Němečtí postkomunisté slaví

Zemské volby v Hesensku a Dolním Sasku proběhly už před více než týdnem, přesto do Čech ještě nedolehlo jejich nejdůležitější poselství: postkomunistická levice dobývá srdce „Wessis".

Češi to dobře znají z dob opoziční smlouvy, tedy nepsané velké koalice. Velkovláda se projeví nejen stagnací, obecnou únavou z politiky a stírání rozdílů mezi levicí a pravicí. Daní je i to, že posílí extrémy a jeden člen velké koalice tento obchod v dalších volbách tvrdě zaplatí. Nyní jsme toho svědky v Německu. Zemské volby v Hesensku a významném Dolním Sasku jsou dobrým barometrem nálad před parlamentními federálními volbami příští rok. Do Čech dolehlo jen počítání mrtvých po bitvě mezi členy velké koalice. V Hesensku to je premiér Ronald Koch, který vsadil na protiimigrační rétoriku a jen o desetinu procenta zvítězil nad socialisty. Hubené vítězství je ale vlastně drtivou prohrou – od minulých voleb ztratil 12 procent voličů. Nicméně křesťanští demokraté (CDU) jako celek neprohrávají, jsou to socialisté (SPD), kteří platí daň za to, že se dali do spolku s křesťanskými konzervativci.

A to už jsme u druhého bodu, který bohužel do sousedního Česka nedolehl. Posilování extrémů neprobíhá jen na pravé straně spektra, ale i nalevo. Ale zatímco neonacistická NPD je všeobecně ostrakizována, o Levici (ano, to je všeobjímající název strany) se to říct nedá. Postkomunisté se poprvé dostali do zemských sněmů u „Wessis", tedy u Němců z bývalého západního Německa. Co víc, možná v Hesensku dosáhnou rovnou na vládu. Místopředseda poslaneckého klubu a bývalý zelený spolkový ministr Jürgen Trittin už připustil možnost rudo-rudo-zelené hesenské koalice. Absurdnější už to nemůže být. Dvě ideově blízké socialistické strany si říkají navzájem nikdy a třetí vzadu je to tohoto spojenectví tlačí.

Až už se postkomunisté do hesenské vlády dostanou či ne, jejich úspěchy v posledních letech jsou obrovské. Otázkou je, zda je to nebezpečné či prospěšné. Postkomunistická PDS se po spojení německých států nestala kvůli existenci západoněmecké SPD demokratickou socialistickou stranou (i když si to dala do názvu a do svého čela postavila extrémně populárního perestroikaře Gregora Gisyho – ten dokonce jako právník hájil za Honeckera pár disidentů). Stále nemohli prolomit prokletí totalitní minulosti a stali se stranou výhradně pro „Ossis", která neměla šanci výrazně celostátně uspět. Ale to se už tři roky mění. Před volbami 2005 se postkomunisté spojili se sociálně demokratickým odpadlíkem Oskarem Lafontainem a ze 4 procent bylo rázem 8.

Nyní prorazili hradbu, kterou proti nim v západních státech vystavěli sociální demokraté. V Hesensku získali 5 procent hlasů, v Dolním Sasku dokonce 7 procent. Jejich stránky hlásají, že během kampaně v Hesensku ulovili na 200 nových členů, což je při současném klesajícím zájmu o politiku vynikající výsledek. Sociální demokraté se oprávněně bojí, že do parlamentních voleb příštího roku by už nemuseli vstupovat jako dominantní strana na levém spektru politiky. SPD tak může zachránit jediné: že Levice konečně během letošního roku zveřejní dlouho odkládaný partajní program. Pohled na postkomunistické ultimativní odmítání Severoatlantické aliance, zahraniční vojenské mise, volný trh a spojenectví s USA by snad mohlo sociálním demokratům navrátit alespoň část ztracené popularity.

Děkuji za pozornost. Další audia si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz