Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

České kupecké počty

Na čtvrtečním summitu Evropské unie se Česká republika - zpočátku spolu s Itálií - tvrdě postavila proti zavedení bankovní daně, která má vytvořit rezervy či polštář pro příští bankovní krizi. Má jít o to, aby v případě eventuální příští bankovní krize (nějaká vždycky přijde) nemusely banky zachraňovat daňoví poplatníci.

Český postoj je na první pohled pochopitelný. Naše banky nebyly postiženy finanční krizí, nespekulovaly s toxickými produkty i tzv. test recesí (poklesem hospodářství) prožívají relativně velmi klidně. Navíc se nám jeví, že máme funkční regulaci i funkční systém pojištění vkladů.

Celý smysl daně a hlavně její načasování je diskutabilní (i když - co vlastně není?). Otázka je, zda tu daň zavádět právě teď, kdy ještě není jasné, jak rychle se svět a hlavně Evropa vybabrá z hospodářské krize. Nová daň mírně zhorší dostupnost úvěrů a ve finále ji zaplatí klienti bank. Asi by bylo lepší zavést daň ve zřetelném období konjunktury.

Navíc lze čekat k celé věci poměrně rezervovaný přístup ze strany celé skupiny G-20, na jejíž summit v Torontu by si mohla Evropská unie klidně počkat.

Jenže stojí to opravdu za to, aby se právě v této věci stala Česká republika nejviditelnějším disidentem Evropské unie? S daní souhlasí Rakousko, Francie a Belgie, tedy země, kde bydlí matky, respektive majitelky, našich „systémově důležitých“ bank. Zajímavé je, že ty proti dani nelobbují.

Jakkoli může být český postoj oprávněný, je trochu zvláštní, že 25 a ve finále 26 členů unie má jiný názor. Jsou všichni ostatní všude v Evropě opravdu nedospělí hlupáci, kteří nemají své argumenty a zavádějí rigidity bez rozmyslu? Jsme my Češi opravdu největší koumáci na světě?

Česká republika potřebuje se svými evropskými partnery spolupracovat například na naprosto kruciálních tématech energetické bezpečnosti. Budeme-li si hrát na mudrce a disidenty ve věcech spíše podružných, každý se na nás vykašle, až budeme něco opravdu důležitého potřebovat my. A jednou něco chtít budeme: třeba přesvědčit partnery v unii, aby dali peníze na plynovod Nabucco nebo aby podpořili stavbu terminálů zkapalněného plynu v Polsku. Jenže to bychom museli tušit, co jsou naše národní zájmy. Mimochodem: proč neexistuje ve vznikající koalici vyjednávací skupina pro definici národních zájmů, za které se budeme v Bruselu principiálně stavět?

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].