pátek 29. 6. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Před třemi lety dosáhl východoafrický Mozambik velkého úspěchu - po víc než dvacetiletém úsilí, které nastoupilo po víc než třiceti letech války, byla kdysi zaminovaná země prohlášená za min prostou. Agentury Spojených národů a další organizace od konce tamního konfliktu zlikvidovaly přes tři sta tisíc výbušných zařízení; lidé přestali zbytečně umírat na cestách nebo při práci na poli a hospodářství začalo vzkvétat.

Na takový příběh se ovšem stojí v Africe dlouhá fronta, jak píše server Quartz. Angola, Čad, Etiopie, Senegal nebo Somálsko (ani to není plný výčet) se rovněž snaží se zahraniční pomocí zbavit svá území nášlapných nebo protivozidlových min. Nejenže však tahle práce stále není hotová, navíc se zpožďuje. A nepřímo za to může Blízký východ. Valná část prostředků mezinárodních, národních i nevládních dárců a organizací míří právě do oblasti pustošené největší válkou současné doby. Což znamená, že na Afriku zbývá méně. Vlastně jí hrozí, že bude zapomenutá.

 Což je smutné, ale přirozené. Peněz není neomezené množství a situace na Blízkém východě je nejurgentnější. Podle mezinárodních organizací, které se odminovávání po celém světě věnují, tak musí africké země - ale nejen ony, nýbrž všechny postižené státy, na které není upřená mezinárodní pozornost - změnit pohled na čištění vlastního území od min.

 Je to sice v prvé řadě humanitární problém, a tak je také nejčastěji zobrazován - v globální mysli jsou nášlapné miny spojené s obrazem zraněného dítěte. Bezpečná krajina však znamená také investici, protože cesty bez rizika znamenají snadnější obchod a rozvoj. “Skoncujme s utrpením” je pravdivé motto. Ale pokud ho vlády postižených zemí doplní souslovím “…a začněme s blahobytem”, mají pak větší šanci, že výpadek mezinárodních fondů nahradí penězi nových, především soukromých dárců.

https://www.youtube.com/watch?v=H1O_vtfX1sY

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Duben 2018. Emmanuel Macron je už skoro rok ve funkci francouzského prezidenta a odjíždí na první oficiální návštěvu do Bílého domu. Tam ho vítá Donald Trump i s první dámou Melanií. To se ve světě, kde je zpráva stará už po několika hodinách, může zdát jako dávná minulost. Teprve nyní ale vychází na světlo světa jeden detail z jejich setkání, který stojí za pozornost: Donald Trump Macrona nepřímo vyzval k opuštění Evropské unie. Informace vychází ze sloupku Joshe Rogina, který byl v pátek zveřejněn v deníku The Washington Post. Bílý dům ani Elysejský palác pochopitelně tyto zprávy nekomentovali.

„Proč neopustíte Evropskou unii?“ zeptal se prý tehdy Donald Trump a následně Macrona lákal s tím, že pokud by Francie následovala příklad Velké Británie, Spojené státy by jí mohly nabídnout mnohem výhodnější obchodní dohodu, než kterou má nyní Evropská unie.

Reklama
Reklama

Rogin ve svém textu cituje dva nejmenované vysoce postavené evropské úředníky. Neříká, jaká byla reakce Emmanuela Macrona, jen píše, že ze strany Trumpa jde o nepochopení Macronových názorů i neporozumění lidem, kteří ho volili.  Šance, že by Francie opustila EU, jsou každopádně mizivé. Je jednou ze zakládajících zemí EU, a Macron je navíc silně proevropsky orientovaný.

Tím spíše, že vztahy obou lídru se v posledních týdnech rychle zhoršují. A to především kvůli obchodní válce s Evropou, kterou Trump nedávno vyvolal. I v ní se mimochodem snaží rozbít jednotu Evropy. Guardian dodává, že vše až podezřele koresponduje s podezíravým vztahem Donalda Trumpa k mezinárodním organizacím a s jeho politikou „America first“. Ještě nedávno se přitom psalo, že vztahy obou politiků jsou výjimečně dobré - a Macron je jeden z mála evropských vůdců kteří ví, co na Trumpa platí.

Pokud jsou informace Joshe Rogina pravdivé, jednalo by se o jasný Trumpův pokus dál podkopávat Evropskou unii. Týdeník Newsweek přitom v této souvislosti připomíná, že jednání amerického prezidenta od vypovězení Pařížské klimatické dohody až po politiku v rámci NATO se blíží i názorům a politickým zájmům Vladimíra Putina. Šéfové bývalých rivalů studené války se mimochodem mají poprvé sejít již 16. července v Helsinkách.

Reklama
Reklama