pátek 19. 10. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Velký čínský plán získat východní část Evropy na svoji stranu přestává naplňovat představy. Postsovětské státy jako Česko nebo Polsko začínají pomalu chápat, že s miliardovými investicemi z Číny to nepůjde tak snadno.  V článku, který vznikl u příležitosti právě probíhajícího evropsko-asijského fóra v Bruselu, o tom píše agentura Bloomberg.

Text se věnuje iniciativě 16+1, která je relativně nová a funguje jako spojenectví Číny s šestnácti evropskými zeměmi bývalého východního bloku. Mezi těmito partnery je i Česko, které se s Čínou pokouší navázat exkluzívní vztah již několik let. Ve formátu 16+1 se konají od roku 2012 každoroční summity nejvyšších politických představitelů  - a to buď v Číně, nebo v některé východoevropské metropoli, letos v létě v Sofii.

Reklama
Reklama

Podle Bloombergu se ale po šesti letech ukazuje, že každá ze stran čekala od partnerství něco jiného - a že mnozí evropští představitelé jsou zklamáni tím, jak málo ze spolupráce mají. Evropské státy viděly ve formátu 16+1 příležitost, jak získat čínské miliardy do zdejších dálnic a železnic, poté však zjistily, že čínské půjčky nejsou o nic lepší než to, co mohou získat v Evropě, třeba skrze Evropskou banku pro obnovu a rozvoj.

Ani u projektů, které se už rozjely, neběží všechno ideálně. Třeba má Černá Hora kvůli čínské pomoci s výstavbou dálnic nyní potíže s předlužením. Rychlodráha mezi Budapeští a Bělehradem, která měla být jedním z největších čínských infrastrukturních projektů v Evropě, je prošetřována Evropskou komisí.

Bloomberg cituje některé experty na Čínu a některé nejmenované vládní úředníky, kteří se shodují, že jednání s Čínou trvají dlouho a Peking v nich navzdory velkorysým proklamacím nedá nic zadarmo. Podmínky spolupráce jsou u některých projektů obdobné tomu, co Čína nabízí v Africe, což Evropany uráží. Jak podotýká jeden z diplomatů, řeči o čínské spolupráci připomínají titulky v komunistickém tisku o tom, jak se zvedla dojivost, přitom s opravdovou prosperitou měly tyto úspěchy společného jen málo.

Formát 16+1 dal lídrům postkomunistických zemí možnost potkat se jednou za rok s čínským premiérem, což ovšem Čína nedělá jen tak, ale ve snaze rozdělit Evropu a snáz prosadit svoje zájmy. Proto se projekt 16+1 od začátku nezamlouval západní Evropě, hlavně Německu, které nechce oslabovat jednotný evropský hlas při přímých jednáních EU s Čínou.

Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Reklama