Bašár Asad nyní kontroluje všechna velká syrská města a strategicky významnou dálnici vedoucí od hranice s Jordánskem skrz celou Sýrii až do severního Aleppa. Dobyl vlastně celé území, kterému kdysi francouzští kolonialisté přezdívali “užitečná Sýrie”. Zásadní otázkou se tak stává, jak bude vypadat rekonstrukce země a jak bude konsolidace moci syrského režimu vypadat?
Předně je třeba říct, že je tato asadovská Sýrie mnohem méně početná než před válkou. Z původních 23 milionů obyvatel jich půl milionu zemřelo, šest milionů prchlo před násilím do zahraničí, další miliony žijí v oblastech, které stále kontrolují kurdské síly nebo islamističtí rebelové.
K dispozici je poměrně málo hlubších a důvěryhodných zpráv o tom, jak se vítězný Bašár Asad při obnově moci chová. Zásadní je v tomto směru nový Zákon číslo 10. Nařizuje, aby majitelé nemovitostí ve válkou zničených oblastech, kde má začít rekonstrukce a nová výstavba, registrovali svůj majetek. Pokud se na úřady s potřebnými doklady nedostaví nebo nepošlou zplnomocněné příbuzné, jejich majetek propadne státu. Původně měli pro tuto registraci jen 30denní lhůtu, dle dostupných informací však prodloužena na rok.
Letecké bombardování zničilo hlavně oblasti, které byly baštou rebelů. Obyvatelé, kteří odtud prchli, patřili převážně k většinovým sunnitům a pravděpodobně většinou podporovali syrskou revoluci. Zákon číslo 10 se podle kritiků snaží tyto z pohledu režimu neloajální občany vyvlastnit. Tito lidé se bojí návratu do asadovské Sýrie i cesty na státní úřady - anebo žádné oficiální dokumenty o svých nemovitostech nemají. Syrská vláda obvinění odmítá, svůj krok líčí jako nezbytnost pro rychlou obnovu zničené země a tento názor sdílejí i příznivci režimu.
Analýzu sporného zákona sepsal švédský expert na syrskou válku Aron Lund. “V teorii bylo něco jako zákon číslo 10 dlouho třeba. Aby rekonstrukce země mohla někdy začít, musí stát najít cestu houštím velmi nejasných majetkových práv, které je dědictvím špatné správy země v časech před válkou… Ale v praxi jsou to hlavně bývalé čtvrti rebelů, kde se zákon bude uplatňovat - což dává smysl vzhledem k vysoké míře škod. Zákon číslo 10 tak může mít ve výsledku neproporční politický a společenský dopad podle toho, jak se otázky majetkových práv budou řešit. A hlavně to tak bude, pokud buldozery v rekonstruovaných čtvrtích nakonec uvolní cestu stavbě drahých apartmánů a obchodních center, nikoli levných bytů (pro oběti války, pozn. TL),” píše Lund v závěru svého textu.
Turecko a Německo, kde žije nejvíce syrských běženců, zaslalo 12. července dopis Radě bezpečnosti OSN, kde Zákon číslo 10 silně kritizují a považují jej za nástroj vyvlastnění uprchlíků. “Zákon číslo 10 není izolovaným kusem legislativy. Je pouze jedním ze čtyřicítky souvisejících zákonů o bydlení, pozemcích a majetku, které byly přijaty od začátku syrského konfliktu. Jsou součástí obsáhlé politiky, která se snaží proměnit konfesní, sociální, ekonomickou a politickou krajinu Sýrie a složení místních komunit. Od počátku syrské války vláda v Damašku systematicky ničí pozemkové registry a katastry v opozičních baštách a v územích, která dobyla zpět. V červenci 2013 režim v Homsu bombardoval budovu, kde byly drženy záznamy o vlastnictví pozemků. Podobné incidenty se opakovaly ve městech Zabadani, Darayya a Qusayr. Po zničení záznamů režim násilně vyklidil místní obyvatele a pak do prázdných budov nastěhoval skupiny nakloněné režimu včetně milicionářů z jiných zemí,“ píše se v dopise diplomatů, pod kterým jsou podepsány i ostatní státy EU, včetně Česka. “Zákon číslo 10 je podemílá úsilí OSN o nalezení politického řešení války a ohrožuje i budoucí usmíření.”
Závěrem je třeba pro férovost zmínit, že Turecko, jeden z autorů dopisu, je obviňováno z podobného chování v rozbombardovaných kurdských městech na jihovýchodě Turecka (viz článek na humanitárním webu IRIN News). Podle řady svědectví komplikuje návrat syrsko-kurdských do okupovaného Afrínu na severu Turecka a ubytovává v jejich domech arabské běžence z jiných částí Sýrie (viz článek z listu The Guardian nebo rešerše českých novinářek Markéty Kutilové a Lenky Klicperové)
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
