pondělí 30. 4. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Sčítání lidu z roku 2010 ukázalo, že v Brazílii žije zhruba 897 tisíc Indiánů. Původní obyvatelé tak tvoří 0,5% z celkových 191 milionů obyvatel této země. A zhruba příslušníci 20 skupin se pak dodnes drží tradiční zvyklosti zabíjet novorozeňata a starší děti s nějakou formou postižení či nemoci. Zabity mohou být i děti svobodných matek, případně dvojčata, která společnost tradičně vnímala jako zlé znamení.

Tuto praxi chce nyní definitivně zakázat nový zákon, který v roce 2015 prošel dolní sněmovnou a momentálně se jím zabývá brazilský Senát.Pokud projde, stát bude aktivně kontrolovat, zda k zabíjení dětí v tradičních komunitách nedochází – např. registrací těhotných žen. Zákon nicméně naráží na opozici z řad akademiků i organizací bojujících za práva původních obyvatel.

Reklama
Reklama

A znovu se tak otevírá pro Brazílii zcela zásadní otázka, s níž se země s dědictvím kolonialismu potýkala v historii již nejednou: do jaké míry má stát právo zasahovat do zvyklostí a tradic původních obyvatel? V debatě na jedné straně stojí zastánci univerzálních lidských práv, jimž oponují zastánci „kulturního relativismu“ vyzdvihující právo každé komunity a lidského společenství stanovit si vlastní zásady morálky.

Zákon z roku 1973 rozděluje původní obyvatele do tří skupin podle míry jejich asimilace. Kmeny žijící v téměř úplné izolaci pak většinově nepodléhají kontrole centrální vlády, díky čemuž nemohou být za usmrcování svých dětí postihovány. Ústava z roku 1988 sice ustanovuje „neporušitelné právo na život“, ale zároveň ochraňuje „společenské zvyklosti, jazyk, víru a tradice původních obyvatel“. Otázka, jak se postavit k praktikám, které okolní svět vidí jako nehumánní, nebyla nikdy uspokojivě vyřešena - a jako bumerang se vrátila v současné debatě.

https://www.youtube.com/watch?v=Abv4_izKeXs

Přesná čísla, která by ukázala počty takto usmrcených dětí, nejsou nicméně známá a organizace na ochranu původních obyvatel o tématu veřejně nechtějí mluvit. Brazilská asociace antropologů zákon kritizuje a poukazuje na to, že „ty nejrepresivnější zákony namířené proti původním obyvatelům byly historicky také ospravedlňovány ušlechtilými cíli, jako jsou univerzální práva a humanita“. Jeden z členů asociace pak anonymně zdůrazňuje, jak důležité je vnímat tyto praktiky v kontextu neuvěřitelně tvrdých životních podmínek v Amazonii. „Například pokřivená končetina z dnešního pohledu nevypadá jako problém, ale přežít takto v džungli mohlo být pro ty děti nepřekonatelným problémem,“ vysvětluje.

S tím nicméně nesouhlasí mnoho Brazilců. Namítají, že v době, kdy existuje dostupná lékařská péče, stát jednoduše nemůže dovolit zabíjení postižených a nemocných dětí – a to ani ve jménu zachování kulturních zvyklostí. S tím souhlasí i členové křesťanské lidsko-právní organizace Atini. Tu založili dva misionáři, kteří prožili několik desetiletí mezi izolovanými skupinami původních obyvatel. V 90. letech se sami ujali dívky, kterou kmen kvůli fyzickému postižení nařídil zabít, ale její bratr ji zachránil. Předal ji do rukou misionářů, kteří ji lodí dovezli do hlavního města regionu, kde jí byla poskytnuta lékařská péče, a dívka se nakonec zcela vyléčila. Její kmen ji nicméně odmítl vzít zpět.

Taková situace není ojedinělá, rodiny, které se odmítnou povolit kmenovému rozhodnutí, většinou musí utéci. Svůj život pak začínají úplně od začátku, často ve slumech na periferiích měst a v prostředí, které neznají. Podobný příběh má za sebou i další dívka Kanhu, s níž její rodiče před deseti lety utekli do hlavního města Brasílie. Při projednávání zákona loni v květnu Kanhu promluvila před celým parlamentem jako advokátka lidí s postižením. „Kulturní zvyklosti zahrnující zabíjení nevinných lidí musí být zakázány,“ apelovala na brazilské zákonodárce.

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Jedním z velmi diskutovaných témat je vize, které se říká někdy nemotorně “základní nepodmíněný příjem”, jindy srozumitelněji “občanská mzda”. Pointou je, že každý občan od státu dostane částku, jež vystačí na důstojný život, a to bez podmínek. Tedy aniž by pracoval nebo práci hledal.

Tento garantovaný příjem by nahradil všechny sociální dávky a občané by jej dostávali od narození do smrti. Současný komplikovaný systém sociálních dávek nahradí tahle jediná částka, kterou dostanou chudí, bohatí i střední vrstvy. Zmizí všechny státní sociální dávky a byrokracie, která je spravuje; zmizí i stigma spojené dnes se závislostí na dávkách pro nezaměstnané.

Reklama
Reklama

Tato idea sice dodnes působí zcela utopicky, ale zároveň se v posledních letech přiblížila do mainstreamu. Ve Švýcarsku se o ní konalo referendum, list The Financial Times jí věnoval několik analýz a v různých textech byla zmiňována jako možné řešení problému, který nastane, pokud umělá inteligence a robotizace ve stoupajícím počtu odvětví nahradí lidskou práci.

Čtěte také: Utopie se blíží

Finsko se pak rozhodlo v dosud největším experimentu prakticky otestovat, co takový základní příjem s lidmi udělá. (Respekt o finském experimentu psal.)  Dva tisíce náhodně vybraných občanů dostávalo bez jakýchkoli podmínek měsíční gáži 560 eur. Výzkumníci sledovali, jak to změní jejich život, například zda začnou lenošit, nebo se naopak vlivem základního zabezpečení rozhodnou pro kreativnější povolání. Nyní se vláda v Helsinkách rozhodla v experimentu nepokračovat - skončí tedy na konci roku 2018 a v příštím roce vědci oznámí výsledky svého pozorování.

The New York Times dávají konec experimentu do souvislosti s tím, že se velké části veřejnosti příčila představa, že lidé měli dostávat od státu peníze jen tak, aniž si zkoušejí hledat práci. “Problém je zvláště s mladými lidmi bez středoškolského vzdělání,” řekl americkému deníku Heikki Hiilamu, profesor sociální politiky na univerzitě v Helsinkách. “Panují obavy, že s univerzálním základním příjmem by jen zůstali doma a celé dny hrály počítačové hry.”

Finská vláda se ostatně letos vydala zcela opačnou cestou: přijala nová pravidla, která nezaměstnané pod hrozbou nižších dávek tlačí k hledání práce. Olli Kangas, který experiment s “občanským platem” vedl, kritizuje, že dva roky jsou pro takový test příliš krátkou dobou. A proto nebude možné z něj vyvodit dalekosáhlé závěry. Finsko bude testovat jiné modely reformy sociálního systému, ale menší experimenty s “občanským platem” pořád pokračují na lokální úrovni v jiných zemích, třeba v nizozemském Utrechtu.