středa 16. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Samozřejmě, že není možné věnovat stejnou pozornost všemu, co člověk potká. Na to nemáme dostatečnou mentální kapacitu. Většina z nás se nicméně aspoň snaží brát na vědomí svoje lidské souputníky. Ovšem bohatství - jak se zdá - může toto nastavení změnit.

Podle serveru Quartz roste počet vědeckých experimentů ukazujících, že bohatí lidé vnímají své bližní jinak než běžný občan. Nebo spíš je nevnímají vůbec. Zatím poslední takový výzkum zveřejnil časopis Psychological Science a píše se v něm o objevu newyorských psychologů, že bohatí lidé nevědomky nevěnují skoro žádnou pozornost kolemjdoucím na ulici.

Reklama
Reklama
Reklama

Newyorští výzkumníci zkoumali spojitost sociálního postavení respondenta s tím, jakou tzv. „motivující závažnost“ mají pro něj jiné lidské bytosti. Podle některých psychologických teorií jsme totiž motivováni věnovat pozornost tomu, co je pro nás důležité - ať už jako lákadlo, nebo jako hrozba.

Terénní výzkumy i laboratorní experimenty dokumentují fakt, že lidské bytosti mnohem snadněji zaujmou osoby s nižším sociálním statusem než osoby z vyšších vrstev.

Tweetni to

Newyorský tým takhle poslal do ulic Manhattanu skupinu 61 dobrovolníků s Google brýlemi na očích. Všem bylo řečeno, že jsou najati na testování technologické novinky, ale po návratu z procházky museli do dotazníku napsat, z jakých sociálních poměrů podle svého vlastního ocenění pocházejí. Následná analýza záznamu brýlí pak ukázala, že ti považující sami sebe za bohaté si na ulicích všímali jiných lidí mnohem méně a po mnohem kratší dobu než, kteří se zařadili ve vlastním vnímání do chudších vrstev.

V rámci podobného pokusu pak byly skupině studentů na počítači ukazovány fotografie z Google Street View a jejich reakci zaznamenával přístroj sledující přesné pohyby očí. A opět: studenti označující se za bohatší věnovali lidem na fotografiích jen velmi malou pozornost.

V dalším experimentu pak newyorští badatelé zkoumali, zda je rozdílná délka pozorování jiných lidí způsobena vědomým rozhodnutím zkoumaných osob, nebo zda jde o spontánní reakci.  Za tím účelem najali 400 dobrovolníků, kterým předváděli různé dvojice fotografií obsahujících vždy celou sadu různých položek, mezi nimiž byla pokaždé nějaká tvář a pět objektů (ovoce, nějaký nástroj, část oděvu). Před účastníkem pokusu se na obrazovce vždy na chvíli objevila jedna fotka nahrazená za okamžik druhým – buď úplně stejným, nebo jen nepatrně odlišným - obrázkem z páru. Tyto dvě fotky se pak v krátkých intervalech střídaly, dokud pozorovatel nezmáčkl knoflík na znamení, že rozpoznal změnu v některém z objektů nebo ve tváři na promítaných fotkách, nebo že si je jist jejich stejností.

Lidé považující se za ne-bohaté byli znatelně rychlejší než jejich kolegové z vyšších sociálních tříd v rozpoznávání změn tváří na fotkách - což badatelé považují za důkaz, že lidské tváře pro ně mají vyšší motivující závažnost. „Terénní výzkumy i laboratorní experimenty dokumentují fakt, že lidské bytosti mnohem snadněji zaujmou osoby s nižším sociálním statusem než osoby z vyšších vrstev,“ cituje Quartz závěr šéfky studentského výzkumu na Newyorské univerzitě Pii Dietze.

Ani některé z nedávných studií zkoumajících úměru mezi socioekonomickým statusem a vztahem ke komunitě nevyznívají pro bohaté zrovna skvěle. Například ve čtyři roky starém výzkumu nechali vědci z Kalifornské univerzity sledovat skupinu dobrovolníků dvě videa: na jednom někdo vysvětluje stavbu zahradní pergoly, na druhém sociální pracovník popisuje život dětí s rakovinou. A ukázalo se, že bohatší část publika nevykazovala při sledování druhého videa žádný velký soucit. Prozradil to přístroj monitorující tlukot účastnických srdcí; je totiž známo, že při vcítění se do druhého se člověku zpomalí srdeční rytmus - a v experimentu se to stalo jen těm méně bohatým.

