pondělí 21. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Mark Zuckerberg v sobotu otočil ve věci falešných zpráv na Facebooku. Až doposud se šéfové nejvlivnější sociální sítě stavěli k tomuto jevu spíš netečně, ale po smršti kritiky z poslední doby – posílené i slovy Baracka Obamy – jde Facebook do sebe.

Téma se rozvířilo poté, co Donald Trump vyhrál v USA volby a někteří jeho kritici začali poukazovat na to, že volby ovlivnila neschopnost Facebooku zabránit šíření lživých zpráv v předvolební kampani. Kritika vyvrcholila poté, co vlivný portál Buzzfeed přišel s analýzou, podle které měly dezinformace před volbami na Facebooku dokonce navrch nad pravdivými sděleními. Zuckerberg se nejdřív bránil - a to, že by Facebook pomohl Trumpovi vyhrát, označil za “bláznivou myšlenku”.

Reklama
Reklama

To však oponenty kritiky ještě víc rozlítilo, navíc se do debaty vložil minulý týden prezident Obama s tím, že matení veřejnosti přes sociální sítě rozhodně nejde brát na lehkou váhu. V době, kdy většina lidí bere informace primárně z toho, co jim přistane na facebookové zdi nebo na Twitteru, jsou falešné zprávy podle Obamy přímým ohrožením demokracie a provozovatelé sociálních sítí se nemohou zodpovědnosti jen tak zbavit.

Dalo by se namítat, že Facebook ve skutečnosti není ničím jiným než novodobou výrobnou papíru, na který si každý může napsat, co chce – a těžko výrobce média popotahovat za nevhodný obsah. I Zuckerberg už ale pochopil, že tak jednoduše z téhle debaty nevyklouzne. “Dezinormace bereme vážně,” napsal v sobotu v “updatu”, který pověsil na svoje zeď a kde mimo jiné přiznal, že Facebook chyboval, pokud někdy nechal svoje uživatele sdílet, cokoli se jim zlíbí. A přidal sedm konkrétních bodů, jak situaci zlepšit:

  • Vylepšit algoritmy tak, aby Facebook sám poznal, že uživatelé chtějí něco nahlásit jako hoax, a to ještě dřív, než to sami stihnout udělat.
  • Usnadnit uživatelům nahlašování falešných zpráv.
  • Ověřovat zprávy u třetích stran, tzn. spojit síly se spolehlivými “fact-checkery” a víc se od nich učit.
  • Zavést varovné hlášky, tzn. pokud je u něčeho silné podezření, že jde o falešnou zprávu, pak by takový příspěvek měl od Facebooku dostat i příslušné varovné označení.
  • Důsledněji kontrolovat, na co se autoři příspěvků odkazují a kam vedou linky, které ke svým zprávám přidávají.
  • Rozbít ekonomiku, na které je šíření hoaxů postaveno. Často totiž jde o ziskovou činnost, za kterou stojí reklamní roboti a automatizované systémy vycvičené k tomu, aby uměle zvedali čtenost a zneužívali reklamní politiku Facebooku.
  • Víc poslouchat novináře a osvojit si standardy ověřování faktů používané v zavedených médiích.

Pro úplnost je dobré připomenout, že zmanipulované zprávy a dezinformace jsou fenomén, který škodí i Česku. Jeho sílu ukázal nedávný průzkum agentury STEM. Každý čtvrtý Čech podle něho věří webům, které prokazatelně šíří dezinformace. Čtvrtina populace má k “alternativním médiím” větší důvěru než k médiím tradičním včetně veřejnoprávních. Tristní je situace u mladých lidí: dva z pěti přiznávají, že dezinformační a manipulativní obsah neumí rozeznat.

Pokud jde ovšem o Facebook, ten je dnes už tak velký, že se na věc dá dívat i z té lepší stránky. Jak říkal Zuckerberg těsně po volbách: z 99 procent je obsah na Facebooku autentický.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Angela Merkel pokračuje. V neděli oznámila, že se pokusí počtvrté vyhrát volby - a vůbec to nebylo samozřejmé a rychlé rozhodnutí. Z článků dobře informovaných německých kolegů vyplývá, že nepokračuje z radosti, ale z pocitu odpovědnosti.  Zde například komentář a zpravodajský text deníku Süddeutsche Zeitung.

