středa 22. 3. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Zatímco do Česka princip práce z domova teprve pomalu proniká, z ciziny přicházejí zprávy o obracejícím se trendu. Nejnověji se vynořila zpráva, že jedna z obřích IT firem – IBM – nejen plánuje tisícům zaměstnanců zakázat práci z domova, ale navíc se je chystá sestěhovat do několika centrálních kanceláří.

Jak píše on-line magazín Quartz, krok plánuje nová šéfka marketingu Michelle Peluso a v první vlně se bude týkat členů americké části jejího oddělení, což u firmy velikosti IBM znamená bezmála tři tisíce lidí (podobné změny už se dotkly fungování dalších oddělení firmy, třeba  designérského).

Reklama
Reklama

Zpráva je zajímavá proto, že právě IBM dlouhodobě patřila mezi propagátory práce z domova, kterou začala pro své zaměstnance zavádět od počátku osmdesátých let. V roce 2009 takto pracovalo čtyřicet procent z celkem 386 tisíc zaměstnanců (díky tomu společnost ušetřila sto milionů dolarů ročně na nákladech za kanceláře). Rovněž malé start-upy, které podnik postupně nakupoval, měl ve zvyku nevytrhávat z jejich „přirozeného“ prostředí. IBM v tomto směru nakonec byla součástí mainstreamu – podle výzkumu Gallupova ústavu zhruba čtvrtina amerických zaměstnanců pracuje buď částečně nebo zcela mimo kancelář. Kolika zaměstnanců celkem se nová politika dotkne, IBM odmítla komentovat; hlasy zevnitř firmy, které Quartz posbíral, ovšem informují o velkém znepokojení, které oznámení vyvolalo. Někteří zaměstnanci si začali hledat novou práci.

Text vysvětluje obrat tím, že nejde o tlak na produktivitu práce, ale o potřebu nových myšlenek a inovací, které jsou dnes rozhodující pro úspěch v celém IT odvětví. IBM se podobně jako konkurence začíná čím dál víc soustředit na složitější produkty, jako je například vývoj umělé inteligence. A s tím souvisí potřeba větší interakce zaměstnanců při jejich vývoji. „Práce doma byla skvělá v 80. a 90. letech. Ale ne v roce 2015,“ říká John Sullivan, profesor managementu a HR strategií na San Francisco State University.

Studie Harvardovy univerzity uvádí, že z pracovišť, kde se vědci víc setkávají, vycházejí zásadnější objevy. Jev dostal název podle nejčastějšího místa setkávání Water Cooler Efekt - česky možná něco jako setkávání v kuchyňce. Další výzkum pak dává do přímé úměry počet nápadů s tím, jak často se zaměstnanci neplánovaně potkávají. Ostatně nečekaným svoláváním mítinků byl proslulý třeba Steve Jobs.

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

O lidech, kteří loni na podzim volili Donalda Trumpa, koluje řada mýtů. Mají to být hlavně frustrovaní muži vyššího věku, nižšího vzdělání a bílé barvi pleti, kteří neunesli, jak dramaticky se proměňuje svět kolem nich a dali průchod (částečně oprávněné) nespokojenosti s establishmentem.

Americký magazín Foreign Policy se ovšem za Trumpovými voliči I voličkami vydal a v obsáhlém textu objevuje mnohem pestřejší a komplikovanější realitu. Zaměřil se zejména na ženy, které současného prezidenta podpořily a jež se podle titulku textu zformovaly do „jiného ženského hnutí“.

Reklama
Reklama

Text otevírá dáma, která stereotypy popírá snad ve všech ohledech. Asra Nomani je muslimka narozená v Indii a ke všemu novinářka (pracovala jako reportérka deníku Wall Street Journal), která v minulých volbách podpořila Obamu. Jako podporovatelka Trumpa nyní čelí otázkám, jak mohla hlasovat pro politika s tak stereotypním uvažováním o ženách, muslimech, novinářích i cizincích žijících v USA. „Pro mnohé to je nevysvětlitelné,“ říká Nomani, pak se o to vysvětlení nicméně pokouší.

S prezidentem souhlasí v řadě ohledů: stejně jako on má za to, že přehnaná politická korektnost brání liberálům čelit účinně radikálnímu islámu - aniž by tedy vysvětlovala, co přesně tím myslí.  Více než zobecňující negativní postoj k islámu, který je způsoben neznalostí, což se dá podle ní změnit, ji znepokojuje „muslimská pravice“, americké muslimské organizace prosazující konzervativní pojetí islámu. Tedy tlak na zahalování a obecně zdůrazňování ženské cudnosti či segregaci pohlaví.

Reportérka Foreign Policy mluvila také s republikánskou aktivistkou, která podporuje právo žen na potrat a oceňuje vytrvalost Hillary Clinton, s níž pro ženy bořila jednu bariéru za druhou, s černošskou akademičkou, která studuje rasismus v americké společnosti, s židovskou právničkou, která se narodila v uprchlickém táboře, nebo se studentkou, která pomáhá hendikepovaným dětem.

Trumpa podporovaly z nejrůznějších důvodů, některým třeba vadí údajná „hysterie“ kolem sexuálního násilí na vysokých školách. Mimořádně zajímavý je pak jejich pohled na rovnoprávnost - téměř všechny, s nimiž magazín mluvil, obhajují rovné postavení žen ve společnosti.