Havel a síla solidarity

Dnešní Audit bude stručný a částečně reklamní. Zaprvé bych se rád podělil o radost z toho, že byla vůbec poprvé udělena Mezinárodní cena Václava Havla pro lidská práva, kterou společně udílí Rada Evropy, Knihovna Václava Havla a Nadace Charty 77.

Zadruhé mne velmi potěšilo, že cenu dostal běloruský disident Ales Bjaljacki, který bohužel právě pobývá ve vězení. A nakonec že součástí Mezinárodní ceny Václava Havla pro lidská práva je i prestižní konference s mezinárodní účastí, která se koná zítra – a to celý den – v prostoru bývalého kostela sv. Anny, tedy v Pražské křižovatce.

Hlavní témata konference jsou tři. První panel bude pokrývat cosi, co by šlo nazvat „havlovské vnímání lidských práv“ -  tedy otisk, který Václav Havel v tomto tématu celoživotně zachoval. Druhý panel se týká velice aktuálního tématu, tedy toho, jak autoritářské režimy potlačují neziskový sektor a jaké k tomu využívají metody. A poslední diskusní blok se věnuje účinnosti sankcí a dalších ekonomických nástrojů proti represivním režimům.

A nyní konec s reklamou a několik autorských poznámek: zaprvé je zjevné, že v této zemi získaly navrch mocenské skupiny, které se chtějí definitivně rozloučit s havlovským dědictvím a rukopisem v české zahraniční politice a věnovat se pouze ekonomické diplomacii.

Jádrem této havlovské politiky je zájem o země a teritoria, kde jsou lidská práva pošlapávána, a otevřená solidarita s lidmi, kteří jsou vězněni a vůči nimž je uplatňována represe. Toto směřování se třiadvacet let po revoluci stalo jakýmsi „trademarkem“ české politiky a její dobrou tradicí. Ve světě se ví, že se Česká republika – více než jiní – zajímá o Kubu, Bělorusko, Rusko, Gruzii, Barmu a Čínu. Když to přestaneme dělat, přestaneme být čímkoli zajímaví: ano, budeme zemí, skrz niž se valí kamiony z východu na západ a naopak, kde se jedí knedlíky a pije pivo, kde se vládne upatlaně – ale to je tak všechno. Akce, jako je tato cena a konference, jako Forum 2000 a vše, co dělá Člověk v tísni, naznačují, že český neziskový sektor se této havlovské tradice nevzdává.

Také vládnutí v České republice začíná vykazovat – podobně jako třeba Maďarsko – některé autoritářské tendence. Bude-li to společnost tolerovat nebo si toho nevšímat, je útok na neziskový sektor logicky pouze  otázkou času. I proto bude velmi zajímavé si vyslechnout, jaké metody se k tomu používají všude možně na východ od našich hranic.

Co může zachránit vězněné členky skupiny Pussy Riot? Jenom vlna zájmu a solidarity; trochu zájmu o svět navíc, chování zdánlivě ryze nepraktické. Disidenti v České republice si zažili na vlastní kůži, jak je tento zájem světa důležitý.

A nakonec k těm sankcím a ekonomickým nástrojům: věčně živé téma, ale v těchto dnech a hodinách nejvíce aktuální. Třeba kvůli Íránu.