pondělí 28. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Arabské státy leží před výzvami, které prakticky nemůžou zvládnout. Takové je depresivní shrnutí vynikající analýzy Rainera Hermanna, blízkovýchodního zpravodaje Frankfurter Allgemeine Zeitung. Osmanská říše svou vládu ospravedlňovala islámem a evropské mocnosti ji před cca sto lety rozdělily do menších států. Ty však nikdy nebyly skutečně soudržné, respektive nenašly mezi obyvateli uznávanou a přijímanou odpověď na to, jaký v nich má být vztah mezi islámem a společnosti, islámem a vládou.

Arabské státy drželo pohromadě tvrdé potlačování jakéhokoli nesouhlasu. Kromě bezpečnostního aparátu byly všechny instituce slabé. Vojenské diktatury nesloužily všem, ale pouze úzké elitě, což v roce 2011 - jak známo - způsobilo revolty arabského jara. Hermann pak popisuje základní problém těchto revolucí: moderní arabský stát nestrpěl nezávislé jedince, lidé se cítili především jako součást nějaké skupiny. Kmene, komunity vyznávající určitý výklad islámu či sekulární komunity.

Reklama
Reklama

Revolty roku 2011 sice k překvapení (a radosti) světa začaly právě jako povstání jednotlivců, ale skupinové identity brzy převážily a jejich cíle se ukázaly být neslučitelné. Islamisté stáli proti sekularistům, sunnité proti šíitům, etnické a náboženské menšiny se hlásily o svá práva. Staré elity v řadě zemí padly, ale z voleb, které po svržení diktátorů následovaly, vzešly tyto skupinové identity ještě dále posílené. A společnosti jsou tak ve výsledku ještě rozdělenější a ještě více na hraně kolapsu.

Libye
Libye • Autor: Milan Jaroš

Každá skupina chtěla za každou cenu a bez kompromisu prosadit svou představu budoucího uspořádání státu i vztahu státu a islámu: výsledkem byla válka v Libyi a nová diktatura v Egyptě. Důvody, které vedly k arabskému jaru, především frustrace a mizerné vyhlídky mladých lidí, tedy nadále trvají. “Vypuknutí nových masových protestů je jen otázkou času a příští vlna bude krvavější a destruktivnější než arabské jaro v roce 2011,” píše Rainer Herrmann.

Se selháním moderních arabských diktatur souvisí i proměna náboženství - a v mladší věřící generaci Arabů viditelné posílení konzervativního islámu, salafistického islámu a džihádismu. “Je otázkou, jakým směrem se islám bude dále rozvíjet. Zvláště poté, co umírnění islamisté během vojenského puče v Egyptě v roce 2013 poznali, že pro ně je demokratická cesta zavřená,” píše Hermann o armádním převratu, který svrhnul demokraticky zvolenou vládu Muslimského bratrstva. “Mladí islamisté už po této zkušenosti nediskutují o tom, jestli je oprávněné použít k dosažení svých cílů násilí. Ale jen o tom, jaký druh násilí použít.” Závěrem pak shrnuje, že “pokud všechny tyto ničivé síly nebudou zastaveny, čekají arabský svět ještě dlouhé roky válek”.

Situace je o to komplikovanější, že na Blízkém východě probíhá mocenský souboj šíitského Íránu se sunnitskou Saudskou Arábií a současně region zažívá dramatický nárůst počtu obyvatel. V roce 1950 v arabských státech dle OSN žilo 104 milionů obyvatel, nyní kolem 450 milionů - a v roce 2050 má počet obyvatel stoupnout na 700 milionů. Extrémním případem je Egypt, který má dnes 92 milionů obyvatel, ale v roce 2050 se počítá se 160 miliony. Bude třeba, aby našli práci a obživu. “I v mírových časech by arabský svět stál před výzvami, které prakticky nejde zvládnout,” shrnuje Hermann text, který je pro Evropu zásadně důležitý: řeč je o regionu, který leží přímo za našimi hranicemi - a na tyto reálné problémy musíme i my Evropané najít správnou odpověď.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Levicový hudební klub Conne Island v Lipsku vloni zavedl speciální symbolické vstupné pro uprchlíky - mohli se sem po večerech chodit bavit za padesát eurocentů. Nyní začali provozovatelé klubu, kde se potkává například lipská Antifa, otevřeně mluvit o problémech, které noví hosté přinesli. V klubu se začaly množit případy sexuálního obtěžování, krádeže, agresivní chování.

“Společně pařit a tímto jednoduchým způsobem docílit integrace mladých uprchlíků v našem klubu se ukázalo být dost naivním plánem,” napsali majitelé klubu v říjnu na své webové stránky. “Autoritářská a patriarchální výchova, s níž ve své vlasti uprchlíci vyrostli, a svobodomyslnost západní noční zábavy u nás občas dohromady dávaly dost výbušnou směs.”

Reklama
Reklama

Provozovatelé klubu nyní za svou upřímnost schytávají hodně kritiky. Jejich přiznání šíří na sociálních sítích organizátoři protiislámských demonstrací a přední politička Alternativy pro Německo se směje, že pozorujeme “kapitulaci levicovo-zeleně nasáklého mládežnického centra” a jeho Willkommenskultur, tedy vstřícného přijetí uprchlíků. Zleva se zas kriticky ozývá, že klub zradil hodnoty, a dal nacionalistickým a populistickým hnutím do rukou argumenty.

Provozovatelé klubu ale nechtěli spustit debatu o uprchlících, nýbrž debatu o levicově-liberální scéně. “Je známkou slabosti a naivity, když lidé z levicového klubu uznají, že integrace není tak snadná, jak to představovali? Anebo je naopak známkou síly a sebevědomí, že o tom otevřeně mluví?” popisuje toto dilema ve své reportáži z Lipska týdeník Die Zeit. “Máme se ze strachu před populisty kousnout do jazyka a nemluvit o problémech s uprchlíky? Anebo naopak populistům hraje do karet, když reálné problémy zamlčujeme?”

Klub se rozhodl pro otevřenost - protože se jinak problémů chopí populisté a budou o nich hovořit svým jazykem. “Je nám jasné, že vyslovujeme pravdu, která bolí,” říká Tanja Russack, provozní ředitelka Conne Island.

Reklama
Reklama