čtvrtek 16. 2. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Nejsledovanější youtuber na světě, sedmadvacetiletý Švéd Felix Kjellberg vystupující pod přezdívkou PewDiePie, přišel o lukrativní obchodní smlouvy s Disney a YouTube, protože na svém kanálu na YouTube zveřejnil videa s antisemitským obsahem. Pro Kjellberga je to sice nepříjemné, avšak armáda mladých, k síti věčně připojených videotvůrců může slavit: svět velkého byznysu je konečně bere stejně vážně jako hollywoodské herce či jiné celebrity.

PewDiePie je internetová hvězda, která si své publikum vytvořila především komentováním videoher. Za několik let takto nasbíral 53 milionů diváků a inspiroval mladé lidi po celém světě k tomu, aby udělali totéž. Tedy vzali kameru či mobil a natočili se, jak dělají něco, co ostatní bude zajímat, video pak pověsili na YouTube. Pokud vaše videa uvidí dost lidí, budete dostávat peníze od YouTube za reklamu a pohrnou se další sponzoři. Stane se z vás influencer, člověk mající vliv, o které se reklamní agentury i marketingové týmy všech značek budou přetahovat, ukázal PewDiePie.

Reklama
Reklama
Reklama

Kjellberg nebyl úplně první, ale je největší a řadě lidí ukázal cestu. Švéd se stal úspěšným a začaly se u něho hlásit zájemci o spolupráci. Od roku 2012 spolupracoval s Maker Studios, která patří pod firmu Disney. Firma mu pomáhala vytvářet videa, ale hlavně dohodovala další obchodní smlouvy. Kromě toho měl Kjellberg smlouvu také s YouTube, která jeho videa zařazovala do prémiového kanálu YouTube Red. O obě smlouvy teď mladík z Göteborgu přišel.

https://www.youtube.com/watch?v=lwk1DogcPmU

Kjellberg neudělal nic zas až tak šokujícího, ale ani vtipného. Zcela neznámým, náhodně vybraným lidem zaplatil pár dolarů za to, že se natočí na video, jak v rukou drží nápisy „smrt všem Židům“. Pak se snažil požár uhasit. Říkal, že šlo o vtip, nebo že chtěl upozornit na absurdní fakt, že lze zaplatit pár náhodným lidem za cokoli -  ale už bylo pozdě. Ne že by to znamenalo konec jeho kariéry. Pořád bude mít dost peněz z reklam na YouTube - firma Google, která veřejný kanál vlastní, jeho videa nezablokovala. A nějaký sponzor se časem jistě znovu najde.

Událost ale znamená milník ve vnímání youtuberů, jak píše server filmového časopisu Variety. „Jasně to ukazuje, že youtubeři už jsou součástí středního proudu. Kdyby to PewDiePie udělal před pěti lety, nikdo by si toho ani nevšiml,“ řekl časopisu Joost van Dreunen ze společnosti SuperData Research, která se zabývá výzkumem počítačových her.

Hollywoodský establishment dlouho nebral videotvůrce vážně. „Podívejte se na ty děti s počítači ve sklepě, to je roztomilé, říkali si. “ PewDiePie je ale dnes takovou celebritou, že Disney a Google záleží na tom, co dává na internet, a když hranici překročí, zbaví se ho. „Jak tyto hvězdy budou dál růst a stanou se samy o sobě obchodními odvětvími, jejich partneři je budou neustále sledovat a hodnotit každý krok, který udělají. Posuzovat, zda se hodí k jejich značce a hodnotám,“ myslí si Brent Weinstein z firmy UTA.

Coby pionýři nového média se youtubeři těšili velké volnosti k experimentování a posouvání společenských norem. Do chvíle, než začali vydělávat hodně peněz. Jejich nezávislost jim umožnila „být velmi autentickými a rychle reagovat“, jak soudí Brendan Gahan z agentury Epic Signal. Většině přitom chyběla jakákoli odborná průprava. „Nikdy se nemuseli zodpovídat personálnímu oddělení nebo šéfovi, zároveň věděli, že šokující chování přitahuje další oči k jejich kanálu,“ dodává.

Tahle éra je ale pomalu u konce, shodují se odborníci oslovení Variety. „Je to budíček pro všechny youtubery. Když vidí, že ani PewDiePie, který je na vrcholu pyramidy, není nedotknutelný, pak není nikdo z nich,“ říká Gahan.  Youtubeři budou dál pokračovat ve vytváření videí, která budou většinou nudná a někdy šokující. Ale od tohoto dne si mnohem více budou rozmýšlet, než kliknou na tlačítko „zveřejnit“.

https://www.youtube.com/watch?v=_TSZe3mfGYg

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Většina z nás má schopnost vidět v náhodně vytvořených vzorech, které nás všude kolem obklopují, povědomé tvary. V oblacích vidíme zvířata, ve skalních útvarech lidské obličeje. Řada lidí má ráda tvorbu umělce Jacksona Pollocka, protože v jeho obrazech vytvářených kapající barvou vidí různé objekty. Sám Pollock právě proti tomu bojoval, v obrazech uvnitř obrazu spatřoval „zbytečnou zátěž navíc“ a snažil se jí zbavit. A intuitivně časem přišel na to, jak podobnému jevu předejít: vzorce jeho obrazů byly stále složitější.

Vědci se nyní vydali podobnou cestou jako kdysi Pollock. Ovšem místo intuice aplikovali metodu fraktální geometrie. Zjistili, že obrazy s nízkou fraktální složitostí vytvářejí v lidské mysli víc obrazů. Jak se komplexnost zvyšuje, počet zdánlivých obrazů klesá. Fraktál je opakující se vzorec. Jeho příklad najdeme v přírodě na mnoha místech: na sněhové vločce, u větvícího se stromu, na hlavici  květáku. Fraktální složitost se měří hodnotou D, která odráží, jak jemnou strukturu obraz má. Od 1,0 – rovná linka s nula fraktály – až po 2,0, což je vyplněná kostka opět zcela bez fraktálů.

Reklama
Reklama
Reklama

Richard Taylor, fyzik a teoretik umění z Oregonské univerzity, zkoumal, proč některé vzorce navozují více imaginárních objektů než jiné. Vyšel z práce švýcarského freudiánského psychiatra Hermanna Rorschacha a jeho známých skvrn. Rorschach deset těchto inkoustových skvrn vytvořil v roce 1921. Jak známo, v každém vyvolávají jiné obrazy a používají se v psychiatrii k analýze podvědomí. Někdo v nich vidí zbraně, jiný květiny. Podle předchozích výzkumů se ukázalo, že jedna skvrna může mít až tři stovky různých „čtení“.

Rorschachův test

Taylor vzal pět skvrn a pomocí počítačového algoritmu změřil jejich komplexnost. Vyšlo mu, že se pohybuje v rozmezí 1,1 až 1,3 – tedy relativně nízko. Výzkum ukázal, že s klesající hodnotou D stoupá počet obrazů, které lidé ve vzorech vidí. „Byli jsme překvapeni,“ řekl časopisu Nature. Přišel i na to, že lidem se při pohledu na vzorce v této úrovni komplexity – a tedy při vytváření vlastních obrazů - snižuje hladina stresu.

Podle Taylora je možné výsledky jeho zkoumání využít ke studiu lidského vizuálního systému. Nebo také k navrhování maskovacích materiálů. Taylor došel prakticky k tomu samému jako Pollock o více než půl století dříve. „Jeho práce se od roku 1943 vyvíjela od nízkých hodnot D k vysokým hodnotám fraktální složitosti,“ uzavírá Taylor.

Reklama
Reklama