středa 27. 6. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Když Respekt předloni na Vánoce natočil krátké video zachycující jeden týden v životě redakce, častou reakcí čtenářů bylo překvapení. Zejména z toho, kolik výroba časopisu – a obecně novinařina – vlastně vyžaduje času a energie. Podobné reakce nyní chodí reportérům amerického deníku The New York Times, který filmaře nevpustil do zákulisí na týden, ale rovnou na šestnáct měsíců. A navíc měsíců mimořádně vypjatých - dokument začíná inaugurací Donalda Trumpa, vrchního kritika NYT.

Čtyřdílný dokument natočený respektovanou dokumentaristkou Liz Garbus pro americkou kabelovou a satelitní televizi Showtime (z jejich dílny pochází třeba seriály Homeland či Dexter) se soustředí zejména na reportéry washingtonské pobočky, kteří rozkrývají aktuální témata týkající se právě Trumpa, především podezření z vazeb na Rusko.

Reklama
Reklama

Jak píše v recenzi on-line magazín Vulture (přesněji jedna z webových odnoží New York Magazine), dokumentaristé za pomoci známých, avšak mimořádně účinných filmařských metod skvěle divákům přibližují atmosféru, jaká v newsroomu NYT (a obvykle v newsroomech) panuje – adrenalin, nervozita, stres. A k tomu cosi navíc, co tu nebývalo, totiž silný dojem, že jsme v nových časech. Že to, co bývalo relativně poklidně plynoucí řekou zpráv, se proměnilo v nekonečné a nekontrolovatelné tsunami událostí.

Recenzi přinesl i sám „portrétovaný“. Kritička NYT sice minisérii vidí jako kompetentně odvedenou, „celkem dobrou“, a místy dokonce poutavou - byť často i povrchní a „nevšímavou“. Podivuje se nad tím, jak málo vnitroredakčních konfliktů je ve filmu zachyceno. Na straně druhé nicméně zmiňuje, že členové redakce jsou si zjevně vědomi ohromné pozornosti, která je jejich směrem upírána - a přistupují velmi ostražitě k tomu, že jsou najednou „na druhé straně“ reportérského procesu.

Přidejme defenzivní postoj, který není překvapivý, když si uvědomíme, kolik kritiky je směrem k NYT napřeno. A výsledkem je série více či méně rozpačitých momentů, dodává autorka NYT.  Přesto dokument plní misi, s níž (nejspíš) vznikl - tedy snahu vedení listu přihlásit se jasně k odpovědnosti, s níž je práce spojena. Snahu otevřeně ukázat čtenářům i kritikům, jak noviny vznikají, a svým způsobem také odpovědět na pokračující útoky.

https://www.youtube.com/watch?v=o4wTzPhZtkE

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

„Vedoucí oddělení zábavy BBC oznámil, že stanice nepustí do vysílání novou komedii Monty Pythonů. Jejich komedie o šesti býlích [sic] chlápcích je prý příliš málo multikulturní.“ Tak začíná článek na Parlamentních listech. To není médium, ze kterého by Respekt často čerpal informace, ale tahle zpráva nás rozesmutnila; Monty Pythony máme rádi. Smutno bylo i Parlamentním listům a citované ekonomce Markétě Šichtařové: z toho jako se svět změnil k horšímu.

V  úvodní větě však kromě pravopisných chyb zaráží i jedno slovíčko: nová komedie. Pokud je známo, poslední komedie, která nesla jméno Monty Pythonů, byla natočena v roce 1983, tedy před pětatřiceti lety. A kdo se podívá, na čem se zmiňovaná zpráva zakládá, zjistí nejen to, že Monty Python nechystají nový film. Ale také se zdá, že Británie ani BBC nejsou ve svém genderovém a multikulturním boji zdaleka tak extrémní, jak by si zřejmě Parlamentní listy přály.

Reklama
Reklama

Celá kauza – kterou server šikovně využil - začala, když šéf oddělení komedie BBC Shane Allen minulý týden představil nové seriály, které stanice chystá. Zdůraznil přitom, že typ komedie, která je dnes populární a na kterou se bude BBC v budoucnosti zaměřovat, se snaží dát především prostor novým a různorodějším tvářím. Zajímají je příběhy, které dosud nebyly vyprávěny, a hlasy, které prozatím nebyly slyšet. A při prezentaci pronesl i vskutku nešťastnou větu: „Pokud budete dnes sestavovat tým [pro televizní komedii], nebude to šest bílých chlápků z Oxbridge [slovní hříčka spojující prestižní univerzity v Oxfordu a Cambridge]. Bude to různorodá skupina lidí, která odráží současný svět.“

Parlamentní listy si výrok ještě přibarvily, ale nutno dodat, že nebyly samy, kdo se ho chytl. Na ostrovech vzbudil mnoho reakcí z řad kulturních kritiků, obhájců klasické komedie, ale také bulvárních deníků, řadových internetových uživatelů, dokonce na něj reagoval i John Cleese, jeden z nejznámějších členů skupiny Monty Python. Ti všichni si odvodili, že by dnes už BBC s Monty Pythony nechtěla natáčet.

 

 

Největší pobouření vzbudil následně u odpůrců krátký komentář Jamese Marriotta pro The Times. I ten se chytl na špatný výklad a „souhlasně“ s BCC napsal, že Monty Pythoni už pro dnešní publikum vůbec nejsou vtipní. Jeho názor ve svém článku šikovně používají i Parlamentní listy - je ovšem důležité dodat, že Marriott vyjadřuje svůj postoj, rozhodně nemluví za BBC, a navíc se snaží argumentovat, proč dnes podle něj vskutku nefunguje surreálný humor založený na překračování hranic.

Na opačný názorový pól se postavila například Rebecca Nicholson. V Guardianu trpělivě vysvětluje výrok BBC a vyvrací, že by televize plánovala vymazat Monty Pythony z historie. To potvrdil i sám Shane Allen v dodatečném vyjádření na blogu BBC: televize v žádném případě nezakazuje vysílání Monty Pythonů, nechce degradovat jejich hodnotu ani je jakkoli odsuzovat.

Ani prvotní tvrzení, že BBC by dnes nevybralo nástupce Monty Pythonů k natáčení, není podle Allena pravdivé: „Tohle v žádném případě není zákaz BBC na cokoliv produkovaného absolventy Oxbridge. Nebo bělochy. Nebo muži. Ostatně jsme ve stejný moment, kdy začala tato kontroverze, oznámili nový seriál od Liama Williamse, bílého muže a absolventa Oxbridge.“  Klasické komedie si BBC váží a rozhodně netvrdí, že je mrtvá nebo zastaralá - „takže pokud jste bílý vzdělaný muž, můžu vás uklidnit. Nedávno jsem se podíval do zrcadla a koukám, že jsem taky jeden z vás,“ dodává Allen.

Stojí také za připomínku, že Monty Pythoni vždy vzbuzovali kontroverzi spíše mezi konzervativními kruhy. Jedním příkladem za všechny může být slavný film Život Briana. Snímek byl tvrdě kritizován mnoha církvemi, v Irsku byl zakázán celých osm let, a v některých britských městech dokonce do nového tisíciletí. Například v městském obvodu Torbay v hrabství Devon bylo jeho veřejné promítání nelegální až do roku 2008.

V jednom však Parlamentní listy pravdu měly: BBC novou komedii od Monty Pythonů vysílat nebude. Alespoň do chvíle, kdy zbývající Pythoni nějakou natočí.

Reklama
Reklama