Jedna z dřívějších studií Kalifornské univerzity rovněž odhalila, že lidé z vyšších sociálních vrstev nedokážou tak dobře číst emoce z tváří svých náhodných bližních jako chudší osoby. A aby toho nebylo málo: výzkum z roku 2009 ukázal, že bohatí studenti středních škol měli tendenci nevěnovat moc pozornosti cizinci, se kterým je pokus svedl na pár minut dohromady ke vzájemnému rozhovoru.  Zájem nezvedlo ani to, když byl tento konverzační partner ze stejné sociální třídy. Bohatí si prostě nevšímají nikoho bez ohledu na jeho sociální status - a vědci jsou přesvědčeni, že to se může odrážet i na jejich vztazích s přáteli a rodinou.

Jedním z důvodů, proč jsou bohatí možná méně náchylní oceňovat druhé, může být v tom, že si mohou dovolit najmout k uspokojení svých potřeb – třeba v péči o děti, nebo v různých domácích pracích – pomocníky a nejsou závislí na dobrovolné pomoci svého okolí. „Takže finanční odlišnost způsobuje odlišnosti v chování,“ napsal o tom do New York Times psycholog Daniel Goleman. „Chudí lidé jsou více naladěni k mezilidským vztahům než bohatí … protože je k tomu vede nutnost.“

Tato provázanost moci, peněz a empatie se stává mimořádně znepokojivou v současné ekonomice poznamenané rostoucí nerovností. Podle Goleman a některých jeho kolegů je problém v tom, že pokud bohatí s vysokými příjmy, a tudíž i velkou mocí nevidí (přeneseně i doslova) svoje chudší spoluobčany, je obrat ve trendech finanční nerovnosti velmi nepravděpodobný. „Zmenšit ekonomickou trhlinu,“ říká Goleman, „asi nebude možné bez zahlazení příkopu v empatii.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Naděje, že nově zvolený americký prezident Donald Trump podstatně zmírní vyostřenou rétoriku z kampaně a bude skutečně „prezidentem sjednotitelem“, jak slíbil ve vítězném projevu, vydržela sotva pár dní. Některé svoje plány sice budoucí pětačtyřicátý prezident koriguje: systém zdravotního pojištění Obamacare by měl být zachován ve víceméně nezměněné podobě, se zdí na hranici s Mexikem to taky nebude tak horké. Důvody k obavám ovšem dál posílil prvními personálními rozhodnutími.

Když dáme stranou pozoruhodný fakt, že muž slibující radikálně provětrat Washington do svého týmu povolal řadu dinosaurů americké politiky (za všechny Newt  Gingrich, které se ve vysoké politice pohybuje od konce sedmdesátých let), pak jde zejména o výběr Stephena K. Bannona do pozice vrchního stratéga a poradce.

Reklama
Reklama
Reklama

Tedy hlavu Trumpovy kampaně a šéfa extrémně konzervativního serveru Breitbart News, který sám sebe v minulosti údajně nazval „leninistou“ s cílem „rozbořit stát“. Jak upozorňuje deník The New York Times, rozhodnutí odměnit Bannona vlivnou pozicí v prezidentském týmu vyvolalo kritiku nejen v demokratických, ale také republikánských kruzích, byť většina vlivných republikánů zatím mlčí. (Od Breitbart News v minulosti mimochodem postupně distancovala většina mainstreamových konzervativních médií.)

NYT ve svém úterním, velmi kriticky laděném editorialu předestírají důvody pro znepokojení: „Při procházení titulků serveru Breitbat se ocitnete v paralelním vesmíru, v němž černoši nedělají nic jiného, než páchají zločiny, imigranti znásilňují dcery našinců a feministky chtějí vykastrovat všechny muže. Pokud by vás titulky neznepokojily, pak se podívejte do debat pod texty nebo na to, kdo všechno se raduje z faktu, že Trump vybral právě Bannona.“ Z takové podpory by se skutečně radoval jen málokdo – sešli se tam totiž popírač Holocaustu David Duke či šéf americké nacistické strany (ano, existuje).

Přitom většina Američanů budoucího vrchního stratéga Bílého domu příliš nezná; během kampaně, jejímž šéfem se stal letos v srpnu, se totiž držel stranou pozornosti. Vhled do Bannonova myšlení nicméně přinesl kupříkladu historik a spisovatel Ronald Radosh, sám bývalý člen americké komunistické strany, který šéfa Breitbart News potkal před dvěma lety na večírku pořádaném v jeho washingtonském domě. „Lenin chtěl zničit stát, a to je také můj cíl. Chci zničit dnešní establishment,“ prohlásil podle něj Bannon.

Mezi skupiny určené ke zničení nezahrnul podle Radoshe jen „očekávatelnou“ demokratickou stranu, ale také republikány a všechna tradiční konzervativní média. Radosh před zveřejněním svojí vzpomínky Bannona kontaktoval s žádostí o vyjádření, ale Bannon si podle svých slov setkání ani obsah konverzace nepamatuje.

 

Reklama
Reklama