středa 12. 7. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Mimořádně zajímavý spor bude zanedlouho rozhodovat americký Nejvyšší soud. Jeho členové souhlasili, že se budou na podzim zabývat otázkou, která by mohla mít dalekosáhlé dopady pro celou zemi. A přestože si na rozhodnutí počkáme, otázka již mocně rezonuje (nejen) americkým tiskem.

Jde o to, zda může poskytovatel nějaké služby odmítnout zákazníka, přestože mu to jinak antidiskriminační zákony zakazují, a to s odvoláním na svobodu náboženského vyznání a svobodu projevu. Konkrétně jde o případ coloradského cukráře Jacka Philipse, který v roce 2012 odmítl upéct svatební dort páru homosexuálů chystajících svatbu. Argumentoval tím, že jiné produkty (třeba narozeninový dort) jim rád připraví a prodá, ale servis pro ceremonii, která odporuje jeho náboženskému přesvědčení, zkrátka nemůže poskytnout.

Reklama
Reklama
Reklama

Charlie Craig and David Mullins, kteří si dort přišli objednat společně s Craigovou matkou, se ovšem obrátili se stížností na úřady státu Coloradu, a ty jim daly za pravdu: podle tamní legislativy (podobná platí ve dvaadvaceti státech USA) nesmí poskytovatel služby zákazníky odmítat na základě jejich rasy, pohlaví, náboženského vyznání nebo sexuální orientace.

Philips raději přestal ve svojí cukrárně vyrábět svatební dorty, aby nařízení nemusel vyhovět, a pustil se do právní bitvy. Argumentuje tím, že na jeho straně stojí americká ústava (její první dodatek zaručující svobodu vyznání a projevu) - a ta je legislativě jednotlivých států nadřazená.

Čtěte také: Svět se po stejnopohlavních svatbách nerozpadl

Zajímavé je, že Philips se neodvolává jen na svobodu vyznání, ale také na svobodu projevu. Společně se svými právníky tvrdí, že pečení dortů je tvůrčím vyjádřením jeho názorů, a že by tedy měl mít prostor svobodně se vyjádřit. Tomu odpovídá podle něj i další práce, kterou coby cukrář odmítá: dělat výrobky obsahující alkohol i dorty s tématikou Halloweenu či „ateistické“ (autorka menu má trochu potíž si představit, jak takový ateistický dort vypadá).

A dále on a jeho právníci argumentují tím, že stát by zřejmě nenutil černošského cukráře, aby pekl dort pro bílé rasisty, nebo muslimského cukráře vyrábět sladkosti napadající Korán, pokud by si jej objednali křesťanští extremisté. Jak v této souvislosti upozorňuje britský týdeník The Economist, Nejvyšší soud vskutku opakovaně konstatoval, že první dodatek ústavy mimo jiné zaručuje, že stát nemůže nutit občany, aby projevovali názory, s nimiž nesouhlasí.

Na straně druhé straně stojí argument, že pokud Nejvyšší soud dá Philipsovi za pravdu a soudci potvrdí názor, že provozování obchodu je formou kreativního vyjádření, otevře tím dveře další diskriminaci, a to nejen gayů a leseb, a to nejen v cukrárnách, ale i v dalším širokém spektru služeb. Provozování restaurace nebo květinářství lze podle této logiky rovněž považovat za tvůrčí činnost; a malých firem s méně než dvaceti zaměstnanci je v USA asi pět milionů.

Magazín Quartz dále upozorňuje, že s podobnými argumenty se pokoušely konzervativní kruhy zastavit snahy o odstranění rasové segregace v šedesátých letech. Ať už se tedy Nejvyšší soud rozhodne jakkoliv, bude mimořádně zajímavé debatu dál sledovat.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

See You Again, nejžádanější píseň na pohřbech ve Velké Británii, se stala i nesledovanějším videem na portálu Youtube. Podle BBC překonala v úterý v počtu zhlédnutí jihokorejský bizarní fenomén Gangnam Style od rappera jménem Psy.

Nejprodávanější singl roku 2015 vznikl v rámci soundtracku k filmu Rychle a zběsile 7 a podíleli se na něm hudebníci Wiz Khalifa a Charlie Puth.  Vzpomínka na zesnulého herce Paula Walkera se s číslem 2 895 745 923 dostala na první místo žebříčku nejsledovanějších videí historie, z kterého lze vyčíst mimo jiné globální vkus týkající se letních popových šlágrů. Všechna videa s více než dvěma miliardami přehrání - tedy kromě epizody dětského seriálu Máša a medvěd - jsou totiž zároveň skladby, které se staly prázdninovými megahity.

Reklama
Reklama
Reklama

Jeden z aktérů songu, zpěvák Charlie Puth, v nadšení tweetnul: „...Na Youtube jsem se připojil v roce 2007 s tím, že jsem doufal, že udělám video, které bude mít víc než 10 000 zhlédnutí. Právě jsem slyšel o See You Again...wow." Cesta jeho sentimentálního hitu k nejsledovanějšímu videu se přitom od virální senzace Gangnam Style značně liší.

U jihokorejského showmana šlo o virální fenomén, směs vlezlé melodie a typického tance, která už po pár měsících dosáhla miliardy zhlédnutí – což mimochodem donutilo správce portálu aktualizovat systém počítání. Vzpomínkový singl See You Again naopak body sbírá kontinuálně od roku 2015. Raketový vzestup bizarní melodie, kterou lidé sdíleli na sociálních sítích, tedy předběhla klasická píseň.  A není to jediný případ poslední doby, kdy virální senzaci cílící na výstřednost překonává klasický model mainstreamového songu.

https://www.youtube.com/watch?v=RgKAFK5djSk

Na prvním místě se nicméně filmový videoklip možná nezdrží dlouho - dohání ho stále populárnější píseň portorického zpěváka Luise Fonsiho Despacito míchající španělštinu a angličtinu. Globální hit těchto prázdnin se rozšířil zejména díky Justinu Bieberovi, který se podílel na remixu Fonsiho singlu. Během šesti měsíců se klip z jihoamerické pláže vyšplhal k více než 2,5 miliardám přehrání a dál stoupá.

Ani Fonsi tak není typickým virálním hitem, ale jedno má s Jihokorejcem společné. Gangnam Style přišel s korejským K-popem a song Despacito se do globálního povědomí dostal se stylem zvaným reggaeton. V obou případech se tak díky YouTube do západního mainstreamu dostaly vlivy z kultur, kterým by to jinak trvalo mnohem déle, nebo by do něj nepronikly vůbec.

O důležitosti YouTube pro hudebníky každopádně svědčí fakt, že 47 z 50 nejsledovanějších klipů jsou hudební videa. Význam streamovací stránky je pro hudební průmysl nezanedbatelný i přes spory ohledně honorářů ze strany YouTube. Podle analýzy stránky Midia Research každé přehrání videa na stránce generuje 0,001 dolarů pro hudební společnosti. Pokud jsou analýzy správné, Wiz Khalifa a Charlie Puth by si za rekordních 2,8 miliardy zhlédnutí na YouTube vydělali stejně jako za 665 milionů přehrání v aplikaci Spotify. Vítěz pomyslného boje o největší sledovanost je tak přes veškeré spory a změny v číslech stále jeden -  společnost Universal music, která vlastní práva ke všem zmiňovaným písním.

https://www.youtube.com/watch?v=kJQP7kiw5Fk

 

Reklama
Reklama