Leccos je menší a lehčí
Obrovská terénní auta, která známe z Česka, jsou spíš výsadou postkomunismu
Kolega Jan Lipold napsal pro Aktuálně.cz inspirativní esej o tom, jak náš život zabírá stále více místa, chceme stále větší věci, stále více místa, pořád více času. Například se v něm praví: Životní prostor se plní a šlape času na paty, poptávka stoupá. Metr se zdá být skoro tak důležitý jako stopky… Cena času je jednoznačná – jde o to, ustíhat toho co nejvíc, a tím pádem mít ušetřeno na tušená příště. Využít, ulovit, přivlastnit si čas, to jsme si – my, kdo nemeditujeme v poustevnách – zvykli brát jako věc, o kterou je zapotřebí usilovat. Zdá se být dobrá…
A dále: Úžas nad tím, že se věci zvětšují, sice bývá první volbou, ale ne samozřejmostí. Víc podmaněného místa není ryzí kvalita, tak jako víc času. Máme totiž problém: překážení… Následuje zvětšování skoro všech předmětů denní potřeby kromě telefonů a počítačů. Největší vliv má ovšem bobtnání automobilů (stará škodovka uprostřed provozu vypadá jako pouťové autíčko). Kvůli němu a spolu s ním se zvětšují silnice a dálnice, garáže, parkoviště. Větší terminály pro větší náklady. Dům – sám o sobě rozměrnější – nezkolaudují, pokud nemáte „vyřešené parkování“.


Auta jsou – pro posádku – bezpečnější, tedy širší a těžší. Velké auto si může dovolit víc lidí, mít ho je status a odbyt roste, nejen u nás – i v Německu se modelu Jeep Grand Cherokee, který zabere dvě parkovací místa, vloni prodalo o čtvrtinu víc… Slovo „větší“ se v logice růstu a marketingu standardně cení jako výhoda a dobrá vlastnost, zatímco zmenšování se cudně zamlouvá.
Stejně velké zůstávají podle autora jen hřbitovy; a tak dál. Esej je to zdařilá, napsaná krásnou češtinou, doporučuji vřele k přečtení celé. Takhle se má také esej psát. Silná, zapamatovatelná a průrazná myšlenka, nechat se na ní svézt jako na vlně, trochu se poeticky sám sebou unést – to k tomu prostě také patří.
Takže „inspirován“ dovolím si jenom cosi přízemně dodat, za polemiku to nepovažuji, nevím, jestli mám pravdu, ani ji nemusím mít. To, že je leccos pořád větší, se mně také nelíbí, ale z hlediska váhy, spotřeby materiálu a ekologie to tak jednoznačné není.
Nesrovnatelně lehčí, než bývala, jsou dnes například letadla. Totéž platí pro kola, resp. bicykly. Zde se snad dokonce vede jakýsi závod o lehkost, snad podle hesla čím lehčí, tím rychlejší. Otázka je, zda je to v rámci všeobecného kultu zdraví také zdravější.
Ti, kteří chtějí na kole zhubnout, by přece měli chtít schválně co nejtěžší kola, aby se mohli co nejvíce namáhat (pořádnou „ukrajinu“ na ně, i když nevím, jestli je to dnes vhodné říkat). Zde je patrná jistá schizofrenie. Chci se namáhat, ale chci, aby to bylo příjemné, lehké a pohodlné, aby namáhání bylo požitkem zároveň.
Alan Greenspan se jak známo zabýval chroustáním obskurních statistik, většinou prý ve vaně. A na počátku milénia spočítal, že je celá americká ekonomika navzdory růstu pořád lehčí. Lehčí nejsou jen letadla a kola, ale mnohem lehčí než dříve je i každý průměrný dům. Skleněná administrativní budova se železnou konstrukcí je lehčí než cihlový dům či betonový mrakodrap, lehčí jsou lokomotivy, potrubí, vozy metra (nejen ty v Praze), podvozky. A možná jsou i ta terénní auta lehčí, než byl třeba záporožec, i když po lehkosti trabantu si jistě – chceme-li – můžeme stýskat.
Ale leccos je také dokonce menší. Kazeťák byl menší než kotoučový magnetofon, walkman byl menší než kazeťák, iPod menší než walkman a iPhone je sice větší než iPod, ale zase nepotřebuji dvě věci. Cédéčka jsou menší než gramodesky, tablety menší a lehčí než notebooky apod. I ti podnikatelé dnes více holdují malému japonskému sushi než obrovským hamburgerům a řízkům přes celý talíř.
Televize mají sice větší obrazovky, zato jsou štíhlé a ploché, a nikoli vzadu odpudivě bachraté a objemné jako dřív, koneckonců v módě jsou také štíhlá a tvrdá těla, což neplatilo vždy a všude. Byly doby, kdy pořádné břicho bylo symbolem movitosti, omnipotence, moci a prosperity - koneckonců třeba mezi takovými Maory to platí dosud.
A leckdo dnes po Evropě jezdí do práce na kole, nejen tam, kde to bylo vždycky zvykem jako v Kodani či Amsterdamu. A když se podíváme leckam do západní Evropy, třeba do Francie, Belgie, Anglie, získáme nutkavý dojem, že ta obrovská terénní auta, která známe z Česka, jsou výsadou postkomunismu, že to má co do činění také s daněmi, a kdo byl v Moskvě, ví dobře, že nejvíc těchhle „obrů agresorů“ jezdí zrovna tam.
Nesrovnatelně menší než poštovní zásilka je e-mail, ale fakt je, že tzv. e-nákupy jsou vlastně auto-nákupy a městské prostředí to zatěžuje. A tak to bude do té doby, než začne zboží vylézat přímo z monitoru počítače.
Nakonec nevím, zda bych úplně chtěl žít v zemi, kde se zvětšují hřbitovy, ba rostou do nebes. Starý Egypt s obrovskými pyramidami je sice přitažlivě záhadný, ale já bych tedy spíše neměnil. Jsem hloupě rád, že se v naší civilizaci stavějí také školy, porodnice a nemocnice a že jednou budou také vyčuhovat z naší budoucí pouště. Možná.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].