Návrat krále? Ne tak úplně
Americké flirtování s královským úřadem je znepokojivé. Co nám ukazuje historie?
Bod zlomu: Otázky světa
Čtete článek ze speciálního vydání Respektu s esejemi z deníku The New York Times. Můžete si ho zakoupit na na stáncích nebo objednat v e-shopu.
➡️ OBSAH VYDÁNÍ
Miliony protestujících se v červnu a říjnu zúčastnily demonstrací s názvem „No Kings“ („Žádní králové“) po celých Spojených státech, aby vyjádřily obavy z posilování prezidentských pravomocí a postupující autokracie pod vedením Donalda Trumpa.
Americké flirtování s královským úřadem je znepokojivé, ale historie nám ukazuje, že monarchie je mnohem víc než jen boj a moc a pozlacené místnosti.
V roce 1398 napsal anglický král Richard II. směšný dopis bavorskému vévodovi Albrechtu I. Richard měl tehdy dobrou náladu. Vládl Anglii více než dvacet let, a ačkoli jej dlouho frustrovaly politické pokusy zmírnit jeho autoritářské sklony, v posledních měsících se mu dařilo rozvázat si ruce.


Po léta, jak tvrdil, trpěl nespravedlnostmi ze strany svých nepřátel, „jejichž intriky jsou ničivější než jakákoli morová rána“. (Tehdy nejčerstvější nákaza zabila až 60 procent obyvatel Anglie, fakta ale nikdo neověřoval.) Teď Richard vrátil ránu tím, že vyhnal nebo popravil každého, kdo mu kdy ublížil. „Spravedlivým soudem Božím byla naše pomstychtivá přísnost vyměřena ke zničení a zkáze těchto osob,“ napsal v dopise. Tvrdil, že přinesl svému království „mír, který může díky Boží milosti trvat navždy“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu










