čtvrtek 22. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Sigmund Freud se údajně nechal slyšet, že doutník je někdy prostě jenom doutník, ale v jeho (po většinu života) domovském Rakousku aktuálně není kouření prostě jenom kouření.

Země se až donedávna připravovala na moment, kdy tu - jako v jedné z posledních v Unii - vejde v platnost jeho absolutní zákaz v restauracích a kavárnách. Od 1. května měla skončit éra, kdy si návštěvník Vídně mohl odnést z návštěvy kavárny zakouřené oblečení a spolu s tím nasátou “vídeňskou kavárenskou kulturu”, která je od roku 2011 součástí světového kulturního dědictví, zapsaného na seznamu UNESCO. Rozhodnutí padlo v roce 2015 a předcházela mu debata, kterou velmi dobře známe i z Česka: na jedné straně svoboda podnikání, svoboda sebepoškozování - a k tomu specifická kultura (jen u nás hospodská). Na druhé straně argumenty o zdraví nekuřáků i kuřáků a poklesu konzumace tabákových výrobků. Jak už bylo řečeno, zvítězila druhá strana.

Reklama
Reklama

Po nástupu nové koalice, kterou v prosinci složil lidovec Sebastian Kurz s populistickými Svobodnými, je s tím však konec. Součástí koaliční dohody je zrušení plánovaného zákazu, které si vymohli právě Svobodní. Sám Kurz je mimochodem nekuřák, zákaz by si přál - a s ním i řada jeho spolustraníků, což také veřejně říkají.  Ale politika jsou kompromisy a Kurz se hájí tím, že kouření vyměnil se Svobodnými za vstřícnou politiku k evropským sousedům. Pokud je pravda, zní jako docela dobrý obchod - a také to něco prozrazuje o tom, jak vážně populisté své předvolební horlení myslí.

Někteří Rakušané jsou ovšem proti takovému kšeftu a za svým zákazem si stojí. Petice vedená zklamanými lékaři a založená v půlce února nasbírala za měsíc víc než půl milionu podpisů. Zákaz kouření je vždycky politikum, je to ostatně otázka veřejného zdraví, ale v Rakousku se stal politikem zvláštního druhu, neboť zrušeného zákazu rychle využila sociálně-demokratická opozice. Řada signatářů si jistě upřímně přeje kavárny bez kouře, ale fakt, že největší podporu má petice v místech, kde měli lidovci a Svobodní nejhorší volební výsledek, svědčí o tom, že jde o druh protestu proti kontroverzní koalici.

Protest je to ovšem marný. Sebastian Kurz trvá na tom, že dohody se mají dodržovat - a tu svou dohodu se Svobodnými také dodrží. Koalice už zamítla opoziční návrh na vypsání referenda a právě ve čtvrtek rakouský parlament zrušil část zákona nařizující úplný zákaz kouření v restauracích. Nadále si možné zapálit si ve vyhrazených oddělených prostorech.  Kdo bude mít zájem podpořit kulturní dědicví, může mít zakouřené svršky dál.

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Taši Wangčuk (32) pořád sedí ve vazbě a nikdo k němu nesmí. Jsou to přitom už dva roky, co tibetského obchodníka zatkla v Číně tajná policie a obvinila z „podněcování k separatismu“. Letos v lednu se v tibetském Yü-šu konal proces, který byl po čtyřech hodinách odročen bez vynesení rozsudku. Za zmíněný paragraf hrozí Tibeťanům v Číně až patnáct let vězení a soudy se při vynášení verdiktu většinou drží spíše horní hranice.

„Separatismus“ Taši Wančuka spočíval v jeho snaze upozornit čínské úřady na porušování ústavního práva Tibeťanů absolvovat doma vzdělání v tibetštině. Protože na jeho dopisy nepřicházela od lokálních autorit žádná odpověď, vypravil se před dvěma lety do Pekingu, aby tam získal od nějakého právníka odbornou pomoc v sestavení žaloby proti regionální správě.

 Jeho tehdejší cestu dokumentoval deník New York Times a natočil o ní film Tibetská cesta za svobodou, který zachycuje Tašiho marné pokusy: žádná právní firma neměla odvahu s ním spolupracovat a státní televize odmítla jeho žádost odvysílat o upadající a nedostatečné výuce tibetštiny reportáž. Taši se vrátil domů a dva měsíce poté, když New York Times zveřejnil jeho anabázi, byl zatčen. Zmíněný snímek byl jedním z hlavních důkazů Tašiho „zločinů“ u právě proběhnuvšího soudu.

Zatím není jasné, kdy senát vyhlásí rozsudek, a Taši Wangčuk na něj dál čeká v čínské utajené vazbě. Na dvouleté výročí jeho zatčení sepsala Amnesty International petici, která chce zdůraznit jedno: tibetský patriot Taši Wangčuk se nedopustil žádného mezinárodně uznaného zločinu a byl zatčen pouze za poklidné vykonávání svého práva na svobodu projevu. Podepsat žádost za jeho propuštění může každý zde.

https://www.youtube.com/watch?v=7HGZXcBq87c