středa 24. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

V českém kontextu se debata kolem virální kampaně MeToo, v níž lidé (ženy zejména) na sociálních sítích popisují zkušenosti se sexuálním obtěžováním a násilím, soustředí zejména na možná rizika celé věci. Tedy (jistě nikoliv neopodstatněné) obavy z falešných obvinění či námitky, že se vedle sebe ocitají velmi vážné případy násilí vedle těch méně závažných. Tuzemské debatě tak prospěje, pokud se podíváme na konkrétní pozitivní dopady celé vlny.

Těch je totiž řada – na rozdíl od falešných obvinění, kterých se zatím moc neobjevilo, a na rozdíl od obávaného konce flirtování a námluv, který rovněž nenastal. Jednu vskutku o obří kauzu, kterou tuzemská média téměř nezaregistrovala a rozhodně jí věnovala násobně menší prostor než obavám z toho, že muži již nebudou moci ženám podržet dveře, popisuje americký on-line magazín Vox.

Reklama
Reklama
Reklama

Shrnuje a vysvětluje případ Larryho Nassara. Tento bývalý lékař americké gymnastické reprezentace, který zároveň působil na michiganské univerzitě, právě stojí před soudem kvůli dlouhému seznamu zločinů, k nimž se už před časem přiznal a za některé další byl už loni odsouzen (mimo jiné za držení dětské pornografie). Rozsudek se očekává ještě tento týden.

V soudní síni se v těchto dnech střídá jedna mladá žena za druhou, aby promluvily o svých zkušenostech, které učinily ve velmi mladém věku (některým bylo devět) s mužem, jenž měl o ně pečovat jako lékař. Místo toho je však sexuálně zneužil. Příběhy jsou šokující také proto, že ke zneužití obvykle docházelo v okamžiku, kdy k Nassarovi sportovkyně přišly se zraněním či jinými zdravotními problémy – a byly tedy v mimořádně citlivé pozici.

https://www.youtube.com/watch?v=W1snqrkgMds

Svědectví v Nassarově případu podalo celkem 150 žen. Některé zneužíval léta, některé jednou. Z lokálního případu se stala kauza s celonárodním dopadem. Zkraje roku totiž o vlastních zkušenostech s Nassarem – právě pod vlivem debaty kolem MeToo – veřejně promluvily hvězdy americké gymnastiky včetně šampionky z posledních her Simone Biles. Případ a reakce na něj se pak pozoruhodně protínají s právě probíhající vlnou odporu proti kampani MeToo, která prý zachází příliš daleko a „zvrhává se“. Pozoruhodně proto, že se zdá, jako by byla možným rizikům věnována mnohem větší pozornost a energie než debatě o tom, proč to Nassarovi tak dlouho procházelo.

Stejně jako v případu hollywoodského producenta Weinsteina (a dalších) totiž neplatí, že oběti mlčely, alespoň ne všechny – mluvily o tom s rodiči, trenéry, některé dokonce s policií. A narážely na stejné argumenty, které slyšíme dnes v kritice MeToo. Totiž že prostě není možné jen tak někoho z něčeho obvinit bez důkazů; že je třeba ctít presumpci neviny a že křivým obviněním by mohly zničit kariéru vážného muže. A také jim často zkrátka nevěřili nebo nad tím mávli rukou. Zřejmě to byla součást rehabilitace, řekl jeden z trenérů dívce, když se mu svěřila, že jí Nassar při několika vyšetřeních zasunul prsty do vagíny.

* Původní tiulek textu zněl Kauza lékaře gymnastek ukazuje pokrytectví kolem kritiky #MeToo. Nebyl však přesný, proto jsme jej změnili.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Ve vesmíru se chystá další demonstrace výkonnosti rozdílných ekonomických modelů. Na oběžné dráze, na Měsíci i cestou k planetám se dříve střetávaly dva základní principy: sovětský socialismus a americký kapitalismus. Moskva začala lépe, ale po Měsíci se procházeli Američané. Když se v polovině 70. let na oběžné dráze spojili sovětský Sojuz a americká loď Apollo, bylo to nenadále optimistické setkání dvou paralelních realit; jako by si na pár dní padli do náruče Miloš Zeman s Jiřím Drahošem.

The Economist upozorňuje, že teď panuje ve vesmíru sice na první pohled větší nuda. Lidé toho asi umí o něco víc, Evropané nakonec dokázali se svou sondou přistát na kometě, ale velké výkony vedené snahou demonstrovat schopnosti celých národů jsou za námi. Když se v Americe chystá start rakety Falcon Heavy, je to jistě velká událost: raketa je vysoká 70 metrů a k dispozici má 27 motorů s kolektivním výkonem rovnajícím se síle osmnácti dopravních letadel Boeing 747. Proti minulosti je to nicméně vlastně čajíček. Raketa Saturn V, s jejíž pomocí létali Američané na Měsíc, měla již před mnoha desetiletími více než dvojnásobný výkon.

Reklama
Reklama
Reklama

Jenže tuhle novou postavil soukromník Elon Musk - a právě v tom je podstata nového kosmického souboje. Podle britského týdeníku poměry ve vesmírných sférách vlastně dobře odrážejí poměry na zemském povrchu. Mezinárodní soutěžení úplně nevymizelo, například Čína občas zmiňuje cestu svých “taikonautů” na Mars a přesunula svůj kosmodrom na jih, aby lépe využila odstředivé síly Země.

Ve Spojených státech zase Donald Trump podepsal prezidentský výnos, kterým nařídil NASA, aby připravila návrat Američanů na povrch Měsíce - “Make America Great Again” v tomhle podání skutečně připomíná nostalgickou cestu o půl století zpět. Všechno je ale vágní a bez termínů, slovy Economistu “absence nadšení ve vesmíru odráží klidnější povahu zápolení supervelmocí na Zemi”. Což asi mrzí málokoho.

Menší zápal zároveň odráží dnešní rozčarování z technologického pokroku. Kdo skutečně zatajuje dech nad tím, co všechno ještě dokážeme vymyslet? Polovina lidí na Západě (soudě podle rozštěpu společnosti) by byla nejradši, kdybychom zařadili zpátečku a vrátili se k poklidu, jaký si představujeme, že kdysi panoval. Vlastně se zdá, že nositeli zápalu jsou dnes hlavně soukromníci. A tady jsme zpátky u chystaného souboje.

Před půl stoletím, v době vrcholícího kosmického soupeření SSSR a USA, by představa soukromých vesmírných letů byla směšná a nepředstavitelná. Dnes jde tímto směrem hned několik superbohatých a superúspěšných. Z vynášení družic a jiných nákladů na oběžnou dráhu je “běžný” byznys - a tím to nekončí. “Skutečnost, že bohatý podnikatel je ochoten utrácet peníze za tak fantastické projekty, jako je cesta na Mars, dobře odráží, jak bohatí vlastně někteří lidé jsou,” píše ekonomický deník.

A tenhle model se šíří. Soukromé létání do vesmíru je zatím především záležitostí Američanů, ale první pokusy o soukromé společnosti jsou už známy také z Číny. O Mars budou nakonec soupeřit státy se soukromníky. A to bude podle britských novinářů skutečný obrázek toho, jak se dnes proměňuje mocenská struktura na rodné planetě.

Reklama
Reklama