úterý 20. 2. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Autorka tohoto menu minulý týden v textu o Facebooku napsala, že firma po bolestném a dlouhém procesu dospěla k poznání, že v šíření fake news a dezinformací hrála mnohem větší roli, než si byli její čelní představitelé - včetně otce-zakladatele Marka Zuckerberga -  byli dříve připustit.  Americký deník The New York Times nicméně nyní ukazuje, že to tak stále úplně neplatí.

List analyzoval sérii tweetů, jimiž viceprezident Facebooku odpovědný za reklamu Rob Goldman reagoval na obvinění vznesená vyšetřovateli FBI, kteří zkoumají vliv Ruska na předloňské prezidentské volby. Tým v čele se zvláštním vyšetřovatelem Robertem Muellerem z toho minulý pátek obvinil třináct lidí, dvě firmy a jednu organizaci, tzv. trolí farmu z Petrohradu, kde také několik z obviněných pracuje.

Reklama
Reklama

Goldman tweetoval, že většina „protrumpovských“ a „anticlintonovských“ reklam, které Rusové zadali, byla na sociální síti zveřejněna až po volbách - což je informace, kterou prý média většinově ignorovala, protože jim nesedí do narativu o snaze manipulovat výsledek voleb. A dále, že cílem oněch reklam ve skutečnosti nebylo ovlivnění voleb, nebo že firma o všem řádně informovala Kongres i „americký lid“.

Čtěte také: Mark dá letos Facebook do pořádku

Váhu jeho prohlášení dodali nejen kolegové z vedení firmy, ale zejména prezident Donald Trump, který tweetoval, že lze jen „těžko ignorovat fakta“ pocházející od viceprezidenta Facebooku - a že jde o další důkaz, že Rusko se nepokoušelo volby ovlivnit, což sám Trump ostatně dlouhodobě odmítá. Zároveň to prezident využil k dalšímu útoku na seriózní novináře, které opětovně nazval „skutečnými fake news“.

Reportéři NYT teď ověřili Goldmanovo tvrzení tweet po tweetu a jakkoliv většina tvrzení měla reálný základ (a některá byla pravdivá), přišli zároveň na řadu nesrovnalostí. Kongresu sice Facebook opravdu předal ruskými subjekty zadané reklamy, ale nikoliv přímo veřejnosti (jejich ukázky následně zveřejnil až parlamentní výbor). Větší část reklam skutečně byla zveřejněna až po volbách, ale většina to není příliš velká – je 56 procent, takže 44 procent z nich prolétlo sociální sítí a zasáhlo miliony lidí už před výběrem hlavy státu. A média tuto informaci neignorovala, naopak o ní informovaly hlavní tituly od Reuters po CNN.

https://twitter.com/robjective/status/964680125064273921

Goldmanovo tvrzení, že se Rusko skrze různé subjekty nepokoušelo ovlivnit volby, pak přímo rozporují závěry týmu vyšetřovatelů FBI.  A NYT k tomu dodávají, že ovlivňování se nedělo jen skrze reklamy, ale také skrze působení trollů přímo v prostoru sociální sítě – ve skupinách či na zdech uživatelů. Pravdivě naopak Goldman informoval třeba o krocích, které firma podnikla, aby podobné situaci napříště zabránila – nově vyžaduje ověření u zadavatelů politické reklamy a zpřístupňuje tento druh reklamy všem, aby byla možná veřejná kontrola. Firma skutečně zavedla systém, v němž identitu zadavatelů ověřuje z části software a z části lidé. Z obvinění vyšetřovatelů vyplývá, že část obviněných Rusů používala falešné americké identity.

List pak materiál doplňuje komentářem, který se ke Goldmanovým tweetům staví kriticky, přestože viceprezident později některá vyjádření upravil. Podle autora komentáře jeho postoj každopádně ukazuje, že vedení firmy si stále plně neuvědomuje (nebo nechce veřejně přiznat) skutečnou roli, již Facebook hrál v šíření fake news. „Část firmy vidí sebe sama jako banku, kterou vykradli, spíše než jako architekta, který tuto banku navrhnul bez sejfů, bez alarmů a bez zámků na dveřích. A který se pak tváří překvapeně, když ji přepadnou lupiči,“ konstatuje.

