úterý 16. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Britský řetězec supermarketů Iceland se dobrovolně zavázal, že přestane používat plastové obaly pro výrobky, které prodává pod vlastní značkou. Specializuje se na zmražené potraviny a podle britského deníku The Guardian uvedl, že během pěti let chce eliminovat obaly vyrobené z plastu, aby tak přispěl ke zmírnění znečištění přírodního prostředí.

Supermarket se takto rozhodl i poté, co provedl vlastní průzkum, ve kterém přes osmdesát procent z pěti tisíců dotazovaných uvedlo, že by tento krok – tedy úplné zbavení se umělohmotných obalů - uvítalo. Plastové obaly nahradí papírové a celulózové sáčky a misky, které budou lidé recyklovat doma nebo přímo v obchodech.

Rozhodnutí řetězce potěšilo především ekologické aktivisty a ekology. Podle jejich dat jsou to právě maloobchodní prodejny, které nejvíc přispívají k hromadění plastů. Výkonný ředitel Greenpeace John Sauven oznámení nazval „odvážným slibem“ a dodal, že je nyní na dalších obchodech a výrobcích, aby na tuto výzvu zareagovali.

Britská premiérka Theresa May právě minulý týden do vládní strategie zahrnula požadavek, podle kterého do 25 let Británie sníží či dokonce eliminuje výrobu plastů a umělohmotných produktů v oblastech, kde nejsou nezbytně potřeba.

https://www.youtube.com/watch?v=bpdV0XQBbRI

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Americká média si obsáhle připomínají odkaz Martina Luthera Kinga, jehož výročí narození připadlo na pondělí. Magazín Time při té příležitosti prozkoumal jednu méně známou fotografii – King je na ní zachycen ve schoulené poloze, bezmála v pokleku, s hlavou skloněnou k zemi. Příběh fotografie připomíná méně známou část Kingova veřejného působení a boje za rovné postavení černých Američanů.

Nezachycuje totiž situaci z amerického Jihu, jak by čtenář bezmála automaticky předpokládal, ale naopak ze Severu. A nepochází z velmi vyhrocené doby konce padesátých a začátku šedesátých let, kdy boj za občanská práva na Jihu vrcholil a často nabíral velmi násilnou podobu - ale z druhé poloviny šedesátých let, tedy dobu, o níž by mohl mít běžně informovaný konzument americké historie pocit, že už bylo vše de facto vybojováno.

Reklama
Reklama

Ve druhé polovině šedesátých let se Kingova pozornost přesunula z Jihu právě na Sever k „jemnějším“ formám diskriminace, než zažívali černoši na Jihu. V severních částech USA čelili nerovnému zacházení třeba na realitním trhu, kde pro ně platila jiná pravidla než pro bílé, například jiné podmínky pro pronájem bytů. Afroameričané také platili vyšší nájem za menší prostory. King sám se tedy přestěhoval do šváby a krysami zamořeného bytu v západní části Chicaga, aby tuto zkušenost poznal z první ruky, a zahájil kampaň požadující „konec slumů“, kde většina „bratrů a sester“ v důsledku toho žila.

Co ale mimořádně zajímavé, a tím se dostáváme k příběhu fotografie. Někteří bílí obyvatelé Chicaga tuto aktivitu nelibě nesli a protestovali pro ní ještě urputněji než lidé na Jihu. Dva protestní pochody, které King uspořádal v létě 1966, se setkaly s velkým odporem; a zejména na ten druhý, srpnový, se dostavilo zhruba sedm set bílých protestujících, kteří na účastníky pochodu házeli cihly, kameny a láhve. Jeden z kamenů zasáhl Kinga do hlavy a rána jej srazila k zemi. Jak reportovaly noviny, zůstal pak několik sekund na kolenou, než se vzpamatoval.

Po útoku řekl King přítomným novinářům, že nikde na Jihu – ani v Alabamě či Mississippi – nezažil dav tak nepřátelský a nenávistný. Celou věc později zajímavě vysvětloval ve své autobiografii. A toto vysvětlení může mít mimochodem univerzálnější platnost, než se na první pohled zdá. Dokud se souboj o práva černochů odehrával na Jihu, mohli si bílí Američané ze severu říkat, jak hrozní lidé za Jihu jsou a celou věc pozorovat z pohodlné dálky.

Jenže najednou zjistili, že problém se týká také jich - a tento tlak vyvolal jejich vlastní předsudky.  A přestože měl být vyřešen o dva roky později federálním zákonem zakazujícím diskriminaci tohoto typu, Time upozorňuje, že hnutí za odstranění slumů de facto skončilo neúspěchem.