Spojené státy mají plán B poté, co vypověděly jadernou dohodu s Íránem. V Pondělí ho představil americký ministr zahraničí Mike Pompeo na půdě konzervativního think-tanku Heritage Foundation. První reakce jsou skeptické, i když zjevně ne úplně ze všech stran. Saúdská Arábie nebo Izrael dávají najevo spokojenost, Benjamin Netanjahu například Američanům poděkoval a dodal, že “se jedná o jediný správný postup”. To takový britský ministr zahraničí Boris Johnson naopak o jeho smysluplnosti zapochyboval s tím, že dosáhnout cíle nového plánu bude “velmi obtížné v jakémkoliv rozumném časovém horizontu”.
Nový americký plán je v podstatě snahou vyřešit jedním šmahem všechny problémy, které Západ, Izrael a sunnitští muslimové na Blízkém východě s Íránem mají - tedy zdaleka nikoliv pouze hrozbu, že si Teherán pořídí jadernou zbraň. Spojené státy hodlají proti Íránu zavést zničující ekonomické sankce přesahující rámec těch, které původně vedly k jednání a k dnešní, Američany vypovězené dohodě. Sankcím se Teherán ovšem může vyhnout, pokud splní dvanáct požadavků zásadně upravujících chování. Američané (mimo jiné) žádají:
- aby Írán navždy zastavil veškeré obohacování uranu a zpracování plutonia (tedy včetně programů pro mírové, například lékařské účely)
- aby umožnil inspektorům zcela neomezený přístup do jakýchkoliv zařízení
- aby zastavil veškerý vývoj raket schopných nést jaderné hlavice
- aby se stáhl ze Sýrie
- aby přestal podporovat povstalce v Jemenu
- aby přestal podporovat skupiny jako Hizballáh, Islámský džihád nebo Hamás
- aby umožnil demobilizaci šíitských milic v Iráku
- aby přestal vyhrožovat zničením Izraele, ukončil kybernetické útoky a zabránil svým spojencům v raketových útocích proti Saúdské Arábii a Spojeným arabským emirátům
Analytička think-tanku Atlantic Council Barbara Slavin komentovala soubor požadavků slovy, že Američané “nechtějí pouze to, aby tygr přišel o své pruhy, ale aby se rovnou stal jehnětem”. Podle jejího názoru se jedná o návrh, která je “troufalý, odvážný a naprosto nerealistický”. Při čtení dalších reakci je jasné, že většina komentátorů považuje plán vlastně za požadavek bezpodmínečné kapitulace Íránu v oblasti Blízkého východu. Podle deníku The Wall Street Journal by splnění požadavků znamenalo “kompletní proměnu íránského vojenského postupu na Blízkém východě” . Jeremy Shapiro z evropského think-tanku the European Council on Foreign Relations poznamenal, že “seznam žádá po Íránu vše, snad s výjimkou konverze ke křesťanství”.
Sám Írán reagoval předvídatelně a návrh obratem odmítl. Íránský ministr zahraničí Javad Zarif prohlásil, že “Amerika se vrací zpět ke svým starým zvykům” (zřejmě mimo jiné v narážce na doby, kdy se USA snažily omezit vliv Íránu v oblasti s pomocí sunnitského diktátora Saddáma Husajna) a upozornil, že Teherán mezi tím pracuje s ostatními partnery na tom, aby dosavadní dohoda mohla zůstat v platnosti.
Jisté je, že nadále pokračuje vyjednávání mezi původními signatáři dohody, právě v úterý například míří francouzský prezident Emmanuel Macron do Ruska. Americký ministr zahraničí naopak ve svém projevu vyjmenoval země potencionální nové koalice ve složení Austrálie, Bahrajn, Egypt, Indie, Japonsko, Jordánsko, Kuvajt, Omán, Katar, Saúdská Arábie, Jižní Korea a Spojené arabské emiráty.
Americký postoj v podstatě kopíruje taktiku maximálního tlaku, o níž se domnívá, že vedla k úspěchu v případě Severní Koreje. Ta však minulý týden americký pohled na věc zpochybnila, když dala najevo, že se rozhodně nehodlá jednostranně vzdát svého jaderného programu a pohrozila zrušením plánované schůzky na nejvyšší úrovni. Spojené státy pak své postoje zmírnily.
V případě Íránu je problémem také to, že plán kombinuje problematiku jaderných zbraní s geopolitickým soupeřením na Blízkém východě. Írán by se vzdal nejen zbraní hromadného ničení, ale zároveň by ztratil veškerý vliv v oblasti na úkor sunnitských Arabů v čele se Saúdskou Arábií. Ti by se zároveň nadále těšili plné podpoře Spojených států.
Mnohé bude záviset i na tom, jak tvrdé sankce budou Spojené státy skutečně schopny prosadit. Původní dohodu podporovaly kromě evropských spojenců také Rusko a Čína a sankce dodržovalo široké mezinárodní společenství. Moskva ani Peking však do nového sankčního režimu vstupovat nechtějí; tvrdí, že Írán smlouvu dodržuje. Evropané se také pokoušejí dosavadní dohodu udržet při životě, což v praxi znamená ignorovat americké snahy obnovit původní ekonomickou blokádu a ještě ji přitvrdit. Mnozí komentátoři mají nicméně za to, že evropské firmy nakonec dají přednost obrovskému americkému trhu před nejistým obchodem s Teheránem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].