Novináři, kteří mají ke kancléřce dobrý přístup, už delší čas spekulovali o jejím odchodu. Někteří dokonce předvídali, že k němu dojde už během právě probíhajícího funkčního období. Merkel totiž nechtěla odcházet vyčerpaná a unavená, chtěla si okamžik loučení s politikou sama vybrat – na rozdíl od všech předchůdců na postu německého kancléře.

Reklama
Reklama

Gerhard Schröder odešel po prohraných předčasných volbách, kdy se od něj odštěpila levicová část vlastní strany. Helmut Kohl rovněž odešel za zenitem, po prohraných volbách. Vhodný moment k odchodu propásly i legendy poválečné demokracie Helmut Schmidt a Konrad Adenauer. Nyní - a toto riziko s sebou rozhodnutí nepochybně nese - hrozí podobný osud i kancléřce. Po dvanácti až šestnácti letech, které v případě další výhry ve volbách v čele země stráví, se může snadno okoukat. Již nyní někteří novináři pozorují, že je z práce v nesmírně náročných dobách unavená.

Angela Merkel minulé volby vyhrála s předvolebním sloganem „Znáte mě“. Ovšem uprchlickou politikou řadu tradičních voličů své křesťansko-demokratické CDU nepříjemně překvapila, jakkoli se mohla na podzim 2015 opírat o většinovou podporu německé veřejnosti. Její účast ve volbách v příštím roce bude volebním testem její migrační a uprchlické politiky, pokusem získat pro důležitá rozhodnutí od občanů legitimitu. Merkel se také pokusí zvrátit populistický trend německé politiky – CDU minulý týden oznámila, že se cíleně pokusí oslovit zklamané voliče a odradit je od volby populistů.

Angela Merkel in der Türkei
Angela Merkel v uprchlickém táboře v tureckém Nizipu, leden 2016 • Autor: Action Press, Profimedia

Podle řady komentářů v německých médiích je však hlavním důvodem, proč kancléřka nechce odejít, rozviklaný stav Evropy a celého západního světa: s nejednotnou Evropou, narůstajícím populismem a prezidentem Trumpem, který je pro zbytek světa velkou neznámou. Angela Merkel působí jako jistota; serióznosti, poctivosti, pragmatické politiky.

Kancléřka zároveň nemá ráda, když se její schopnosti a možnosti přeceňují. Kdy se očekávání šroubují do takových výšek, že je nemůže naplnit. Toto pnutí dobře ilustruje text z aktuálního vydání týdeníku Die Zeit, ve kterém se mimo jiné píše: „Každý v jejím okolí se snaží tlumit očekávání. Samozřejmě kancléřka není lídrem svobodného světa, říkají. Samozřejmě jsou možnosti Německa neskonale menší než možnosti USA. Samozřejmě Německo nebude schopno ukončit války ve světě – natož je vést.“

Tlak a očekávání, aby se po Trumpově volební výhře ujala výraznější role ve světové politice, vskutku přichází ve chvíli, kdy jsou její možnosti omezenější než dříve. Evropa netáhne za jeden provaz, ani její vlastní strana není jednotná. A ani v německé veřejnosti není tak populární jako před uprchlickou krizí. Pravda, pořád je pravidelně mezi pěti nejoblíbenějšími politiky v zemi a naposledy její důvěra v očích voličů opět stoupla, přesto ji část Němci, třeba ti konzervativnější z tábora tradičních voličů křesťansko-demokratické strany, kvůli otevření hranic pro uprchlíky trvale ztratí.

„Je to paradox dnešní globalizované a naštvané společnosti,“ píše Die Zeit o protikladu mezi slábnutím její pozice v německé politice a stále větších nárocích na aktivní roli ve světě. „Jako německá kancléřka už možná vládla příliš dlouho, ale jako světová kancléřka příliš krátkou dobu.“

Reklama
Reklama