V bouřlivé debatě o sexuálním násilí a obtěžování, kterou poslední rok rámuje celoplanetární hnutí #MeToo, často zní názor, že je třeba ctít presumpci neviny a vyčkat na rozhodnutí soudu. Čekání na verdikty je v řadě případů u konce: minulý týden byl k minimálně třem letům (ale možná až deseti, to podle chování) vězení odsouzen americký komik Bill Cosby a tento týden začal rozsudkem, podle něhož půjde na dva roky do vězení Jean-Claude Arnault, francouzský fotograf žijící ve Švédsku.
Českými médii proběhlo několik komentářů, podle nichž neměl Cosbyho případ s MeToo nic společného. „Někde jsem četl, že Cosby je první odsouzená oběť #MeToo. Ne. #MeToo je zmutovaná hysterie. A Bill Cosby je prostě nemocný úchyl, který se ani neobtěžoval obtěžovat, ale rovnou omamoval,“ napsal třeba časopis Týden. Jde ovšem o zcela mylnou interpretaci toho, co se stalo. Jednak Cosby není oběť, je to soudem usvědčený pachatel vážného násilí. A souvisí naopak zcela zásadně s hnutím, v němž lidé obojího pohlaví (ale zejména ženy) buď na sítích pod hashtagem #MeToo nebo v rozhovorech s novináři mluví o svých zkušenostech s obtěžováním a násilím.
Andrea Constand, za jejíž znásilnění v roce 2004 byl Cosby nyní odsouzen, se po události svěřila matce a společně se obrátily na policii. Státní zástupce jí podle pozdějšího vyjádření uvěřil, nicméně neměl dost v ruce dost důkazů. Ty měl až o deset let později jeho nástupce ve funkci, který mimochodem předchozí nečinnost veřejně kritizoval. A měl je také proto, že o podobném Cosbyho chování začaly vypovídat desítky žen (celkem jich je přes šedesát), byť jejich případy k soudu nedospěly kvůli překročeným promlčecím lhůtám.
První kolo soudního procesu v létě roku 2017 s Cosbym nedospělo k verdiktu, protože se porota nedokázala dohodnout (tzv. „hung jury“). V obnoveném procesu, který se konal v měsících následujících po skandálu Harveyho Weinsteina a dalších, však soudce Steven O’Neill povolil výpovědi většího počtu svědkyň - a nová porota, která byla genderově a rasově podobná té předchozí, ale složená z mladších lidí, Cosbyho shledala vinným.
„Bylo v ní více mileniálů, což mohlo hrát zásadní roli, když si uvědomíme generační propast v podpoře #MeToo,“ napsal k tomu týdeník The New Yorker. I řada dalších amerických komentátorů či právníků pak dospěla k názoru, že na průběhu soudu s Cosbym je v řadě ohledů patrná změna atmosféry ve společnosti, v níž posílila pozice a hlas obětí. Jak dále píše New Yorker, Cosbyho případ ukazuje, jak klíčové jsou pro soudní procesy s obviněnými i hlasy těch, kteří už se na orgány činné v trestním řízení nemohou obrátit kvůli promlčecí lhůtě - a časopis tím odpovídá na časté podivení, proč někdo s obviněním přichází třeba až po desítkách let.
Soudy – a platí to i pro ty české – totiž při posuzování případů zkoumají, nakolik se v chování obžalovaného opakuje nějaký vzorec, či zda jde o ojedinělý přešlap. Konkrétně u Cosbyho bylo díky desítkám jiných svědkyň zřejmé, že zdrogování a znásilnění Andrei Constand nebyl omyl, ale součást jeho dlouhodobého modu operandi. Rovněž se posuzuje, zda jde o jednání naplánované a promyšlené – a fakt, že se opakovalo v desítkách případů, tento závěr podporuje.
Co se pak týče Arnaulta a hnutí #MeToo, švédský list Dagens Nyheter loni v listopadu popsal zkušenosti osmnácti žen zahrnující sexuální obtěžování i násilí. Co z věci udělalo skandál zahrnující Švédskou akademii, která uděluje Nobelovy ceny za literaturu, byl fakt, že některá z těchto napadení se podle výpovědí měla odehrát v budovách patřících akademii či v uměleckém prostoru Forum. Ten Arnault vlastní se svojí manželkou, členkou Akademie a básnířkou Katarinou Frostenson, a byl institucí rovněž finančně podporován.
Právě tento fakt pak vyústil v komplikovanou situaci uvnitř akademie, která vykrystalizovala v rozhodnutí letos cenu neudělit. Denní menu ponechá stranou otázku, zda šlo o adekvátní reakci, nicméně jde také o reakci logickou, protože po rezignaci několika členů zkrátka akademie přestala být usnášeníschopná.
Žena, za jejíž znásilnění v roce 2011 byl nyní Arnault odsouzen na dva roky vězení, což je ve Švédsku minimální trest za tento zločin, se na policii obrátila několik dní po zveřejnění článku. Na otázku, proč věc nehlásila dřív, odpověděla, že pachatel je blízkým přítelem jejího nadřízeného. Zůstává také v anonymitě, i proto se soud odehrál za zavřenými dveřmi. Vnitřní šetření Akademie pak odhalilo, že donedávna významný aktér švédského kulturního života obtěžoval i několik členek instituce či lidí jim blízkých.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
