čtvrtek 21. 6. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Se sebeovládáním je to jinak, než jsme si dosud mysleli - odhalila zpráva z nově provedeného „pamlskového testu“ v aktuálním čísle magazínu Psychological Science. Je to jeden z nejsrozumitelnějších, nejelegantnějších a nejznámějších experimentů posledních desetiletí. Na konci šedesátých let posadil tehdejší psycholog ze Stanfordské univerzity Walter Mischel skupinu předškoláků do místnosti, postavil na stůl před každého z nich sladký zákusek a nabídl jim obchod: on teď odejde z místnosti a ti, kteří vydrží nesníst svou sladkost do chvíle jeho návratu, dostanou za odměnu ještě jeden zákusek, takže budou mít dva.

Některé děti pokušení odolat dokázaly, některé ne, a stanfordští vědci se po letech vydali zjistit, jak si zástupci obou skupin vedli v dalším životě.  Jak už v tuto chvíli dokáže čtenář odhadnout, ti s větším sebeovládáním na tom byli po některých měřitelných stránkách líp: například měli lepší výsledky srovnávacích vzdělanostních testů, netrpěli nadváhou a podobně. Závěr byl proto jasný: sebeovládání je klíčovou schopností pro úspěšný život.

Reklama
Reklama
Reklama

Tenhle vzkaz – jak píše ve svém textu o nové studii server Quartz – se léta bral jako zásadní sdělení pamlskového testu. Jenomže se ukazuje, že věci jsou možná trochu jinak, než se zdály být. Zmíněná nová studie z Psychological Science zopakovala pamlskový test se stejným záměrem: zjistit vazbu mezi schopností dítěte odložit uspokojení na později a jeho pozdějším výkonem v životě a ve školní kariéře. Jediným rozdílem od Mischelova experimentu byl tentokrát větší počet účastníků a jejich větší sociální rozrůzněnost - včetně dětí, jejichž rodiče měli jen základní vzdělání.

https://www.youtube.com/watch?v=QX_oy9614HQ

Výsledky nepopřely původní pamlskový test, zkomplikovaly však jeho jednoduché sdělení a výklad. Vazba mezi sebeovládáním a pozdějším úspěchem v životě byla potvrzena, nicméně pečlivé zkoumání dalších faktorů ze života zúčastněných dětí - jejich rodinného zázemí, domácích podmínek, poznávacích schopností a podobně – sílu a význam této vazby značně oslabilo.

„Schopnost vyčkat na druhý zákusek je do značné míry formována sociálním a ekonomických zázemím dítěte - takže je to právě toto zázemí, a nikoli schopnost odložit uspokojení, co v dlouhodobé perspektivě rozhoduje o úspěchu dítěte,“ shrnula nové výsledky socioložka Jessica McCrory Calarco. „A je to konec konců logické: děti z chudších rodin to mají s čekáním na druhý zákusek obtížnější, protože když se dennodenně potýkáte s nedostatkem, chytáte šanci bez odkladu - hned jak přijde.“ Tento aspekt pamlskového testu ostatně odhalila už studie z roku 2013, která si všimla, že schopnost dítěte vyčkat na budoucí odměnu souvisí nejen s jeho sebeovládáním, ale také s důvěrou v to, že ona odměna doopravdy přijde.

A právě v tomhle, nikoli v předvídání budoucích úspěchů a neúspěchů, je podle autora původní studie Waltera Mischela zásadní sdělení pamlskového experimentu. Nesoustřeďte se jen na trénink sebe sama nebo svých dětí v dovednosti odolávat pokušení a odkládat rozkoš na později. Kromě takového cvičení vůle se hlavně snažte ovládat a řídit svůj vnitřní život.

Ostatně již v roce 2014 ve své knize Mischel uvedl, že jeho pokus nebyl vykládán správně: nešlo o predikci, ale o strategii, kterou mohou děti i dospělí využít k regulaci svých emocí. "Čtyřleté děti jsou vynalézavé: aby se rozptýlily, proměnily své prsty v klavírní klávesy, zpívaly písně a zkoumaly své nosní otvory, " uvedl. Pro dospělé pak doporučil "if-then" strategii. Pokud se například snažíte vzdát kouření, můžete si říci: "Když chci cigaretu, od měním se místo toho tím, že si dám pauzu a zahraju si hru na svém mobilu."

Což se dá brát i obecněji. „Žijte tak, jak žít chcete, a dělejte věci, které vás vnitřně obohacují a uspokojují. Odvracejte pozornost jinam konstruktivně a rozptylujte se způsoby, které vás samy o sobě uspokojují,“ cituje Quartz z dřívějšího rozhovoru  Mischela s deníkem New York Times.  „Třeba já mezi své emoce nepouštím melancholii. Vážně - do melancholie se prostě nepouštím. Je to neuspokojivý způsob bytí.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Genetičtí inženýři z univerzity v Edinburghu “editovali” geny prasat tak, že vědecky upravená selátka jsou imunní vůči PRRS, tedy reprodukčnímu a respiračnímu syndromu prasat, jednomu z postrachu masového chovu vepřů. Nejde o dobře známou genetickou modifikaci, kdy se k existující genetické informaci přidá nová, cizí. Při genetické editaci jde o změnu už existující genetické informace, ale nic se nepřidává, jak píše BBC.

Velkochovatelé prasat mohou opatrně začít slavit: PRRS je jen v EU stojí ročně zhruba jeden a půl miliardy eur. Ovšem raději opatrně. Genetická editace, tedy GE, je poměrně nová metoda úpravy genů. A na rozdíl od GM potravin, které jsou ve světě už v obchodech k dostání, k ní neexistuje žádný regulační rámec. Editované maso ještě minimálně několik let nebude možné prodávat.

Mnoho zákazníků chová ke GM potravinám nedůvěru a mají obavy, že bude negativně působit na lidské zdraví - ačkoliv podle WHO není žádný zdravotní efekt prokazatelný. Prozatím, řekli by kritici. GE je minimálně na první pohled ještě razantnější zásah: změna je trvalá, což na jednu stranu znamená, že imunita vůči chorobě se předává dalším generacím, ale veřejný odpor bude možná ještě silnější než v případě GM.

Nakonec vskutku ještě není zřejmé, zda GE s sebou nenese vedlejší účinky pro zdraví a kondici prasat. “Vylepšení” prasat růstovým hormonem, které zkoušeli američtí výzkumníci na počátku devadesátých let, sice přineslo svalnatější zvířata, ale kolabovaly jim ledviny, srdce, plíce, mozek a trávicí soustava. Růstový hormon byl proto i v USA zakázán. Soudobá GE je ale přesnější, proto vědci podobné problémy nepředpokládají.

O prasata jde ovšem i z jiného pohledu. Ohleduplnější chovatelé, které BBC cituje, tvrdí, že proti PRRS se dá účinně bránit tak, že svým chovancům nabídnete zdravější život. Problém PRRS vyřešený genetickým inženýrstvím tak podle nich může v důsledku vést k ještě útrpnějšímu životu chovaných zvířat.

https://www.youtube.com/watch?v=DhLcZYS4368

Reklama
Reklama