čtvrtek 3. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Evropské problémy při řešení uprchlické krize, děs války v Sýrii a drama amerických voleb jsou tak masivní, že zabírají skoro veškerou pozornost médií, politiků a zájemců o mezinárodní dění. Pod povrchem tak zůstává několik příběhů, které by v normálnějších plnily noviny. Zničující války v Jemenu a Jižním Súdánu, nebezpečný vývoj v Burundi - anebo třeba nejnovější humanitární katastrofa na ostrově Haiti.

Haiti je smolařem světa. Ostrov, který býval nejvýdělečnější kolonií (pocházela odsud až polovina francouzského rozpočtu) a nejtvrdší otrokářskou společností světa, stíhá jedna politická a přírodní pohroma za druhou. A setrvalost krize dokazuje, že někteří tamní obyvatelé nacházejí práci jen v měsících po pohromách, kdy na ostrov přijedou mezinárodní humanitární organizace, dnes hlavní zaměstnavatel. Tak jako můj známý z Haiti, který poslední tři roky - poté, co ostrov opustily humanitární organizace odklízející následky děsivého zemětřesení - neúspěšně sháněl práci navzdory snaze, schopnostem a spolehlivosti. Až předminulý týden mi na sociálních sítích napsal, že má opět džob: udeřil hurikán Matthew a s ním přišly zpět i některé nevládky.

Reklama
Reklama

Celkem 2,1 milionu lidí bylo hurikánem nějak postiženo, 750 tisíc potřebuje humanitární pomoc. Pole a zásoby potravin byly zničeny, latríny a hřbitovy zatopeny vodou, dál se šíří cholera. Lékaři bez hranic odhadují, že do konce roku bude cholerou nakažených 50 tisíc Haiťanů. Generální sekretář OSN Pan Ki-mun v této situaci naříká, že na konto organizace zatím přišlo jen 20 procent z požadovaných financí a zkritizoval lhostejnost světa, jehož pozornost nahodile těká z jedné krize ke druhé.

“Nikdy dost dlouho, nikdy dost. Jako by bylo cílem zabránit  skutečnému pochopení tamních problémů a vytvoření skutečné solidarity s postiženými,” komentuje tuto skutečnost v Süddeutsche Zeitung oceňovaná reportérka Carolin Emcke, autorka dlouhých reportáží z Haiti.

“Pozornost často stačí jen na pronesení velkohubého slibu, ale už ne na jeho naplnění,” dodává. To přesně Haiti zažilo po velkém zemětřesení před šesti lety, kdy světoví vůdci - zvláště Hillary Clinton - slibovali zásadní pomoc a ukazovali starost o vznik lepší země, která má povstat z trosek. Nestalo se. Peněz nedošlo dost, miliardy se rozplynuly v málo efektivní změti tisícovek humanitárních organizací, které - dobrým úmyslům a tvrdé práci navzdory -  nenasměrovaly Haiti k lepší budoucnosti. I proto, že málo spolupracovaly s místními institucemi.

“Nejsou to jen přírodní katastrofy, které ničí tuhle zemi. Nejpozději poté, co bylo prokázáno, že se cholera na Haiti dostala vinou nedbalé hygieny zdejší mise OSN (přinesli ji vojáci OSN), se dramaticky proměnil pohled místních lidí na zahraniční pomocníky… V širokých vrstvách společnosti už nejsou synonymem pomoci a ochrany, ale hrozbou,“ píše Emcke. “OSN si oprávněné stěžuje na malou pomoc ze strany světových vlád a bohatých dárců. Současně by měla sebekriticky přemýšlet nad tím, jak si získat zpět důvěru těch, kterým chce a má pomáhat.”

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Pocity úzkosti, jež vyvolává současná znepokojivá situace ve světě, nesvírají jen dospělé, ale stále více i děti. The Guardian na svých webových stránkách odkazuje na výzkum britské NSPCC, jež od roku 2014 provedla přes jedenáct tisíc sezení. Z výsledků vyplývá, že u dětí během roku narostla úzkost způsobená světovými událostmi a tragédiemi až o 35 procent.

Strach vyvolávají zejména znepokojivé zprávy a videa z médií - například z konfliktu v Sýrii. „Obrázky plačících dětí vynášených z domů zničených bombami rozruší nás všechny. Často si ale nevšimneme, jaký dopad mají na mladé lidi a děti,“ říká Guardianu prezidentka dětské linky NSPCC Esther Rantzen. Guardian zveřejnil i výpovědi šesti rodičů a prarodičů, kteří vypovídali o strachu svých dětí. Z nich vyplývá, že se potomci obávají také teroristických útoků, globálního oteplování i dalších environmentálních hrozeb, ale také dopadů Brexitu.

Reklama
Reklama

Web The Atlantic na podobné téma píše, jak nenávistná rétorika aktérů prezidentských voleb ovlivňuje nárůst emoční zátěže Američanů. Na sociálních sítích a v médiích je téměř nemožné vyhnout se v USA přívalu informací o prezidentských kandidátech. A více než polovina Američanů podle výzkumu Americké psychologické asociace považuje volby za velmi významný nebo významný zdroj stresu. Mobilní aplikace 10% Happier tak už nabízí sérii uklidňujících meditativních cvičení, která by lidem měla pomoci zbavit se stresu způsobeného volbami.

Podobné problémy přitom nejsou ničím novým.  Již na začátku dvacátého století se v Americe lidé potýkali se stresem způsobeným překotným děním. Tom Lutz tehdejší stav americké společnosti popsal v knize Americká nervozita 1903, v níž hovoří o neurastenii: nervozitě způsobené modernismem. Industrializace rychle rostla, lidé se báli budoucnosti. Prezident McKinley byl zavražděn, bratři Wrightové poprvé letěli svým letadlem, sociolog a aktivista W.E.B. DuBois napsal díla, ve kterých hovořil o právech Afroameričanů, začal se stavět Panamský průplav spojující Atlantský a Tichý oceán.

Současní Američané se podle serveru utkávají s podobnou náladou a uvědomují si svou nejistou budoucnost. Slovo naděje, které bylo symbolem prezidentských voleb v letech 2008 a 2012, nahradilo slovo strach. K němu přispívá mimo jiné Trumpova rétorika zastrašování menšin i urážky žen, dodává The Atlantic.

Reklama
Reklama