sobota 1. 4. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Při prvním uvedením muzikálu Na Hromnice o den více se s jistotou dalo říci, že v publiku není nikdo, kdo by neznal zápletku. Nikdo ji však nezná tak dobře jako muž v třetí řadě Danny Rubin - autor scénáře původního filmu, který repliky pronášené herci na pódiu napsal coby dvaatřicetiletý mladý muž na prastarý laptop Toshiba.

Příběh proslavil stejnojmenný snímek z roku 1993. Popisuje samolibého a cynického reportéra z relace počasí, který sleduje oslavy Hromnic v zapadákově Punysutawney. Jenže zde zůstane chycený v časové smyčce, která ho nutí neustále se probouzet do toho samého dne, než se polepší…

Reklama
Reklama

Ve své době nebyl snímek s excelujícím Billem Murraym v hlavním roli nijak skvěle hodnocený, ale postupem se času se z něj stal divácký kult. A pro Dannyho Rubina zároveň kletba. Nejenže to je jeho nejslavnější film, ale v podstatě jde o jediný film, díky němuž je známý.

Barvitý portrét scénáristy, který stvořil nepravděpodobný hit, ovšem následně nebyl schopný ani ochotný přizpůsobit se hollywoodským rutinám, napsala S.I. Rosenbaum pro server Vulture. Pod trefným titulkem When Every Day Is ‘Groundhog Day’ tu rozehrává příběh tvůrce, který mezi úspěchem své filmové prvotiny a aktuální muzikálové adaptace zažíval jen neustálá odmítnutí.

Původně to byl jen jeden z deseti nápadů, které si poznamenal na papírek, dokonce poslední v řadě: Muž prožívá ten samý den stále dokola. Jeho agenta však zaujal, a coby jistý kalkul se Rubin rozhodl, že oním dnem budou Hromnice, aby filmu zajistil pravidelné sváteční vysílání, jakému se těší třeba vánoční snímky.

I pod vlivem toho se titulu Na Hromnice o den více podařilo postupem let vrůst do soudobé popkultury a film začal rezonovat napříč obory. Křesťané jej vnímali jako alegorii, kabalisté přišli s numerologickým výkladem, posloužil i jako dobrá metafora pro popsání závislosti na drogách a alkoholu.

https://www.youtube.com/watch?v=tSVeDx9fk60

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Rozhovory s Bobem Dylanem jsou vzácný úkaz. Ovšem jeden takový písničkář aktuálně publikoval přímo na svém webu u příležitosti vydání alba coververzí jeho oblíbených klasických amerických songů Triplicate (mnohé z nich opět proslavil Frank Sinatra). Konverzaci s Dylanem vedl Bill Flanagan a je plná pozoruhodných vhledů do procesu tvorby i obvyklých uštěpačných a kousavých poznámek.

Některé tvé předkapely a hosté na koncertech – často velká jména - si se zklamáním stěžovali, že se s nimi na turné nedružíš. Proč to tak je, ptá se například Flanagan. „Proč by se se mnou vůbec chtěli vybavovat? Na turné trávím čas se svou kapelou,“ odtuší Dylan. Podobně strohý je, když uvádí na pravou mírou příběh, kdy měli společně s Georgem Harrisonem natáčet ve studiu s Elvisem, ovšem král rokenrolu se prý nedostavil: „Elvis tam byl, to my nedorazili.“

Reklama
Reklama

Obzvláště zajímavé jsou pak okruhy, kdy Dylan mluví o svém zpěvu, a dostává i otázku, jestli si ke způsobu přednesu přistupuje podobně jako herec k roli: „Ne, je to spíš podobné hypnóze, kdy si to vštípím do hlavy a neustále to opakuji; znovu a znovu, až to chytím. Jako herec k roli? Který herec? Scatman Crothers? George C. Scott? Steve McQueen?“

https://www.youtube.com/watch?v=BJdKQ92-H_c

Reklama
Reklama