Galerie Václava Špály na pražské Národní třídě včera načala svou novou kapitolu. Věřím, že úspěšnější a trvalejší, než jaká byla ta poslední: spojení slušně složeného kurátorského týmu s reklamní agenturou se prostě nevyvedlo a ačkoli by mě mohlo těšit, že sem to prorokoval hned na počátku, tak netěší, škoda promarněné energie a škoda té doby, kdy v galerii nebylo nic k vidění. Teď se do hry vložila PPF. Co se od toho dá očekávat?
Galerie především konečně našla finanční krytí, které by ji mělo vystačit na pohodlnou existenci. Takové měl svého času dlouholetý kurátor špálovky Jaroslav Krbůšek, kterému se díky podpoře silných sponzorů dařilo v galerii realizovat projekty, na jaké se nezapomíná. Jenže pak nastala známá aféra s výstavou Malík urvi, následnými stížnostmi politiků, odřeknutím sponzorské podpory a logického pádu galerie do závěrečné agonie, jež vyústila v Krbůškův odchod.
PPF je dostatečně silná na to, že by ji nemělo rozhodit vůbec nic. Od nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a jeho firmy se sice nedá čekat, že by se záměrně pouštěla do dráždění politického hada, byť má na nohou slušně bezpečné boty. Nicméně zároveň se nedá čekat, že by kurátora Pavla Lagnera, jemuž galerii svěřila, v podobných snahách výrazně omezovala. Lagner každopádně za ta léta, co se v umění pohybuje, už mnohokrát dokázal, že je jedním z mála lidí, kteří se drží opravdové kvality: ať už vedl Galerii Tvrdohlaví nebo program divize PPF Art realizovaný v Louveru, Galerii České pojišťovny nebo v Ateliéru Josefa Sudka.
Včera představený plán špálovky je hodně slibný. Začalo se vernisáží Jiřího Černického, kterému v galerii výstavu udělal kurátor Michal Koleček, pokračovat se bude loňským laureátem Chalupeckého ceny Jiřím Skálou, pak přijde na řadu Petr Pastrňák, Tomáš Císařovský, Tono Stano, Pavel Baňka, Jan Merta… Vzhledem k osudu, který galerii donedávna hrozil, to zní báječně, až neskutečně. A do toho ještě Kellner slibuje, že bude síň vedená jako nekomerční, čili že nebude prodávat a dokonce ani žádat granty, což mohlo být dost rozhodující pro Prahu, která jí prostor pronajala. Bylo by pochopitelně divné, kdyby si známý sběratel Kellner něco při téhle příležitosti sám nekoupil. Ale to už je věc mezi ním, kurátory a umělci.
Teď by to ještě chtělo, abych si za pár let nerval vlasy, jak milně optimisticky jsem to té špálovce hned na počátku její PPF éry prorokoval…
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
