Více betonu, méně vzdělání?
Poslanci jen s drobnými úpravami schválili vládní úsporný balíček a deficit státního rozpočtu na příští rok tak stanovili na přibližně sto šedesát tři miliardy korun. Většina ekonomů i politiků to považuje za přijatelně rozumný a především nutný kompromis. Velkým problémem do budoucna však může být, že české ekonomice chybí jasná vize.
Dohadování o rozpočtu nabylo v posledních dnech pro laickou veřejnost téměř zcela nesrozumitelné podoby smlouvání o miliardové položky s cílem, aby se deficit vměstnal do přijatelných rozměrů. Sama definice těchto rozměrů ovšem zůstává otázkou. Projevilo se to v rámci jednání poslanecké sněmovny například v námitce Bohuslava Sobotky, že úsporný balíček není prorůstový. Ministr Eduard Janota potvrdil: nyní jde především o úspory.
Janota postupuje ze svého pohledu naprosto legitimně – hlídá výdaje a škrtá, kde může. Ostatně právě v této roli fungoval po léta jako nenahraditelný náměstek mnoha ministrů financí. Působí jako důležitá zábrana rozmařilým požadavkům jednotlivých ministrů, kteří sledují zájmy svých resortů, nikoli rozvoj ekonomiky jako celku. Problém ovšem spočívá v tom, že taková celková vize ekonomického rozvoje zřejmě chybí i jinde, než na jednotlivých ministerstvech. V diskusích o jednotlivé položky balíčku se příliš neprojevuje.
Jsme tedy v situaci, kdy budeme relativně spokojeni, že jsme zastavili zadlužování, což je samozřejmě vysoce důležité. Na druhou stranu jakoby nás příliš nezajímaly nástroje, kterými opět nastartujeme ekonomický růst a které budou působit dlouhodobě. Bereme po tisícikoruně podhodnoceným učitelům, bereme půl miliardy vědcům, ponecháváme desítky miliard na předražené dálnice, hrajeme si se sto miliardami na zcela neprůhlednou zakázku na odstraňování ekologických škod, věnujeme ČEZ sedmdesát miliard z emisních povolenek, nemáme jasno v posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu, v podpoře nových technologií, dohadujeme se o výši dávek v nezaměstnanosti, ale nejsme schopni přijmout radikální opatření pro zlevnění pracovní síly a tedy podpoření zaměstnanosti…
V internetové diskusi k vládnímu balíčku to jeden ze čtenářů shrnul do teze „více betonu a méně vzdělání“. Jestliže opravdu směřujeme k takové struktuře naší ekonomiky, úspory nám dlouhodobě nepomohou. A dokonce může platit i to, co v očích mnoha ekonomů i analytiků zní jako naprosto kacířská teze – že větší budoucí efekt by mohl přinést i na první pohled hrozivější deficit. Hranice sto šedesáti tří miliard nebylo žádné absolutní magické číslo. A kdyby měla být překročena třeba kvůli několika miliardám pro školství a vědu a především v rámci dlouhodobé koncepce, rozhodně by to žádnou katastrofu neznamenalo.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
