Hackněte si svoje auto. Už je to legální
Zdánlivě vzdálené rozhodnutí amerického patentového úřadu může změnit život všech a učinit jej bezpečnějším. Nově totiž dovoluje neautorizovaně měnit software v elektronických zařízeních. A software je dnes ve všech takových zařízeních - od telefonů přes chytřejší toastovače po kardiostimulátory a automobily.
Neznamená to, že hackeři všech zemí mají pré: výjimka ze zákona o ochraně digitálního duševního vlastnictví bude trvat zatím jen dva roky a vztahuje se pouze na případy “hrabání se v softwaru s dobrým úmyslem”. Takže vypínání brzd na dálku u aut značky Jeep se nepočítá.
Každopádně doposud platilo bez výjimky, že kdokoli jakkoliv pozměnil kód, který řídí zařízení, riskoval pokutu od výrobce. V drtivé většině jde o dost specializovanou činnost, která je jen pro ty, kteří se ve věci opravdu vyznají. Ale týkalo se to třeba i lidí, kteří si takzvaně narootují androidový telefon, aby ho zrychlili nebo zbavili předinstalovaných zbytečností, což už není tak nepředstavitelné ani pro běžné uživatele. Žaloby hrozily jim, hrozily výzkumníkům na univerzitách, hrozily i “hodným hackerům”.
Ti všichni přitom upozornili na dost zásadní věci: inzulinové pumpy, které bylo možné donutit k předávkování pacienta. Zmíněné brzdy u jeepů. A jeden velmi známý příklad: právě díky výzkumníkům pohybujícím se na hraně zákona víme, že Volkswagen (a s ním mnozí jiní) podváděl s emisemi, a možná tak začal soumrak dieselových motorů.
O tom, že strašák žaloby opravdu bránil zkoumání světa kolem nás, svědčí příklad automobilky GM: ta v lednu oznámila, že nebude stíhat “hodné hackery”, kteří automobilku upozorní na možné bezpečnostní díry. Od té doby jí přišly stovky upozornění na softwarové nedostatky.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
