úterý 30. 8. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

I když se zdá, že dohodám o gumování hranic na nějakou dobu odzvonilo, některé jevy je překračují lehce, dokonce jsme svědky vzniku jakéhosi nového internacionalismu. Pěkně to demonstroval minulý týden bývalý šéf britské Strany za nezávislost Spojeného království (UKIP) Nigel Farage, který po velkém úspěchu v domácí politice vyrazil do USA podpořit spřízněnou duši – tedy Donalda Trumpa.

“Lidé, naše poselství je zřejmé,” rozplýval se Farage na mítinku ve státě Mississippi. “Paralely existují. Miliony obyčejných Američanů zažívají zklamání, zažívají těžké časy. Cítí, že politická třída ve Washingtonu se jim vzdálila, že příliš mnoho jejich zástupců jsou politicky korektní součástí mediální elity.“

Reklama
Reklama

Bla bla bla, obvyklé představení, ovšem okořeněné jedním nepříjemným faktem - Farage vystupuje v Americe jako vítěz, který dokázal, že navzdory posměškům lze s takovým poselstvím udělat díru do světa. “Můžete vyrazit do ulic, můžete porazit průzkumy veřejného mínění, můžete porazit komentátory, můžete porazit Washington,” hřímal. Protože on to dokázal.

Nigel Farage, vůdce UKIP
Nigel Farage, vůdce UKIP • Autor: Globe Media / Reuters

Komentátor The New York Times Roger Cohen rozhodně Farage na lehkou váhu už nebere. “Pokud jste Farage pozorovali v posledních letech, nemůžete si myslet, že Trump nemá v listopadu šanci. To je britská lekce pro Ameriku. Vidím kolem sebe až příliš mnoho nafoukaného přesvědčení, že Hillary to má v kapse,” píše a připomíná, že Farage si dokázal udělat dobrý den i z prezidenta Obamy, který přijel do Británie osobně podpořit kampaň za setrvání v EU.

Cohen tvrdí, že jediné, co stojí Trumpovi v cestě do Bílého domu, jsou pouze nechutné rysy jeho osobnosti. Jinak jsme svědky začátku konce neoliberální éry - a komu se na tuto vlnu podaří naskočit, má velké šance. Éra započatá Ronaldem Reaganem a Margaret Thatcher končí, ovšem včetně klasické proamerické levice, jež mnohé z jejich tržních pouček přijala. Nejdále tímto směrem zašli Tony Blair a Bill Clinton. Že jeho žena teď kandiduje proti Trumpovi, asi není třeba připomínat.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Románek německé vládní a národní sounáležitosti skončil, předvolební kampaň před volbami plánovanými na příští rok začíná. Německý místopředseda vlády, ministr pro ekonomiku a šéf druhé největší koaliční partaje SPD Sigmar Gabriel se v neděli vymezil proti kancléřce - a své úhlavní sokyni - Angele Merkel hned v několika bodech.

Za prvé: tempo přijímání uprchlíků je neudržitelné. Německo bude muset zavést omezující kvóty a ostatní tvrdě odmítat. Za druhé, Britové si musí pořádně odskákat Brexit, v opačném případě je Evropská unie vyřízená. A za třetí: TTIP, tedy evropsko-americká smlouva o volném obchodu, je mrtvá. Pojďme popořádku.

Reklama
Reklama

Financial Times k prvnímu bodu píší, že “jeho výroky ukazují, kudy budou procházet bojové linie mezi hlavními německými stranami před volbami příští rok”. Gabriel své tvrzení zdůvodňuje tím, že vláda (tedy samozřejmě kancléřka) “podcenila výzvu”, jakou integrace milionu přistěhovalců představuje. Merkel ještě téhož dne kontrovala poněkud mnohoznačně tvrzením, že “mnoho se podařilo dosáhnout”, ale že “mnohé je ještě potřeba vykonat”.

Finacial Times také připomínají, že Alternativa pro Německo, tedy strana, která chytila druhý dech právě díky nesouhlasu části Němců s imigrační politikou kancléřky, dále posiluje - v září budou volby ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko a Alternativa tam za CDU kancléřky zaostává o pouhé jedno procento. Podle průzkumů dvě třetiny Němců se stávající přistěhovaleckou politikou vlády nesouhlasí. Frank-Juergen Weise, šéf německého úřadu pro migraci a uprchlíky, mezitím prohlásil, že letos Německo přijme 250 - 300 tisíc imigrantů, tedy podstatně méně než vloni. “Pokud jich přijde více, ocitneme se pod tlakem,” řekl novinářům z Bild am Sonntag.

Frauke Petry, chairwoman of eurosceptic German party AfD delivers her speech during a party meeting…
Frauke Petry, šéfka AfD • Autor: REUTERS

Pokud jde o Brexit, Gabriel zopakoval výroky, jež zaznívaly krátce po britském referendu a vlastně už před ním. Vicekancléř odmítá vstřícný postoj vůči Británii s tím, že by se mohl zalíbit ostatním zemím a vedl by k rozpadu zbývající sedmadvacítky. Británii se nesmí dovolit, aby si vyzobala “příjemné věci” a nenesla žádnou odpovědnost za následky odchodu. “Brexit je průšvih, nezasáhne nás ale ekonomicky tak, jak se někteří obávají - je to spíše psychologický problém a obrovský politický problém,” prohlásil Gabriel na tiskovce. Svět podle něj teď považuje Evropu za nestabilní kontinent.

Kancléřka v tomto bodě zůstává tajemná, dává jenom najevo, že nebude nikam spěchat a že vše je potřeba dobře promyslet. “Spíše než abychom začali horečně konat, měli bychom se spíše zamyslet nad tím, co jako sedmadvacítka můžeme dělat lépe,“ řekla v rozhovoru pro rozhlasovou stanici ARD. Zdá se, že spěchat nehodlá nikdo - Britové se také nikam nehrnou. Zatím spíše řeší, který ministr je zodpovědný za co a vůbec se snaží vyznat v tom, o čem vlastně vyjednávat.

A co se smlouvy o volném obchodě týče, Gabriel “odtajnil” stav jednání - ta jsou totiž neveřejná, což je ostatně jedna z námitek kritiků chystané dohody.  “Podle mého názoru jednání se Spojenými státy v podstatě selhala, i když to nikdo nechce přiznat. Nikam nesměřují,” cituje Gabriela Deutsche Welle. Po 14 vyjednávacích kolech se nepodařilo uzavřít jedinou kapitolu ze sedmadvaceti. Důvodem prý je, že “my Evropané se nechceme podvolit americkým požadavkům”.

Gabriel tedy vystupuje jako klasický obránce, německá veřejnost je ostatně v Evropě největším odpůrcem vyjednávané dohody. Zároveň německý vicekancléř neříká nic nečekaného - na opačné straně Atlantiku je v tuto chvíli kritika volného obchodu zcela samozřejmým tématem předvolební kampaně. Celkem vzato lze s velkou dávkou jistoty prohlásit, že dohodám o gumování hranic na nějakou dobu odzvonilo. Evropská komise se proti jeho výrokům v každém případě ohradila.

Reklama