Korejci a ČSA

Pro Český rozhlas jsem včera sepsal komentář k ČSA:

Když o privatizaci ČSA uvažovala Topolánkova vláda, vypadalo to, že takový partner ve hře není. Všeobecně byl považován za velkého favorita ruský Aeroflot. 

Tehdy se objevily úvahy a varování, že by podobný prodej mohl zvýšit nejrůznější bezpečnostní rizika, vliv ruských tajných služeb či dokonce možnost teroristického útoku a hlavně celkově naši závislost na putinovském Rusku. 

Dodejme, že takové úvahy byly velmi nafouklé či nadsazené, naše energetická závislost na Rusku je stonásobně větší problém. Geopolitická diversifikace energetických zdrojů v České republice vlastně ještě vůbec nezačala a to je navíc stále docela dobře možné, že jí dostavba Temelína ještě zvýší, pokud padne zakázka do rukou Rusům. 

Potíž s ruským Aeroflotem byla primárně symbolická. Ovládnutí vlajkové lodi naší osobní dopravy prokremelskou firmou by v leckom vyvolalo různé resentimenty. Nakonec to Aeroflot sám vzdal a Topolánkova vláda byla asi vlastně ráda. 

Korejci jsou oproti Rusům vyslovená trefa. Korea byla velice málo zasažena globální ekonomickou krizí, tamějším firmám se velmi daří, dynamicky rostou a jsou i v Evropě stále důležitější. S tím souvisí i to, že se do Evropy valí tisíce Korejců příslušejících k tamější střední i vyšší střední třídě. A nejen turistů. Do Evropy musí cestovat stále více korejských obchodníků a manažerů. 

Už dlouho se mluví o tom, že naše aerolinie může zachránit pouze silná linka na nějaký rostoucí asijský trh. Praha má šanci stát se pro Korean Air jedním z nejdůležitějších přístavů, místem, kde lze přesedat na další evropské spoje. Pro pražské letiště jak pak nadějné, že by si tam mohli asijští pasažéři při přestupu něco koupit. 

Necelé tři miliony euro, které mají Korejci za vstup do společného podniku zaplatit, jsou cena spíše symbolická. Důležité je, že pro firmu ČSA přece jen nakonec svitla slušná naděje na přežití. A Korea je příliš daleko na to, aby si tamější aerolinie něco dokazovali tím, že zruší či pohltí zavedenou českou značku. 

Souvisí to možná s českým masochismem, ale ČSA a hlavně ti za ně zodpovědní byly v posledním čtvrtstoletí často vysmívány. Za tragikomické výkony, za tragikomické působení vojenského hospodáře Tvrdíka v jeho vedení. 

Podívejme se ale kolem sebe. Rakouský Austrian, který se pustil do nesmyslné a nákladné východní expanze, musela zachránit německá Lufthansa. Maďarský Malév skončil po koketérii s Al Italia v rukou rusko-izraelského polosvěta a nakonec skončil úplně. Beglická Sabena je zapomenuté jméno. A zbankrotoval i kdysi mocný SwissAir. A pro třetinu amerických aerolinek je pobyt v kapitole 11 konkursního zákona, tedy v ochraně před věřiteli, vlastně permanentní stav. 

A jestli to s Korejci vyjde, pak je možné vládu pochválit, že vytvořila ten holding s Pražským letištěm. A moc často vládu nechválíme. 

Audit se na týden odmlčí. Další bude ve čtvrtek 14. března.