pondělí 25. 6. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Málokterý evropský summit vyvolával v posledních letech tolik pozornosti jako schůzka, která v Bruselu proběhne koncem týdne. Německo se v případě malého posunu v jednání o evropské migrační politice hrozí propadnout do hluboké politické krize - včetně kariéry Angely Merkel. Viz text v aktuálním Respektu.

A především budou prvně na agendě návrhy na reformu EU a eurozóny, s jejichž příslibem Emmanuel Macron před rokem vyhrál francouzské volby. Očekávání velkých změn, které vloni vyvolal například po přednesení zářijového vizionářského projevu na pařížské Sorbonně, jsou však nyní tlumená. Minulý týden se s Angelou Merkel dohodli na společných představách reformy, které se pokusí na summitu prosadit.  Ale jde o “odvar” Macronovy vize.

Reklama
Reklama

Chtějí sice zřídit společný rozpočet eurozóny, z něhož budou financovány investiční programy v zaostávajících zemích měnové unie. Není však zatím jasná velikost rozpočtu - bude řádově menší, než Macron původně požadoval. Oba se shodli také na dalším rozvoji současného Evropského stabilizačního mechanismu, který by mohl nově dávat krátkodobé půjčky členským zemím eurozóny, jež se náhle a nečekaně dostaly do problémů. Další Macronovy plány - počínaje zřízením úřadu evropské ministra financí a konče společným pojištěním bankovních vkladů v EU -  na stole ani nebudou.

Macron nedokázal překonat tři velké překážky. V současné Evropě, kde je v trendu spíše nacionalismus, nemá dostatek spojenců. Nedokázal také jasně říct, kdo a jak by některé z jeho ambiciózních plánů v eurozóně financoval. A nedokázal ani vyvrátit pochybnosti jiných evropských vlád, že jeho reformní plány především odrážejí francouzské ekonomické zájmy.

Minimalistický kompromis Merkel a Macrona je přesto významný. „I předchozí změny v institucionálním rámci EU začínaly drobnostmi,” píší v redakčním komentáři londýnské Financial Times, hlavní evropský finanční list. “Takže je možné si představit, že dohoda dvou lídrů na zřízení evropského rozpočtu bude jednoho dne historiky vnímána jako významný posun ve vývoji Unie. Jazyk dohody je nejasný a chybějí důležité detaily. Ovšem princip – vytvoření ekonomického rámce, který by doplňoval dosavadní měnové instrumenty na podporu eura – je politicky významný.“

FT chválí francouzského rezidenta za jeho iniciativu a za to, že dokázal přesvědčit německé partnery k názorovému posunu, a německou kancléřku za ochotu udělat navzdory silné vnitroněmecké opozici krok správným směrem - jakkoli krok symbolický.  “Žijeme v době rostoucích neshod mezi EU a USA i v rámci EU - mezi severem a jihem i mezi západem a východem. Bylo proto důležité, aby Macron a Merkel prokázali schopnost jednat. A učinili to navzdory momentálně nelehké vnitropolitické situaci, zvláště pro německou kancléřku.”

I prosazení tohoto německo-francouzského kompromisu je ovšem nejisté. Dvanáct bohatších zemí Unie v čele s Nizozemskem, Rakouskem a skandinávskými státy ve společném dopise odmítají společný rozpočet eurozóny. Obávají se, že by vzal problémovým zemím evropského jihu motivaci k reformám a že budou jejich daňoví poplatníci na krizové země příliš doplácet.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Recep Tayyip Erdoğan často nazývaný novým sultánem obdržel v nedělních prezidentských volbách 52,6 procenta hlasů, a byl tak zvolen na dalších pět let tureckým prezidentem. Zároveň v zemi proběhly i parlamentní volby, ve kterých Erdoğanova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) dostala 42,5 procenta hlasů. To jí díky volebnímu systému zajistí 295 z 600 křesel v  parlamentu. Spolu s koaliční nacionalistickou stranou MHP, jež získala 48 křesel, tak mají pohodlnou většinu. Což sečteno a podtrženo označuje britský deník The Guardian za možný počátek temného věku pro tureckou demokracii.

