. Všech 36 křesel určených novinářům je zaplněno, další stovka žurnalistů z celého světa sleduje proces přes živé vysílání,“ informují o soudu The New York Times.

Dění popisuje i novinářka Maddy Savage a v jednom ze svých tweetů ze soudní síně píše, že Madsen stále mlží: „Například neodpověděl na otázku, proč nezavolal pomoc, když našel novinářku v bezvědomí.“  Informuje také o jednom Madsenově vítězství: žalobce připustil námitku, že ani pitva nemohla říct, jak přesně novinářka zemřela - v době, kdy se našlo tělo, byly již dlouho plíce naplněny vodou, a nelze tak potvrdit ani vyvrátit verzi s plynem.

 

 

Další Madsenovy odpovědi prý naopak zněly trochu dvojsmyslně a děsivě – zvlášť v souvislosti s nálezem spermatu, jak hlásí ze soudní síně další novinářka Julie Astrid Thomsen: „Madsen tvrdí, že do doby, co k nehodě došlo, užívala si Kim Wall velmi pěkný večer.“ Obě žurnalistky přitom shodně tvrdí, že Madsen působil velmi klidně.

Soud si zatím pozval na čtyři desítky svědků. Rozsudek by měl padnout nejpozději na konci dubna - a to i v případě, že se Madsen odvolá. Ale média již svou verzi mají: případ dokazuje, že Dánové jsou zdatní pohádkáři. A Madsen je nový Hans Christian Andersen, jehož pohádky rovněž měly často brutální konce.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Většina z nás si vývoj osídlení planety představuje jako jeden nepřetržitý růst obyvatel. Doba, ve které žijeme, je však ve skutečnosti ojedinělou výchylkou, která se nejspíš brzy zas vrátí do normálu, píše server Quartz.

Rychlost, s níž rostl počet obyvatel, byla ještě před deseti tisíci lety takřka nulová. Lidí začalo prudce přibývat až v 17. století. Zatímco ještě kolem roku 1400 to bylo o 0,02 procenta lidí ročně, o dvě stě let později jsme zrychlili na 0,23 a v polovině 18. století až na 0,33 procenta. Vrcholem populačního růstu pak byla 70. léta 20. století, kdy se světová populace ročně rozrůstala o 2,2 procenta.  Od té doby se tempo vrací zase do normálu, tedy klesá. Loni narostl počet obyvatel planety o 1,1 procenta. A podle predikcí demografů nás přestane přibývat do konce století.

Reklama
Reklama

Proč došlo k tak prudkému populačnímu nárůstu, byť rozloženému do několika set let? „Každá technologická revoluce vedla k nárůstu obyvatel,“ říká profesor demografie a ekonomie Ron Lee z Kalifornské univerzity v Berkeley. Každý důležitý objev (kamenné nástroje, pěstování plodin, parní stroj) odstartuje zhruba desetinásobný nárůst lidské populace, po němž následuje období nízkého či nulového přírůstku trvající několik tisíc let.

K takovým prudkým nárůstům, jako zažíváme posledních tři sta let, došlo podle Leea předtím dvakrát. Poprvé před dvěma miliony let, když se objevily první komunity lovců a sběračů, podruhé pak před 12 tisíci roky, když se na Blízkém východě objevili první zemědělci.

Výstřižek

Poslední (a stále trvající) populační exploze nastala s nástupem průmyslové revoluce a byla zapříčiněna stabilním přísunem potravin, vyšší porodností a nižší úmrtností – jak píše ve své knize The Great Population Spike and After již zesnulý ekonom W.W. Rostrow. Začalo to v 18. století ve Velké Británii, která zažila velký populační boom, pokračovalo to v Evropě, USA a částech Asie. Ve fázi opravdu rychlého přírůstku je už dnes jen africký kontinent.

V tzv. vyspělém světě dnes porodnost dosahuje úrovně 1,72 dětí na jednu ženu, což nestačí k udržení stávajícího počtu obyvatel (ten by vyžadoval porodnost 2,1 dětí na jednu ženu). Více než deset zemí včetně Japonska a Španělska zažívá dlouhodobý úbytek obyvatel. Globálně svět klesne pod hranici udržování stávajícího počtu obyvatel někdy v roce 2070, jak vyplývá z posledních demografických údajů OSN.

Demografický vývoj byl podle zmíněného ekonoma Rostrowa zásadní a nejdůležitější silou, která ovlivňuje náš svět. Dnešní doba mu dává za pravdu: zatímco některé společnosti mají vysokou porodnost a mladou populaci, jiné stárnou a zmenšují se. Výsledkem je migrace lidí ze zemí s vysokým populačním růstem do zemí s menším přírůstkem či úbytkem, což vyvolává obavy a živí populisty.  Přibývání starých lidí v bohatých společnostech a nedostatek mladých pracovníků zase snižuje ekonomický růst.

Profesor Lee nevidí vývoj jen negativně. „V mnoha ohledech zažíváme pozitivní období. Chudoba celkově klesá, dostupnost vzdělání roste. Průměrná délka života se zvyšuje. Lidstvo se materiálně nikdy nemělo tak dobře. Nic ovšem není trvalé. Pravděpodobnost katastrofy roste,“ říká ovšem.

Lidský pokrok by mohla vykolejit jaderná katastrofa nebo dramatická klimatická změna. Ostatně k tomu všemu v historii už došlo. I během nárůstu obyvatel došlo k malému výpadku, kdy lidí takřka nepřibývalo. Stalo se tak v letech 1600 až 1650. Na lidstvo tehdy dolehla zničující kombinace malé doby ledové a trvalé války v Evropě. Tahle kombinace držela počet obyvatel na uzdě navzdory technologickému pokroku. A nikde není zaručeno, že se to nemůže opakovat, uzavírá Quartz.

Reklama
Reklama