Prezidentský systém a liberální demokracie

Dnes večer se v Knihovně Václava Havla koná debata o tom, zda se Česká republika přesouvá či nepřesouvá k prezidentskému či poloprezidentskému systému. Po včerejšku by už možná stálo za to posoudit, zda jsme ještě liberální demokracií, nebo zda přecházíme k autokracii orientálního typu.

Je tu prezident od toho, aby říkal, co mají dělat soukromé firmy? Hlava státu včera prohlásila, že by jedna soukromá firma – tedy RPG – měla dotovat ztrátovou těžbu v jedné divizi jiné soukromé firmy, tedy OKD. Žádná z firem přitom nežádala stát ani vládu, aby jejich situaci řešil.

Co na tom, že mají obě firmy jiné akcionáře i věřitele, co na tom, že jedna je veřejně obchodovatelná a druhá ne, prostě to nějak zařiďte a hotovo.

Podobně prezident předestřel svoji direktivu, aby se spojily dvě další soukromé firmy – tedy Evraz a Mittal – v jednu (jinak si neškrtnete s Temelínem). Bude prezidentská kancelář inkasovat nějaké to „fee“ za „mergers and acqusitions“?

Jinou soukromou firmu prezident pochválil, ačkoli její hospodaření není veřejně známé, zato je známo, že její majitel podpořil prezidenta v kampani, u další soukromé firmy okomentoval na tiskové konferenci vývoj kurzu jejích akcií i celkovou zadluženost.

Na posunu těžiště moci na Hrad usilovně pracuje celá prezidentova vláda (od toho tu také je), premiér Rusnok zve přímo na Hrad a vzkazuje: vezměte s sebou klíčové akcionáře (co je to za vzkaz a pozvání?).

Aby toho nebylo málo, u jednání o ekonomické a sociální situaci v regionu seděla ministryně spravedlnosti, prý se seznamem kauz, které policie kolem OKD a RPG šetří a státní zastupitelství má snad stíhat. Den co den posunuje prezident hranice možného a akceptovatelného a jede na maximum.

Příště bude u jednání sedět ministr vnitra a policejní prezident, který si bude ostentativně pohrávat s pistolkou? Když to nikomu nevadí, tak proč vlastně ne?

V této metodě můžeme pokračovat. Pokud by po volbách náhodou parlament uvažoval o podpoře jiné vlády, než kterou si přeje prezident, neměli bychom pomalu zapomínat, že je hlava státu vrchním velitelem ozbrojených sil.

Další věci tady byly už předtím: řízení státu skrze zaměstnavatelské a průmyslové svazy a odbory, tvrdé prosazení korporativistického státu shora. Na zahraniční mise bude brát hlava státu pouze ty podnikatele, kteří přispějí do jeho nadačního fondu na splácení státního dluhu apod.

Přičtěme si plný přechod výběru velvyslanců pod prezidentskou kancelář a proslulou Zemanovu ingerenci do profesorských jmenování. Podle průzkumů (ty se ale dělaly před pár týdny) tomu lidé tleskají. Pokud tomu budou lidé tleskat nadále, ukáže se, že měl pravdu Karel Schwarzenberg s tím, že do západní Evropy či civilizace tak úplně nepatříme.

O prezidentský či neprezidentský systém už vlastně nejde. Americký prezident může sice poslat armádu na zahraniční misi, ale nařizovat fúze soukromých podniků za přátelské a vlídné přítomnosti ministryně spravedlnosti by ho v životě nenapadlo. Zato je vcelku jasné, ve kterých zemích na východ od nás je to asi normální praxe. Ještě nemáte depresi? Nebojte – jak hezky píše kolega Petr Hlaváček – nebojte, už se blíží Rudoarmějci s Helenou Vondráčkovou.