Spolu se zvolením nového prezidenta totiž začíná platit loňské referendum (https://www.respekt.cz/politika/erdogan-zvitezil-diky-chudym-masam-a-konspiracnim-teoriim), které mění Turecko z parlamentního na prezidentský systém. To znamená, že bude zrušena funkce premiéra a jeho pravomoci převezme právě prezident. Erdoğan tak bude moci například přímo jmenovat ministry a další vládní úředníky, získá také možnost vyhlásit stav ohrožení a přímo zasahovat do justičního systému. Podle komentáře v Guardianu tím Erdoğan vchází do „elitního klubu siláckých lídrů“, kam patří Vladimir Putin, Si Ťin-pching, Viktor Orbán, Donald Trump nebo třeba egyptský Abdel Fattáh al-Sísí. Všechny je spojuje silný populismus, díky kterému se dostali k moci: zájmy svých zemí dávají na první místo a ostře se staví proti globalizaci a přílišné otevřenosti (nejen) trhů. The Guardian tak varuje, že autokracie v čele se siláckým, nacionalistickým a populistickým lídrem se stává novou celosvětovou normou.

Reklama
Reklama

Erdoğan za svými zahraničními kolegy nezaostává ani v rétorických schopnostech. V pondělí krátce po půlnoci, když už byl výsledek voleb jasný, bojovně promluvil k shromážděnému davu v hlavním městě Ankaře: prohlásil, že demokracie zvítězila a Turecko by mělo být příkladem pro celý svět. Zároveň slíbil, že bude pokračovat v boji proti terorismu, v boji za osvobození Sýrie a zasadí se za růst „mezinárodní prestiže“ Turecka.

Právě boj o prosazení Turecka na mezinárodní politické i ekonomické scéně je jedním z nejdůležitějších bodů, na kterých 64letý politik – který se proměnil z příznivce Západu v muže s diktátorskými rysy – založil svou kampaň. Zdůraznil také, že se mu podařilo zachránit Turecko před „spiklenci, pučisty, politickými a ekonomickými nájemnými vrahy, pouličními gangy a teroristy“ - a na závěr dirigoval dav ke skandování hesla „jeden národ, jedna vlajka, jedna země, jeden stát“.

„Na mezinárodním poli určitě bude pokračovat ve strategii, kterou prosazoval v minulých letech: konfrontaci s Evropou a západními zeměmi a sbližování se s Ruskem a Íránem, aby mohl vyvinout tlak na Západ. Navíc bude pokračovat v silném sbližování s muslimskými zeměmi. Co se domácí politiky týče, dá se očekávat, že čistky v opozici budou pokračovat. Netýkají se jen politiků, ale také řady liberálů, sekularistů, novinářů, intelektuálů a vlastně kohokoli, kdo by se odvážil nesouhlasit s AKP a Erdoğanem,“ řekla těsně před volbami v rozhovoru pro Respekt Jana Jabbour, profesorka na francouzské SciencesPo a specialistka na Turecko na otázku, co můžeme od staronového prezidenta čekat. Dodala ještě, že se Erdoğan zřejmě pokusí „o zformování něčeho, co by se dalo nazvat ‚islámským commonwealthem‘. Tohle uskupení by se mělo točit okolo Ankary a zahrnovalo by země, jako je Sýrie, Libanon, Jordánsko, Palestina a země severní Afriky. Turecko by bylo jejich lídrem a Erdoğan šampiónem, který se rve za jejich zájmy.“

Ať Turecko čeká v budoucnosti cokoli – a vyhlídky moc zářné nejsou – neměli však bychom zapomínat, že Erdoğan získal „pouze“ 53% hlasů, jak pro BBC zdůraznil i turecký opoziční poslanec Selin Sayek Boke: „Žijeme ve fašistickém režimu. Ale ty většinou ve volbách nevyhrávají s 53 procenty hlasů, vyhrávají s 90 procenty. Takže je vidět, že progresivní hodnoty jsou tady pořád přítomné a mohou opět povstat k moci.“

https://www.youtube.com/watch?v=SkhTOhOl4CE

Reklama
Reklama