Muž, který zachránil rozvědku

Všechny tři české zpravodajské služby jsou zapojeny do mezinárodní spolupráce a mohou udržovat dobré jméno České republiky u spojenců, pokud země ztrácí důvěru zásluhou nekompetence exekutivních politiků. Tento názor jsem od Petra Zemana – někdejšího šéfa české rozvědky (Úřadu pro zahraniční styky a informace, ÚZSI), chartisty a skutečně respektovaného bezpečnostního experta – slyšel před devíti lety.

Obraz Česka v zahraničí netvoří jen politici, ale celá společnost, nicméně diplomaté a tajné služby mají možnost vysvětlovat spojeneckým vládám, co se u nás vlastně děje, říkal. Jeho slova tehdy změnila můj pohled na možnosti tuzemské zahraniční politiky a v dalších letech jsme se k nim v našich soukromých rozhovorech často vraceli. Už nebudeme, Petr Zeman zemřel 23. května ve věku 79 let.

Výše zmíněné samozřejmě platí, pokud jsou tajné služby důvěryhodné a jsou schopny využívat získané informace pro bezpečnost země a zájem občanů i spojenců. Tohle bylo téma, kterému se Petr Zeman věnoval od roku 1990 natolik zasvěceně, že mu to ve zpravodajské komunitě získalo nebývalou prestiž.

Vystudoval biologii, po roce 1968 odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa, čímž skončila jeho vědecká kariéra. Pracoval jako dělník a pak jako laborant, v roce 1977 patřil do první vlny signatářů Charty 77. Spolupracoval v Brně na vydávání samizdatu a pořádání bytových přednášek. Po listopadu 1989 se stal – disidenti tvořili kvůli čistému politickému profilu personální základ nových tajných služeb – jedním ze zakládajících členů zpravodajské komunity. Pracoval v BIS, v druhé půli devadesátých let se stal šéfem jejího vzdělávacího střediska. Zlom v kariéře přišel v roce 1998, kdy jej vláda Miloše Zemana jmenovala šéfem rozvědky.