Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Řek Řek, kolik je v Řecku řek

Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Komu se zdá ten titulek pitomý, tak ho upozorňuji, že Financial Times mají titulek „Tlustá řecká svatba“, což je nejapné úplně stejně. Co má člověk pořád vymýšlet?

Leč k věci. Jak se svět s odstupem pár dní dívá na evropské „řešení“ řecké dluhové krize? Na prvním místě je třeba zmínit reakci trhů. Trhy evropskou dohodu (pokud o ní Řecko požádá) o případné smíšené (jednotlivé státy eurozóny a MMF) půjčce pro Řecko přivítaly: rizikové prémie u řeckých státních dluhopisů poklesla, euro posílilo (je to dobře nebo špatně?). I akciím se zadařilo.

Na místě stojí otázka, jak reakci trhů hodnotit. Od roku 2007, kdy na plno vypukla „krize amerických hypoték“ si svět začíná zvykat na to, že na zprávy o vládní intervenci či pomoci reagují trhy velmi pozitivně a na zprávy o tom, že vláda ponechává trh trhu a oslabené jedince drsným zákonům tržního darwinismu, reagují trhy velmi negativně.

Po vstupu Lehman Brothers do konkursu 15. září 2008 se trhy zhroutily, po vládní záchraně pojišťovacího gigantu AIG se zase trhy mírně vzpamatovaly. Když nebyl v říjnu 2008 napoprvé schválen vládní program TARP na záchranu amerického finančního systému, trhy se přiblížily klinické smrti, ale když byl napodruhé přijat, prozměnu se probudily.

A tak pořád dál: na každé další částečné znárodnění nějaké evropské banky reagovaly trhy nadšeně a když stát do nějaké banky kapitálově nevstoupil a nepomohl, reakce byla přesně opačná.

Zdá se tedy, že platí, že trhy mají rády vlády, resp. vládní intervence, garance a půjčky. Spíše je to ale tak, že trhy mají hrůzu z jakéhokoli opakování dominového efektu a paniky a hlavně platí, že finanční trhy jsou velmi krátkozraké (možná preferují odkládání dlouhodobě udržitelného řešení) a nevidí si mnohdy ani na špičku nosu (tím nechci tvrdit, že existuje cokoli lepšího, co by mělo trhy nahradit).

Obec ekonomů a komentátorů se mi jeví ve věci řecké krize jako mnohem pesimističtější a zdrženlivější než trhy. V on-line verzi deníku The Financial Times lze shlédnout zajímavé video, na kterém diskutují ekonom Jim O’Neil (Goldman Sachs) s Nourielem Roubinim (New York University). O’Neil tvrdí, že obavy z toho, že řecká krize by mohla vytvořit dominový efekt srovnatelný s efekty bankovní krize je přehnaná. Svět by měl věnovat daleko větší pozornost Číně (inflaci, domácí poptávce, zhodnocení renminbi), Roubini si myslí, že dopady řecké krize mohou být velmi vážné.

Rovněž další dva citované texty jsou z FT, ne snad proto, že bych nic jiného nečetl, ale proto, že jsou prostě nejvýraznější.

Wolfgang Munchau z FT – donedávna největší komentátorský promotér eurozóny je velmi skeptický. Nadále tvrdí, že ve schválené pomoci je právo veta jednotlivých států a že Německo nakonec nedá ani cent. Evropa i nadále vůbec netuší, co by si počala s přelitím hrozby státního bankrotu do Španělska, Itálie a Portugalska a MMF má sotva zdroje na pomoc Řecku. Řecko si prý samo uvědomí, že státní bankrot je pro něj schůdnější a levnější cestou, Munchaův kolega Gideon Rachmanvyndavá z půdy krabice s franky a lirami, především proto, že Evropská unie nedokázala postoupit v politické integraci ani o krok a Německo ji tvrdě odmítá. Rachman je však typický Angličan a spíše euroskeptik a o ekonomice moc nepíše.

Mírným optimistou je autor tohoto textu. Nepodceňoval bych plán na vznik evropské ekonomické vlády, který má do podzimu předložit prezident Evropské rady Herman Van Rompuy. Pokud se ale v Řecku obnoví sociální nepokoje (Řecko se několik let bude nacházet v hluboké ekonomické krizi) a pokud se do podzimu dluhová krize přelije i do jiných zemí, jsem nakonec pesimistou asi i já.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].