čtvrtek 15. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Ještě předtím, než přinese čtvrteční menu zprávu, musí přiznat, že o jejím obsahu má dlouhodobé pochybnosti. Jde přitom o osvědčenou otázku sociologického bádání po celém světě, která se ptá na sympatie k jednotlivým národům a státům. Na otázku “Jak jsou vám sympatičtí ti a ti” je totiž po krátké úvaze jediná správná odpověď na všechny národy: “Nijak”. Neexistuje sebemenší důvod, aby někomu byli například všichni Švédové sympatičtější než všichni Portugalci. A to jsou ještě v tuzemském kontextu národy nevinné a nepříznakové. Chléb se v Česku z dějinných i aktuálně politických důvodů láme u Židů, Romů, Arabů, Němců či Rusů.

V momentě, kdy tazateli řeknete “Chorvati mi nejsou sympatičtí”, je možné v tom číst hluboce zažranou špatnou zkušenost od letního moře, což je sice hloupé a nesmyslné, ale pořád ještě v zásadě neškodné. S větou “Židé mi nejsou sympatičtí” začnou na dveře klepat dějiny a s větou “Arabové mi nejsou sympatičtí” zase Tomio Okamura. Přitom odpověď neznamená, že vám všichni Arabové či všichni Židé jsou nesympatičtí. Jen vám nejsou o nic sympatičtější než třeba všichni Poláci. Což je vlastně mravnější než být ze všech Židů či všech Arabů automaticky nadšený. Podobný výzkum se dělá zpravidla na škále 1 až 5, ale když dáte všem národům trojku, za prvé sabotujete dotazování a za druhé ve výsledku vyjdete z výzkumu jako někdo, kdo nemá nikoho rád či ráda.

Druhou možností je otázka na sympatie k jednotlivým státům, což už je uchopitelnější. Je možné argumentovat, že Švédsko je sympatičtější než Uzbekistán, protože jedno je svobodná země, kde panuje blahobyt, a druhé je krutá diktatura, kde panuje chudoba. Z pohledu běžného Čecha je ale podivné poměřovat třeba Švédsko a Finsko. V čem podstatném se liší? A zmíněné Švédsko a Portugalsko? Švédové jsou bohatší, je tam zima a mají Balt, v Portugalsku je lepší jídlo, i v únoru je tam příjemně a jeho břehy omývá Atlantik. Co z toho se ovšem počítá? Dají se z toho vyvodit nějaké “sympatie”?

To všechno jsou však jen řeči, protože ve skutečnosti se tato otázka se ptá na předsudky, iluze či strachy; ty spolehlivě měří. A nyní tedy můžeme přejít k samotné zprávě.

Polské centrum pro výzkum veřejného mínění CBOS zveřejnilo zprávu, že Poláci přestávají mít rádi okolní svět. Míra sympatií k cizím národům klesla u všech, ale naprosto u všech, na které se tazatelé ptali. U Čechů (kteří i tak vedou), Italů, Američanů, Rusů, Syřanů, Němců, zkrátka po celé planetě. CBOS nenabízí vysvětlení, ovšem byl by v tom čert, kdyby se v pohledu občanů na svět neodrazila rétorika politických vůdců.

Ti v polském případě bez ustání varují před nebezpečím z Berlína, Bruselu, Moskvy a Blízkého východu. Politickým tématem posledních týdnů je v Polsku boj za ochranu dobrého jména Polska ve světě, především v souvislosti s událostmi druhé světové války - což zaprvé znamená, že ho má někdo úmyslně ohrožovat, a za druhé vedlo k vážné roztržce s Izraelem a Ukrajinou. Pokud politici prezentují celý okolní svět jako hrozbu, což je někdy oprávněně, ale většinou nesmyslně, výsledkem je pak všeobjímající nedůvěra, nechuť a nepřátelství.

Ostatně pokud se podíváme na zatím poslední, říjnové výsledky z Česka, kde se CVVM ptá na sympatie k jednotlivým státům, zjistíme, že s výjimkou Japonska a Izraele, které mírně povyrostly, spadl v očích Čechů okolní svět úplně stejně jako u sousedů Poláků.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Obyvatelé amerického státu Pensylvánie si v doplňovacích volbách do Kongresu zvolili demokratického kandidáta Conora Lamba. Vítězství nad republikánem Rickem Sacconem je celostátní senzací, byť republikáni kvůli extrémně těsnému rozdílu jen asi 600 hlasů zatím porážku neuznali: vyhrál ve volebním obvodě, kde demokraté nezvítězili od roku 2002 a kde v prezidentských volbách v roce 2016 zvítězil s dvacetiprocentním náskokem Donald Trump.

Obě politické strany nyní analyzují, co Lambův překvapivý triumf znamená s ohledem na blížící se parlamentní volby. Pro republikány je varováním, že se na ně valí demokratická vlna, která by je během podzimních voleb mohla připravit o parlamentní většinu. Pro demokraty zase zjištěním, že  na „Trumpově území“ uspěje ten, kdo nabízí srovnatelně konzervativní agendu, což se mnoha demokratům nelíbí. Třiatřicetiletý bývalý mariňák a povoláním státní zástupce „není demokratem, kterého volil tvůj tát, ale spíše demokratem tvého dědečka“ – jak komentuje konzervativní politické smýšlení vítězného Conora Lamba agentura Bloomberg.

Reklama
Reklama

Pokud sčítací komise volby uzná a Conor usedne v Kongresu, bude patřit do konzervativního křídla demokratických zákonodárců. Conor je proti zákazu automatických útočných pušek, potraty jsou proti jeho křesťanskému vyznání, nicméně nezakazoval by je. Podporuje frakování – tedy těžbu zemního plynu a ropy za použití technologie, kterou ekologové kritizují. Na druhou stranu podporuje zdravotní pojištění pro všechny (tzv. Obamacare) a nelíbí se mu Trumpovy rozsáhlé daňové škrty z konce loňského roku.

Byla to hlavně podpora odborářů, která mu nakonec pomohla převážit výsledek, píše Bloomberg. Za Lamba se postavil mimo jiné hlasitý předák důlních odborů Cecil Roberts, který ho na jednom setkání těsně před volbou označil za „bohabojného muže, který podporuje odbory, vlastní zbraň, chrání pracovní místa a důchody, věří v sociální jistoty a pošle drogové dealery do vězení“.

https://www.youtube.com/watch?v=0GmF7QdN-V0

Úspěch konzervativního demokrata je pro mnohé jeho spolustraníky klíčem k volebnímu vítězství v blížících se listopadových volbách. Je potřeba hledat podobné kandidáty, myslí si mnoho demokratů. K získání parlamentní většiny demokraté ani nepotřebují dobývat tak jasné republikánské bašty, jako je 18. volební obvod v Pensylvánii, podotýká Bloomberg.

Stačí jim získat ještě 24 křesel, z nichž 23 drží republikáni v místech, kde v roce 2016 zvítězila Hilary Clinton – uspět tu by tedy neměl být takový problém. Stačí získat těchto 23 křesel plus jedno dvě další v nerozhodných obvodech. Demokratům může dodat naději i to, že od Trumpova zvolení prezidentem získávají v doplňovacích volbách o 12 procent více hlasů, než je v historii obvyklé.

Některým demokratům se nicméně posun směrem ke konzervativní agendě nelíbí. Například Steve Phillips, právník a autor knihy Brown Is the New White, si myslí, že demokraté by měli aktivizovat své skalní voliče, nikoli lákat ty Trumpovy.

Reklama
Reklama