pátek 1. 12. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Týden po českých volbách se konaly volby na Islandu – už třetí, které ostrov zažil za poslední čtyři roky. Nejprve padla vláda kvůli aféře Panama papers, letos v září se další kabinet rozpadl kvůli pedofilní aféře, kterou se premiér Bjarni Benediktsson ze strany Nezávislých rozhodl krýt až do hořkého konce.

Na konci října, měsíc po pádu jeho vlády, se tak uskutečnily další volby. V nich s 29 procenty vyhrála strana Nezávislých, kterou stále vede Bjarni Benediktsson. Druhé místo obsadilo Levicově zelené hnutí, které dostalo 15,9 procenta. A právě jejich předsedkyně Katrín Jákobsdottír byla jmenována premiérkou. Její vláda bude sestavena z Nezávislých, Levicově zeleného hnutí a Progresivní strany.

Reklama
Reklama

Že premiér nepochází z nejsilnější strany, je na Islandu běžné. Vítězi mají nejvíc ministerstev, proto nabízejí koaličním partnerům křeslo předsedy vlády. Tentokrát to má i přízemnější logiku: lídrovi Nezávislých ještě nikdo nezapomněl zmíněný pedofilní skandál, který se pokoušel tutlat.

Premiérka na tiskové konferenci oznámila, že její strana bude mít kromě premiérského křesla ještě ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo životního prostředí. V této souvislosti uvedla, že vláda chce zavést ohledně životního prostředí ještě přísnější opatření, než požaduje Pařížská dohoda.  „Důležitými body je pro ni i genderová vyváženost, větší podpora obětem sexuálního násilí a harmonizace pracovního trhu,“ dodává internetový magazín Reykjavík Grapenvine.

Lídři zbylých stran na tiskové konferenci zmiňovali také omezení Airbnb, protože tato služba dlouhodobě zvyšuje už tak vysoké ceny bytů v Reykjavíku, kvůli nimž si mladí lidé nemohou dovolit koupit nemovitost. Vláda přislíbila i větší důchody a rozvoj infrastruktury na venkově, přijme také více uprchlíků, pokud to bude třeba.

Všechna ministerstva byla obsazena - až na jediné, a sice křeslo na ministerstvu spravedlnosti. V předešlé vládě na něm seděl Sigđur Andersen ze strany Nezávislých. Ten ovšem hrál klíčovou roli v pedofilním skandálu, kterému podlehla minulá vláda. Britský deník Guardian otevírá zprávu o nové vládě na severu titulkem, kterým poukazuje, že nová předsedkyně vlády by zemi zmítané vlnou afér mohla navrátit stabilitu.

„Katrín Jákobsdottír je v pořadí druhou ženou, která se postavila do čela vlády. První byla Jóhanna Sigurđardottír, která se starala o chod země v období 2009–2012. Zároveň byla první premiérkou, která otevřeně přiznala svou homosexuální orientaci,“ píše Islandský monitor.

Současná lídryně zelených do strany vstoupila v roce 2003. Jako ministryně se starala o vzdělání, vědu a kulturu – to vše patří na Islandu pod jeden úřad. Během téhož období (2009–2013) fungovala jako šéfka spolupráce mezi severskými zeměmi. O Jákobsdottír se mluví jako o sympatické a charismatické předsedkyni, je velmi oblíbená i mezi voliči. V zemi, kterou téměř neustále otřásají politické aféry, se už třetí rok za sebou stala nejdůvěryhodnější političkou.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Soudy by měly uznat, že mobilní telefon není vymoženost, nýbrž životní nezbytnost. A podle toho rozhodovat, píše ve své názorové sekci server Wired. Týká se to nepříliš překvapivě kauzy, v níž jde o sledování pohybu. Pokud mobilní telefon plní svoji funkci, je neustále připojen k nejbližšímu vysílači signálu - a funguje tedy jako neustálé sledovadlo kapsy u kalhot, v níž je uschován. Všichni uživatelé to vědí, a pokud nevědí, tak jen proto, že nad tím zatím nepřemýšleli. Ovšem obecně vzato - dá to zdravý rozum. Otázka pak zní: Mají mít v tom případě bezpečnostní složky neomezený přístup k těmto datům? Vždyť každý vlastník funkčního mobilního telefonu je vědomě a dobrovolně vytváří. A komu to z nějakého důvodu vadí, ať prostě mobil nepoužívá.

Ne, říká Wired. Možnost vzdát se používání telefonu sice teoreticky existuje a řada lidí bez něj žije, ale pro většinu populace je to skutečně pouze teorie. Protože nemít telefon člověka připraví o takové množství příležitostí a možností, že není možné bez něj plnohodnotně žít.

Reklama
Reklama

Nejde o vyměňování zpráv s kamarády, i když o potřeby telefonu pro udržování sociálních kontaktů by bylo možné dlouze debatovat, jde o práci - řada firem po svých zaměstnancích vyžaduje vlastnit telefon, aby na nich mohli mít aplikace pro organizace práce. Mobilní telefon je klíčový i pro šíření úředních varování a vůbec v krizových situacích - sám stát tedy jeho potřebnost jen posiluje. A další věc: v Česku s jeho cenami dat to není úplně ten případ, ale v mnoha zemích je datový balíček a telefon nejlevnější (a třeba i jediný dostupný) způsob, jak se vůbec připojit k internetu.

Mobil jako vynález tedy lidskou společnost prorostl natolik, že je nesmysl tvrdit, že se ho lze vzdát. Stejně jako je možné žít bez kalhot - ale zkuste se bez nich ucházet o zaměstnání. Tak daleko Wired nejde, ale je možné úvahu rozšířit. Mobilní telefon sám o sobě je skvělý, ale jeho jádrem je to, že je to prakticky telefon bez drátu. Praktické a v mnohém revoluční – nicméně v tom jeho kouzlo není.

Spočívá až v programech, které na něm mohou běžet. A pokud soudy jednou uznají, že na telefon není možné pohlížet jako na zbytný luxus, a není tedy v souvislosti s ním nutné uvažovat o základních lidských právech a svobodách jako třeba v případě láhve drahého šampaňského, je to další krok i k tomu, aby se stejně začaly dívat i na některé programy a aplikace - třeba na Facebook nebo vyhledávač Google. A na jejich regulaci, která by pak mohla podléhat zájmu „nás všech“.

Reklama
Reklama