sobota 18. 3. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Pětadvacet písní, které prozradí, kam směřuje hudba. Sestavil je deník The New York Times a ve výpravném materiálu s ukázkami figurují zpěvačky Adele, Solange, Mitski i Kelela. Objevuje se zde Leonard Cohen, ale také rappeři Migos, Future a Kanye West. Vše pak opatřil výstižným úvodem Nitsuh Abebe, v němž dokonale představuje a formuluje téma, které se v roce 2017 stalo v populární hudbě zcela ústředním. A tím je identita.

Abebe se ohlíží do historie americké populární hudby, aby konstatoval, že po většinu času tu neexistovaly žánry, ale národnosti. Kabaretní programy z počátku dvacátého století obsahovaly čísla takřka pro každou skupinu imigrantů: italské, čínské, irské. A tato tendence přetrvala až do padesátých let. Ukrývalo se za ní přesvědčení, že hudba – podobně jako jídlo - pochází z konkrétních míst a od tamních lidí. Různí lidé vytvářejí různé styly.

Reklama
Reklama

To vše se změnilo v době, kdy se na populární hudbu přestalo pohlížet jako na lidovou tradici, ale jako na uměleckou formu. Z muzikantů se stali vynálezci, jejichž tvorba začala být podřízena intelektuálním rozhodnutím. Jak ale Abebe popisuje, hudbu se nikdy od lidí nepodařilo oddělit, a proto je nyní téma identity žhavější než kdy jindy. Co to vlastně znamená, když si žena pokouší osvojit kadenci a sexuální rétoriku drsných rapperů? Co znamená, když se přistěhovalkyně pokouší splynout s prostředím, jak to ilustruje skladba Your Best American Girl od japonsko-americké písničkářky Mitski.

Identita je to podstatné, o čem nyní všichni mluvíme. Dávno už nejde o nuance žánru. Jak Abebe uzavírá: „Umělci dnes musí především přijít na to, za koho a ke komu mluví. Stejně jako my ostatní.“

https://www.youtube.com/watch?v=vO2Su3erRIA

 

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Christopheru Knightovi bylo pouhých dvacet, když se uchýlil do samoty lesů ve státě Maine, a po další čtvrtstoletí ho nikdo nespatřil. Neměl žádný plán, jen chtěl být sám. Necelý rok pracoval ve firmě, která instalovala alarmy do aut a nemovitostí, ovšem jednoho dne, bez toho, aby dal vědět svému šéfovi nebo vrátil nářadí, se vytratil. Vzal si výplatu a zmizel.

 Ronald Reagan byl prezident a zrovna došlo k havárii jaderné elektrárny v Černobylu. Minul autem dům svých rodičů, aniž se rozloučil, nebo vůbec přibrzdil, a pokračoval dál a dál po stále menších a menších cestách. Dorazil až do lesů; dál už by auto neprojelo a na návrat do civilizace benzín stejně nestačil. Vystoupil, vzal si pár věcí, co si sbalil, a dál šel už pěšky. Mapu ani kompas neměl, jen batoh a stan.

Příběh Christophera Knighta do knižní podoby zpracoval Michael Finkel a sám jej také adaptoval do formy dlouhého čtení pro The Guardian. Pro život v ústraní bývají většinou tři různé důvody. Náboženské při hledání osvícení a lepšího spojení s vyšší silou, misantropické – zklamání z toho, jakým směrem se svět ubírá - anebo umělecké při hledání sebe sama daleko od davu. Knight nepatřil ani do jedné: „Nemohu vysvětlit své činy. Neměl jsem žádné plány. Na nic jsem nemyslel, prostě jsem to udělal,“ uvedl v rozhovoru s Finkelem, který se odehrál po 27 letech života v ústraní.

Jeho samotu ukončila až policie, která jej zadržela při krádeži jídla v kempu u jezera. Právě díky nim Knight vydržel tak dlouho přežívat a za ony dlouhé roky se průběžně vloupával do chatek rekreantů. Policie mu napočítala přes 1000 takových akcí. Prý se za to pokaždé styděl, ale neviděl jinou možnost.

Jeho zadržení vyvolalo senzaci a okamžitě dostal přes 500 novinářských žádostí o rozhovor. Všechny zajímala stejná otázka, s níž se lidé na poustevníky vždy obraceli: co se za tu dobu o samotě dozvěděl o sobě a o světě. K vyprávění si ale vybral jediného - jemuž během návštěv ve vězení začal vyprávět svůj příběh.

https://www.youtube.com/watch?v=rxiym71TlBI

 

Reklama
Reklama