pátek 27. 7. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Páté nejlidnatější zemi této planety a jaderné velmoci, tedy dvousetmilionovému Pákistánu, bude vládnout bývalý profesionální hráč kriketu Imran Khan. Hvězdný sportovec a miláček národa po skončení kariéry vstoupil do politiky, kde vyměnil pověst prostopášného playboye a světoběžníka za image obhájce tradičních muslimských hodnot a nebojácného bojovníka proti korupci. Po dvaceti letech úsilí se mu nyní ve volbách podařilo zvítězit. S nástupem Khana a jeho Pákistánského hnutí za spravedlnost (PTI) končí několik dekád trvající období střídání dvou mocných rodinných klanů Bhuttů a Šarífů. A všechna světová média se nyní ptají: Kdo je Imran Khan?

„Pákistánu jsem odevzdal to nejlepší. Teď je vše v rukou božích,“ řekl po sečtení hlasů dojatý Khan. V ulicích Islámábádu po vítězné noci troubila auta, zněla hlasitá hudba a nebe rozsvítil ohňostroj, přibližuje atmosféru německý server Spiegel Online, který budoucímu pákistánskému premiérovi věnuje profilový článek.

Reklama
Reklama

Khan se v politice snažil uspět dlouhých 22 let. Nyní se zdá, že bude vládnout, i když úplně jisté to ještě nemá – konkurence si stěžuje, že volby byly zmanipulované. Získaný počet hlasů mu navíc nestačí, aby mohl vládnout sám, bude potřebovat vyjednávat o koalici. Přesto je velmi pravděpodobné, že se stane příštím premiérem.

https://www.youtube.com/watch?v=mkzcTV6×OQE

Khan pochází z bohaté rodiny z Láhauru, druhého největšího města v zemi. Díky svému původu mohl studovat politologii a ekonomii v Pákistánu a také na Oxfordu. Na jeho život mělo ale větší vliv jiné rozhodnutí – v 19 letech se stal profesionálním hráčem kriketu, který je v zemi zdaleka nejpopulárnějším sportem. A podařilo se mu stát se nejlepším kriketovým hráčem, kterého Pákistán kdy měl. Vrcholem Khanovy sportovní dráhy byl rok 1992, kdy coby kapitán národního mužstva dovedl svůj tým k titulu mistrů světa a stal se miláčkem národa.

Zároveň však v konzervativním Pákistánu platil za kontroverzní postavu. Jeho životní styl, kdy navštěvoval vyhlášené londýnské kluby, střídal milenky a žil světským životem sportovní celebrity, se nelíbil zastáncům tradičních muslimských hodnot. Khan se během své kariéry internacionála stýkal se všemi: s princeznou Dianou, Mickem Jaggerem i s Jerry Hall.

I v pětašedesáti je dnes Khan stále sexsymbolem, píše Spiegel. Během života v Londýně si Khan vybíral za životní partnerky ženy ze Západu. Léta žil s německou televizní moderátorkou Kristiane Backer. V roce 1995 se oženil s britsko-francouzskou milionářskou dcerkou Jemimou Goldsmith, s níž má dva syny. V roce 2004 se ale rozešli - Goldsmith s Khanem nechtěla dlouhodobě žít v jeho rodném Pákistánu. Jeho další partnerkou se v roce 2015 stala pákistánská novinářka, ale po roce se rozvedli a Khan se oženil se svou učitelkou súfismu. Poprvé si tak vybral ženu, která místo drahých kostýmů vystupuje na veřejnosti zahalená.

Tahle změna odráží Khanovu velkou životní proměnu. Sám dříve nosil džíny a koženou bundu, nyní obléká pouze tradiční pákistánské oblečení. Bývalý sportovec nezměnil jen zevnějšek, ale evidentně i přesvědčení. Velká proměna Imrana Khana začala poté, co pouze půl roku po mistrovském titulu pověsil sportovní kariéru na hřebík. O dva roky později se mu podařilo z příspěvků od příznivců vybrat dost peněz na stavbu nemocnice v rodném Láhauru. Tato nemocnice dodnes platí za nejmodernější kliniku pro léčbu rakoviny v zemi, kde ti nejchudší získají ošetření zdarma. „Udělal jsem to ze vzpomínky na svoji matku, která zemřela na rakovinu,“ zdůvodnil svůj čin Khan.