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Británie se připravuje na tvrdý brexit a Brusel na tvrdá jednání o novém evropském rozpočtu. Lídři EU včetně českého premiéra Andreje Babiše se v pátek sejdou na summitu a hlavním tématem bude financování Evropské unie v letech 2021–2027.

Dosud se hlavní bitva odehrávala mezi Británií, která vždycky chtěla platit co nejméně a chtěla co nejvíce vrátit v rámci rabatu, a zbytkem klubu. Tentokrát bude stěžejní přetahovaná mezi čistými plátci do eurorozpočtu a čistými příjemci. Do druhé skupiny spadají bývalé postkomunistické státy včetně Česka - a ty si musí rozmyslet několik věcí, jak upozorňuje server Politico. 

Reklama
Reklama

Zaprvé, jak si celkově zajistit obdobný balíček peněz jako doposud. Odchodem Britů z EU zůstane v evropské kase díra zhruba třinácti miliard eur a zájmem chudších států by mělo být tohle manko vyrovnat vyššími příspěvky bohatých zemí. Nejen pro prostý fakt, že víc peněz v celkovém balíčku znamená více peněz chudším zemím. Ale také ze statistických důvodů. Odchodem Británie EU relativně zchudne a relativně bohatší země se stanou nominálně ještě bohatšími. Kouzlo nového přepočtu by přitom nejvíce uškodilo těm postkomunistickým zemím, které se nejvíce blíží západnímu průměru, což jsou Slovinsko a Česká republika. Zdejším zájmem je tedy spíš větší než menší evropský rozpočet.

Největší a nejbohatší členský stát, Německo, už ústy své kancléřky řeklo, že je ochotno přispět víc. Angela Merkel však zároveň upozornila, že státy, které chtějí od ostatních peníze, musí být solidární v otázce migrace. To je jasná narážka na země V4, které odmítají přijmout na své území běžence přidělené v rámci uprchlických kvót. I tady si bude muset země dobře rozmyslet svoji strategii.

Českým parlamentním a prezidentským volbám dominovalo téma migrace. Země by proto měla souhlasit s tezí Angely Merkel nebo francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že nový eurorozpočet má výrazně přidat na ostrahu vnějších hranic EU a ubrat dosavadním prioritám, zemědělství (tomu především) a strukturálním fondům na pomoc chudším regionům. Ty dnes zaujímají 41, respektive 46 procent rozpočtu přesahujícího každoročně 150 miliard eur. A z agrárního balíčku a ze strukturálních fondů Česko nejvíce tyje: ze stávající kasy do roku 2020 čerpá až 22 miliard eur a drtivou většinu představují peníze českým regionům a pro české farmáře.

Tuzemské drama tím ovšem nekončí. Zvažované snížení zemědělských dotací by se relativně nejvíc dotklo velkofarem hospodařících na tisícovkách hektarů. Svojí velikostí se unijnímu průměru zcela vymykají agropodniky jen ve třech zemích z budoucích sedmadvacítky - na Slovensku, na východě Německa a v Česku. Obrům mezi velkofarmami hrozí, že přijdou o 23 až 43 procent evropských dotací oproti současnému stavu. A ty české budou první na ráně, protože v kategorii obrů má několik šampionů včetně bývalého holdingu premiéra Andreje Babiše, firmy Agrofert.

Víc peněz ale pořád teče českým krajům. Vláda si proto bude muset rozmyslet, do které skupiny států chce v budoucím vyjednávání patřit. Zda k zemědělcům, nebo k zastáncům eurofondů. Při podobných dilematech v minulosti zkoušeli Češi sedět na dvou židlích, ale to se úplně nevyplatilo. Byla to na našince příliš vysoká hra.