sobota 24. 6. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Dvacet let po představení Thereminu, ovšem stále ještě dvacet šest let před premiérou Moogu, v roce 1941 zkonstruoval francouzský básník a muzikant Georges Jenny hudební nástroj, který si nechal patentovat pod jménem Ondioline.

Šlo o předchůdce dnešních syntezátorů, podivně nevzhledný nástroj s reproduktorem v dřevěné skřínce, na níž byla asymetricky umístěna klaviatura. Navíc byla ještě uchycená na pružinách, aby s ní šlo při hře pohybovat vpřed i vzad a vytvářet svého druhu vibrato. Ondioline byl schopný mnoha rozmlžených zvuků a vytvářel hudbu, jež působila, jako by vycházela zpod tlusté vlněné deky.

Reklama
Reklama

Bylo to přesně o 10 let později, kdy student medicíny Jean-Jacques Perrey zaslechl v rozhlase pořad o Ondiolinu. Jeho zvuk mu učaroval natolik, že okamžitě zavolal do vysílání a vyžádal si na Jennyho kontakt. S medicínou byl amen, z Perreyho se stal celoživotní propagátor a skladatel elektronické hudby pracující s Ondiolinem a podobnými nástroji.

https://www.youtube.com/watch?v=7pOqkn9JgO8

Pozoruhodný příběh rozmachu syntezátorů popisuje Amanda Petrusich pro časopis The New Yorker. Seznámením Jennyho s Perreyem přitom série bizarních přátelství nekončí. O archiv a odkaz nahrávek JJ Perreyho, který loni zemřel, se totiž nyní stará australský hitmaker Gotye, jehož skladba Somebody I Used to Know má na YouTube téměř 920 milionů přehrání.

Gotye začal být Perreyho hudbou okouzlen - a poté, co si dnes už těžko dostupný nástroj sehnal, začal na něj i tvořit. Své výsledky nakonec Perreymu poslal a dostalo se mu pozvání za stárnoucím hráčem do Švýcarska. „Během dvou týdnu jsem za ním letěl,“ popisuje svou dychtivost Gotye. „Ondioline má v sobě žal, velkou emocionální kvalitu. Je v něm něco, co zpívá, a hledá si cestu ven.“

https://www.youtube.com/watch?v=v9vOtUm-0so

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Před sedmnácti lety jsem natočil píseň Guilty Until Proven Innocent. Převrátil jsem latinskou frázi, která je považována za základní kámen našeho justičního systému „ei incumbit probatio qui dicit“ – tedy důkazní břemeno leží na tom, kdo obviňuje, nikoli na tom, kdo popírá. Pokud ale pocházíte ze čtvrtí, jako je Brooklyn, kde jsem vyrůstal, a pokud si nemůžete dovolit právníka, pak vás vězeňský systém může pohltit jen proto, že si nemůžete dovolit kauci. Milióny lidí nemohou měsíce zpátky ke svým rodinám - nikoli proto, že by byli odsouzeni za spáchání trestného činu, ale proto, že jsou ze spáchání trestného činu obviněni.

Tímto odstavcem otevírá komentář pro týdeník Time Shawn Carter, hudebník a rapper, kterého celý svět zná pod přezdívkou Jay-Z. Kritizuje v něm systém kaucí, který drží v amerických vězeních statisíce lidí ne proto, že by byli vinní, ale kvůli tomu, že si nemohou dovolit koupit svobodu.

Reklama
Reklama

Tato praxe postihuje především afroamerickou populaci, jež se dostává do zoufalé spirály. „Uvězněného rodiče má jedno z devíti dětí. Rodiny jsou nuceny se kvůli tomu zadlužit, často u úvěrových predátorů. Jinak by jejich milovaní museli zůstat ve vězení dlouhé měsíce,“ pokračuje Jay-Z.

Reklama
Reklama