Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika

Evropští Trumpové si brousí zuby, ale zabrzdí je parlamentní systémy

Geert Wilders • Autor: REUTERS
Geert Wilders • Autor: REUTERS

Václav Klaus, jehož institut pogratuloval sám sobě k vítězství v amerických volbách, není zdaleka jediným Evropanem, jemuž dodal Donald Trump chuť do života. S bývalým šéfem britských UKIP Nigelem Faragem se Donald Trump dokonce opravdu baví.

A třeba švédské Hnutí nordického odporu na sobotní demonstraci prohlásilo, že “se do pohybu dává světová revoluce”. Komentátor serveru BloombergView Leonid Bershidsky si tím nicménězatím jist neníJe samozřejmě pravdou, že populistická pravice je na vzestupu. Lokální “trumpové” triumfovali v Británii, Polsku, Maďarsku a za hranicemi EU také v Turecku. Právě v uplynulých dnech si připsali další dva zářezy v prezidentských volbách v Bulharsku a Moldávii (tamní Igor Dodon je nicméně spíše populistická levice). A na obzoru jsou prezidentské volby v Rakousku, referendum v Itálii, parlamentní volby v Nizozemí a prezidentské ve Francii. Norbert Hofer, Beppe Brillo, Geert Wilders a Marina Le Pen už si zuby brousí…

Bershidsky ale tvrdí, že evropské kontinentální systémy parlamentní demokracie jsou proti extrémní politice lépe pojištěny než anglosaský volný styl, v němž vítěz bere vše. V Bulharsku i Moldávii postrádají prezidenti exekutivní moc, podobně jako v Česku. Bulharský premiér sice v reakci na vítězství Rumena Radeva rezignoval, ale je pravděpodobné, že předčasné volby opět ovládne jeho strana.

Ani v Rakousku případné vítězství Hofera nenaruší vládní spolupráci centristů. Pokud v Nizozemí skutečně zvítězí Wilders, jak průzkumy naznačují, neposkládá vládní koalici, protože ho ostatní strany budou ignorovat. V Itálii to pro Hnutí čtyř hvězd bude podobné - a pokud nakrásně ne, italské vlády obvykle dlouho nevydrží. Jedinou výjimkou je Francie, kde je prezident skutečně silnou politickou personou, tam však v tuto chvíli vede kandidát středové pravice Alan Juppé a je nanejvýš pravděpodobné, že ho ve druhém kole proti kandidátce Národní fronty podpoří i levice.

Bershidsky říká, že typickou ukázkou, jak to v evropských parlamentních systémech dopadá s populisty, je Španělsko. Nové strany tam rozhoupaly politickou scénu, volby se musely opakovat a tři čtvrtě roku byla země v patové situaci, avšak nakonec je premiérem Mariano Rajoy, ztělesnění establishmentu, i když stojí v čele menšinové vlády, která nemůže nic moc dělat.

A dokonce i tam, kde to populisté “dokázali”, umí parlamentní systém házet do jejich tažení vidle. V Polsku nedávno vláda musela stáhnout návrh zákona o zákazu potratů a v Maďarsku Orbán neprosadil snahu vyjmout zemi z evropského systému přistěhovaleckých kvót. A tak je to vlastně dobře. V Evropě se všechno rozmyje a nic moc se nedá provést. Někdy je to k vzteku, jindy ku prospěchu. “V turbulentních dobách má měkčí, méně přehledný, hůře ovladatelný a méně stabilní politický systém některé jasné výhody: pírko nenapáchá tolik škod jako dělová koule,” píše Bershidsky.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].