Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Agenda

Pohled z Tchaj-wanu: Bojovat s koronavirem neznamená vzdát se svobody

Jak vést efektivní boj s epidemií a současně zachovat volný pohyb osob

Tchaj-wan
Tchaj-wan: Roušky mají nyní permanentně všichni • Autor: Profimedia

Tchaj-wan platí za příklad země, která úspěšně zvládá boj s koronavirovou nákazou. Pozoruhodné je, že tohoto úspěchu nedosahuje skrze tvrdá opatření, ale připraveností zdravotnického systému a důsledným vyvažováním mezi restriktivními opatřeními a svobodami jednotlivce.

Původ dnešního úspěchu lze spatřovat v roce 2003, kdy si země prošla hořkou zkušeností s epidemií SARS. V té době byla tchajwanská vláda na jedné straně kritizována pro opožděnou a neúčinnou reakci, na straně druhé čelila výtkám, že restriktivní opatření byla příliš tvrdá a nešetřila základní práva a svobody občanů.

Reklama
Reklama

Stížnost na zásah do základních práv se objevila až před Ústavním soudem Tchaj-wanu. Ten sice porušení základních práv a svobod neshledal, zcela jasně se však postavil proti tehdejší legislativě, která nedostatečně zohledňovala princip proporcionality (přiměřenosti) a předvídatelnosti. Soud zkritizoval například i to, že stát nenastavil systém odškodnění pro osoby, které se musely podrobit nařízené ochranné karanténě.

Zdravotnická legislativa tedy prošla značnou reformou, zejména pak zákon o kontrole nakažlivých nemocí, který výslovně stanovil výčet opatření, jež může vláda v době epidemie přijímat. V mezidobí došlo též k implementaci řady mezinárodních závazků o lidských právech a k posílení pilířů právního státu a liberální demokracie.

Jediné omezení

Jak současná epidemie ve světě sílila, ukládal Tchaj-wan zákaz vstupu ze zasažených oblastí a rozšiřoval též povinnou 14denní karanténu pro tchajwanské občany a rezidenty, kteří se z těchto oblastí vraceli. K dalším restriktivním opatřením patří monitorování pohybu osob v karanténě pomocí mobilního telefonu a možnost za náhradu vyvlastnit soukromé pozemky, budovy, léky a jiné vybavení a zařízení, která jsou nutná pro boj s nákazou.

Čtěte také: proč Tchaj-wan nepodlehl koronaviru

Obecně se dá říct, že uvedené restrikce se uplatňují ve vztahu ke konkrétním osobám či územím, a to vždy v závislosti na aktuální hrozbě pro veřejné zdraví. Ostatní obyvatelé Tchaj-wanu podobným restriktivním omezením vystaveni nejsou - a lze uvést, že život ze zajetých kolejí nijak zásadně nevybočil.

Díky dostatku zdravotních pomůcek (roušky a respirátory) nebyl do dnešního dne jakkoliv omezen volný pohyb osob, nebyla vyhlášena žádná plošná ani lokální karanténa, fungují restaurace, sportovní centra, jsou otevřené školy a školky. Občané a rezidenti Tchaj-wanu mohou navíc z území libovolně vycestovat a kdykoliv se vrátit (samozřejmě s následnou 14denní karanténou).

Snad jediné omezení, které se týká všech, je povinné nošení ochranné roušky ve zdravotnických zařízeních. Toto opatření je však pochopitelné s ohledem na rizikovost nemocničního prostředí.

Tchajwanská vláda si byla vědoma toho, že “osobní oběť”, kterou musí řada jednotlivců, zaměstnavatelů a podnikatelů přinést, nelze ponechat bez poskytnutí spravedlivé kompenzace. Již v únoru 2020 proto parlament přijal speciální odškodňovací zákon (tzv. COVID-19 Special Act), podle kterého je ze státního rozpočtu vyčleněno 60 miliard tchajwanských dolarů (tedy cca 50 miliard Kč) na odškodnění fyzických a právnických osob, které byly dotčeny povinnými opatřeními státu. Účinnost zákona byla stanovena retroaktivně od 15. ledna 2020 do 30. června 2021 - s tím, že je možné ji prodloužit.

Například stát odškodní osoby s nařízenou povinnou karanténou, a to denní kompenzací ve výši 1000 tchajwanských dolarů (cca 840 Kč) po celou dobu trvání karantény. Dále zákon pamatuje na kompenzace zaměstnavatelů ve formě daňových úlev, jejichž zaměstnanci se museli starat o své děti v důsledku 14denního odsunu začátku školní výuky nebo se museli podrobit povinné karanténě.

Stát se též zavázal k poskytnutí speciální finanční pobídky zdravotnickým pracovníkům, kteří se podíleli na zvládání koronavirové nákazy. V případě, že by se nemocí nakazili, mají nárok na speciální kompenzaci. Mimořádné odměny budou dále vypláceny těm zdravotníkům, kteří se podstatnou měrou zasadili o zvládnutí epidemie.

Zákon samozřejmě pamatuje též na podnikatelský sektor. Zakotvuje například půjčky pro malé a střední podnikatele, stanoví podporu cestovních kanceláří a leteckých společností, zavádí produkci poukázek na nákup zboží od místních výrobců apod.

Srozumitelný rámec

Opozičními politiky jsou stávající kabinet a prezidentka Tsai ing-wen kritizovány, že namísto vyhlášení výjimečného stavu a řešení situace ad hoc nouzovými vyhláškami (emergency decrees)  přijímají opatření na základě obecných ustanovení výše uvedené legislativy.

Vláda argumentuje, že zákon nemůže pamatovat na všechny myslitelné případy a jistá obecnost je nezbytná k tomu, aby stát mohl pružně reagovat na nepředvídatelné krizové situace. Oproti nepředvídatelným,  ad hoc přijímaným nouzovým vyhláškám však zákon obsahuje přehledný výčet opatření, které mohou státní orgány ukládat a představuje tak srozumitelný právní rámec, který exekutivě vytyčuje určité mantinely.

Kabinet tak nemůže postupovat zcela svévolně a nepředvídatelně, ale musí se vždy pohybovat v zákonném zmocnění a dodržovat princip proporcionality. Musí též mít a zřeteli, že každá restrikce může v budoucnu vyústit v nárok o odškodnění podle COVID-19 Special Act. I to je jistý limit pro exekutivu, aby s restriktivními opatřeními nakládala obezřetně.

Systém jistě není dokonalý. Za problematické lze uvést například trasování pohybu mobilního telefonu u osob v karanténě, což lze bezesporu označit za zásah do soukromí. Celkově se však zdá, že připravenost systému (zejména včasné zajištění dostatku ochranných pomůcek) a uzákonění systému odškodnění notně napomohlo k proporcionálnímu vyvážení mezi ochranou veřejného zdraví a základními právy jednotlivců, což kvitují o místní experti na ústavní právo.

Proto je Tchaj-wan schopen vést efektivní boj s koronavirem a současně zachovat volný pohyb osob na svém území včetně neomezeného přístupu ke vzdělání, kultuře a službám. A potvrzuje tak, že boj s epidemií neznamená rezignace na základní svobody.

Autor je právník a akademický pracovník

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte