čtvrtek 20. 10. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Masakry civilistů v syrském Aleppu pokračují a v ostrém protikladu k jejich brutalitě je velikost pobouření, které zatím v Evropě vyvolávají. Masové demonstrace za mír srovnatelné s těmi proti válce v Iráku v roce 2003? Politické kampaně srovnatelné s těmi, které v posledním roce po celé EU atakují dohodu s USA o volném obchodu TTIP? Nic takového se neděje. Pobouření proti zvěrstvům páchaným syrskou armádou, Íránem a Ruskem v Aleppu je velmi tlumené.

“Neexistuje souvislost mezi naší nečinností a hrůzami, k nimž v Aleppu dochází?” ptá se autor hlavního komentáře v předminulém vydání týdeníku Der Spiegel. Samozřejmě, válka v Sýrii je nesmírně složitým konfliktem: protíná se v něm náboženská válka mezi sunnity a šíity, souboj stovek lokálních milicí o moc, válka o regionální nadvládu mezi Saúdskou Arábií, Íránem a Tureckem - a stále zřetelněji také mezinárodní ambice Putinova Ruska. Ale opravdu stačí, abychom my, občané, ukazovali prstem na politiky a na jejich bezradnost při hledání míru? Neměli bychom dělat víc?

Reklama
Reklama

“Můžeme obrazy vraždění doplnit obrazy bratrství, které aspoň trochu povzbudí ty, kdo se ve sklepích Aleppa skrývají před bombami tak jako kdysi naši prarodiče,” radí Stefan Berg ve Spiegelu. “Můžeme těmto lidem ukázat, že jsme na ně nezapomněli. Můžeme protestovat před velvyslanectvími Ruska a Sýrie, tak jako kdysi proti válce George W. Bushe. Můžeme mírové konference k Sýrii blokovat takovým způsobem jako kdysi summity G8, a dostat tak politiky pod tlak. Můžeme nechat znít nářek matek z Aleppa všude tam, kde Vladimir Putin při státní návštěvě vystoupí z letadla,” vypočítává několik tipů.

I_obalka_R42_2016

Spojuje je touha, aby se občané proti zločinům této války mnohem více bouřili, aby v nich utrpení syrských civilistů vyvolalo rozhořčení, které odpovídá situaci. “Možná vraždění nedokážeme zastavit, ale nemůžeme se přece spokojit s tím, že budeme válku jen nečinně sledovat. Nesmí nás ukonejšit výmluva, že pobouření a protest stejně nemají smysl. Vždycky má smysl chovat se jako člověk. Hlavně v dobách, kdy se tolik lidí chová nelidsky.”

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Pojďme spolu do muzea. Na krátkou virtuální prohlídku muzea pro černošskou historii a kulturu, které bylo na podzim otevřeno ve Washingtonu. Stojí vedle nejslavnějších amerických muzeí na National Mall, pár desítek kroků od Bílého domu, Washingtonova monumentu či památníku Abrahama Lincolna.

Muzeum je výsledkem sto roků trvajícího úsilí, které počátkem října popsal týdeník Time. Idea vznikla v roce 1915 na srazu černošských veteránů, kteří si ve Washingtonu připomínali 50 let od skončení americké občanské války. Založili tehdy komisi, která měla propagovat zřízení památníku Afroameričanů.

Reklama
Reklama

Věci se ale začaly hýbat až o další víc než půlstoletí později, kdy se kongresmanem stal John Lewis, v 60. letech jeden z vůdců studentských nenásilných protestů za rovnoprávnost. Začal sepisovat a prosazovat zákony, které otvíraly cestu ke stavbě a v roce 2003 bylo skutečně dost podpory z řad Republikánů i Demokratů na zřízení muzea. Velkým podporovatelem byl i tehdejší prezident George W. Bush.

https://www.youtube.com/watch?v=uH-tAj4WA2Y

Kongres zaplatil polovinu z potřebných 540 milionů dolarů. Druhou polovinu dali soukromí dárci včetně řady celebrit. Například pěti miliony dolarů přispěl bývalý basketbalista Michale Jordan, moderátorka Oprah Winfriend ze své nadace poslala dokonce 21 milionů dolarů. Ředitel muzea Lonnie Bunch III. organizoval i road-show po Americe, kde o muzeu informoval a sháněl exponáty a příběhy. Vyzýval rodiny, aby na tyto akce přinášeli předměsty z rodinného dědictví, které pak zkoumali experti z muzea. Tímto způsobem posbírali čtyři pětiny z necelých čtyřiceti tisíc exponátů.

Muzeum navrhl slavný britsko-ghanský architekt David Adjaye. Budova je tmavá, exteriér z kovu, vzhled je inspirován korunou nigerijského národa Jorubů, z jehož řad pocházelo zvláště hodně otroků dovezených z Afriky do Ameriky. Hlavním sdělením je dle The New York Times, že „africko-americký příběh je americkým příběhem… Bez černošské kultury a dějin nelze chápat americkou kulturu a dějiny“.

 A nyní už nastal čas na virtuální prohlídku…

Reklama
Reklama