ECB čeká na inflačního Godota
Po Thomasovi Pikettym se objevil další ekonomický bestseller, kniha Atifa Miana a Amira Sufiho Dům dluhů
Wolfgang Münchau analyzuje oznámené kroky Evropské centrální banky z minulého čtvrtka a vzpomíná na Beckettovo Čekání na Godota, kde si hlavní postavy Estragon a Vladimír neustále posunují po hlavách omšelé klobouky v nekonečné rotaci. Godotem je potom inflace, která nepřichází. Omšelé klobouky představují nejrůznější nástroje „experimentální“ měnové politiky, které ECB zkouší.
Tak například program „funding for lending“ (centrální banka financuje komerční banky odkupem dluhopisů, pokud ony výměnou za to pouštějí více úvěrů do ekonomiky, resp. na financování ekonomické aktivity) vymyslela před časem Bank of England. ECB z něj ale bohužel vyňala podle Münchaua to nejpodstatnější - a tím jsou záruky centrální banky za hypotéky. Němci údajně nic takového nechtějí, bojí se více bubliny na nemovitostním trhu než deflace. Programu se tentokrát říká TLTRO (čti „teltro“).


Nejvíce publicity pochopitelně vzbudily negativní úrokové míry na noční depozita, což je ovšem nástroj, který už vyzkoušel v nedávné době leckdo, tedy Švýcarsko, Švédsko a naposledy Dánsko, které už s tím přestalo a od kterého si ECB tento putující klobouk vypůjčila. Efekt bude spíše technický a nepříliš významný.
Další program, nákup sekuritizovaných aktiv, zase naráží na to, že těchto aktiv není mnoho, trh není hluboký a naráží se zde na regulace Evropské komise.
Takže ke „kvantitativnímu uvolnění“ - tedy opravdu velké ráně – nakonec dojde, ale rozhodně nebude mít formu preemptivního úderu jako v USA či Británii, ale bude to pozdní, opožděný a spíše zoufalý výstřel. Mario Draghi ve čtvrtek prohlásil „ještě jsme neskončili“. Také Estragon s Vladimírem neskončili a scéna s předáváním klobouků se vleče nekonečně dlouho.
…
Instituce málokdy přiznávají chyby, a proto Mezinárodní měnový fond šlechtí, že jeho šéfka Christine Lagardeová právě oznámila, že když před zhruba rokem MMF kritizoval britskou fiskální restrikci, „byl ve všem úplně vedle“ („we got it all wrong“).
Velká Británie se nyní honosí nejlepším růstem z celé skupiny G 7. Fiskální přísnost posílila důvěru a odvážná experimentální politika Bank of England povzbudila hospodářskou aktivitu. Po nějakém čase je zase Spojené království dáváno za příklad.
…
Po Thomasovi Pikettym se objevil další významný ekonomický bestseller. Kniha Atifa Miana a Amira Sufiho se jmenuje Dům dluhů (House of Debt). Autoři dokládají, že údaje z jednotlivých amerických okresů ukazují, že „credit crunch“ (česky nejlépe zadrhnutí úvěrů) po roce 2009 nebyl otázkou nabídky, ale fundamentálně otázkou poptávky.
Knihu komentuje Adair Turner, bývalý vrchní britský finanční regulátor, na Project Syndicate, a konstatuje, že totéž platí pro Británii mezi lety 2009–2012. Chabá spotřebitelská poptávka byla důležitější než dostupnost úvěrů. Tentýž problém má podle autora patrně ECB a to samé se podle všeho děje v eurozóně. Přesto se ECB mylně zaměřuje pouze na stranu nabídky.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].