Imran Khan
July 26, 1996: Imran Khan s manželkou Jemimou • Autor: AP/ČTK, MAX NASH

Svůj sportovní (a teď už i filantropický) kredit se Khan rozhodl přetavit v politický kapitál v roce 1996, kdy založil stranu Tehreek-e-Insaf neboli Pákistánské hnutí za spravedlnost. V zemi, kde se doposud střídali u moci pouze členové dvou mocných rodin, případně někdo z armády, se mu všichni posmívali. Ve volbách nezískal jediný mandát a v těch dalších, v roce 2002, pak dosáhl zisku 0,8 procenta hlasů.

Politický outsider ale kandidoval znovu a znovu. „Mám dvě pravidla,“ říká Khan často. „Za prvé: prohraješ až tehdy, když se vzdáš. A za druhé: Když se nevzdáš, jsi neporazitelný.“ Tahle mantra, která zní jako ze sportovního světa, začala fungovat. V minulých volbách, v roce 2013, nedopadl špatně, jeho PTI skončila jako třetí nejsilnější. Khan se ale s vítěznými stranami odmítl podílet na moci – základním mýtem jeho hnutí byl boj proti korupci, kterou zavedené strany zosobňovaly. Raději odešel do opozice, než aby spolupracoval s korupčníky. I v tom ale nyní Khan prošel změnou – tentokrát chce vládnout za každou cenu.

To Khan dříve odmítal, dokud nepochopil, že bez podpory největších boháčů, vlivných průmyslníků nebo armády se v Pákistánu nikam nedostane. Největšího podporovatele našel právě v armádě, která si Khana vybrala za svého politického koně, jenž zastupuje její zájmy.

Khan není jen zastáncem tradičních hodnot a náboženství. Jak říká, chce vytvořit „islámský sociální stát“. Kromě podpory chudých hájí tvrdé náboženské zákony, které urážku proroka Mohameda trestají smrtí. Nedávno odmítl reformu zákona, podle kterého musí znásilněná žena pro dokázání trestného činu získat svědky. Khana samého přitom dodnes několik žen viní ze sexuálního zneužití, což kriketová hvězda samozřejmě popírá.

Je Khan demokrat? Je to muslimský reformátor? Nebo je to islamista, kterého se máme obávat? Odpovědi na tyto otázky se rozcházejí. Před několika lety si Khana vybral Tálibán jako svého vyjednavače pro mírové rozhovory s vládou. Khan byl odpůrcem války v Afghánistánu i americké invaze do Iráku – a s docela přesvědčivými argumenty, připomíná Spiegel. Vždy se také zasazoval o dialog s radikálními islamisty, některé má dokonce ve své partaji. Bývalého vojenského diktátora Parvíze Mušarafa označoval Khan za teroristu bez plnovousu. Khana jeho kritikové zase označují za Tálibán Khana.

Liberálové se pak obávají, že Khanův nástup k moci povede k islamizaci země; Khan má za vzor například tureckého autoritáře Recepa Tayyipa Erdogana. Tvrdí také, že se pod jeho vládou stane Pákistán ještě muslimštější, konzervativnější, nesvobodnější. Jak ale dodává Spiegel, označení liberál je u většiny pákistánské společnosti nadávka.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Program Copernicus provozovaný Evropskou unií je satelitní systém monitorující zemský povrch, který denně vygeneruje 12 terabytů dat, což je i v globálním měřítku hodně. K tomuto pokladu budou mít nyní volný přístup afričtí vědci, a to podle nedávno uzavřené dohody mezi Komisí a Africkou vědeckou unií. A krom toho budou mít ještě technickou podporu od evropských vědeckých a vesmírných agentur, protože Copernicus sice je poklad, ale je nutné se jím dost přehrabovat.

Afrika má smůlu. Co se týče skleníkových plynů, jako kontinent jich produkuje zdaleka nejméně. Co se týče dopadů globální změny klimatu, je ovšem první na ráně. Africké země musí zápasit se suchem, povodněmi, horkem a rostoucí hladinou oceánů častěji než kterékoliv jiné. A jejich zápas je o to těžší, že klima rozhodně není jediný kontinentální problém. Vše zhoršuje chudoba, zásobování, infrastruktura, nedostatek vzdělání i nemoci.

Jak píše server Quartz, v téhle záplavě jiných nesnází se africké úřady, vědci a plánovači vcelku logicky příliš nevěnovali využití vesmírných technologií. To se ale pomalu mění. Vesmírný nadhled je možné využít v zemědělství, v boji proti odlesňování i potýkání se s přírodními pohromami. Zmíněná dohoda o využití evropských dat je jednou stránkou věci. Druhou pak je, že s klesajícími náklady na provoz satelitů začaly největší a či nejbohatší africké země - Jižní Afrika, Nigérie, Egypt či Etiopie - s vlastními vesmírnými programy.

Reklama
Reklama