Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Agenda

Čas vypršel

Nová zpráva ukazuje, že nejhorším dopadům klimatických změn již téměř nelze zabránit

Ilustrační foto • Autor: Milan Jaroš
Ilustrační foto • Autor: Milan Jaroš

Za klimatickou změnu naprosto jasně může především člověk, zasáhla již všechny oblasti světa a čas k odvrácení jejích nejhorších dopadů už téměř žádný nezbývá. Vyplývá to z nové zprávy Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC) zveřejněné v pondělí 9. srpna. Oproti předchozí, sedm let staré zprávě přináší ta současná nová varování a vyplývá z ní, že lidstvo za desítky let udělalo pro zmírnění klimatických změn jen velmi málo. Bezproblémová budoucnost jej proto rozhodně nečeká.

Zpráva, která vychází z více než 14 tisíc vědeckých prací, z nichž nejnovější byly publikovány teprve letos v lednu, ukazuje, že svět míří k oteplení zhruba o tři stupně Celsia oproti předindustriální éře. Tak horko bylo na Zemi naposledy před třemi miliony let. Bude to mimo jiné znamenat více katastrof podobné té, jakou teď pozorujeme v Řecku: teplejší klima přinese vyšší teploty po větší část roku, vyšší rychlost větru a méně srážek, což představuje ideální počasí pro vznik požárů. Zároveň se zvýší i riziko povodní.

Ledovce budou tát. Z Alp jich do poloviny století zmizí polovina, do konce století možná všechny. Nejde ale jen o hory bohatého Západu: v horských oblastech žije kolem deseti procent světového obyvatelstva a tito lidé většinou patří k těm nejohroženějším – zdroje k obživě využívají na maximum, často nemají žádné rezervy a zároveň jsou kvůli terénu a špatné dostupnosti svých sídel nejvíce ohroženi povodněmi či sesuvy půdy.

Do roku 2050 zažijeme alespoň jednou situaci, kdy zamrzlý Severní ledový oceán prakticky úplně roztaje a severní pól obklopí volná mořská hladina. Arktida se otepluje nejméně 2× rychleji než zbytek světa, což způsobuje problémy nejen ledním medvědům a dalším složkám severního ekosystému, ale i lidem. Narušuje se tím totiž proudění vzduchu ve stratosféře a zvyšuje nestabilita počasí.

Problémy se pochopitelně nevyhnou ani Česku. Klimatické modely ukazují, že tu výrazně přibude tropických dní, kdy teplota překoná hranici třiceti stupňů. Města nestihnou v noci vychladnout a život v nich bude obtížnější. Zesílí sucha a krajina bude častěji hořet; požáry sice nedosáhnou takové intenzity jako v jižních oblastech Evropy nebo v Kalifornii, ale mohou se opakovaně rozhořet na tolika místech současně, že se vymknou kontrole hasičských sborů. Vlny veder si vyžádají více lidských životů. Dalekosáhlé změny čekají zemědělství.

Lze si přitom jen stěží představit, jak by bylo možné dosáhnout toho, aby se svět ohřál „jen“ o 1,5 stupně, což by intenzitu a množství katastrof přece jen přibrzdilo. Většina skleníkových plynů už je totiž v atmosféře a otepluje planetu. Překročení jedenapůlstupňového cíle proto vědci očekávají do roku 2040. Vyhnout bychom se mu mohli snad jen tehdy, kdyby se podařilo do konce této dekády světové emise - dosud vytrvale rostoucí – snížit na polovinu současného stavu a do poloviny století na nulu. Byla by to největší a nejrychlejší změna, jakou kdy lidstvo uskutečnilo. Všechny dosavadní snahy a úspěchy, díky nimž emise rostly v uplynulé dekádě přece jen pomaleji, jsou proti tomu v podstatě dětskou hrou.

Neznamená to, že by už v budoucnu nemělo smysl o nic usilovat – každá desetina stupně, o kterou se podaří oteplení snížit, zabrání ekonomickým ztrátám i ztrátám životů. Podobná varování, jaké současná zpráva přináší, nicméně slýcháme už desítky let a jejich dopad na množství emisí je mnohem menší, než by bylo třeba.

Co zpráva také obsahuje:

– Svět se ubírá po trajektorii, která znamená vzestup teploty o 2,1 až 3,5 stupně Celsia. Hladina oceánů se do poloviny století může zvýšit o desítky centimetrů, v extrémním případě ale až téměř o dva metry - a až o pět metrů do roku 2150. Záplavy v pobřežních oblastech, které se dříve vyskytovaly jednou za století, mohou kolem roku 2100 přicházet každoročně a postihovat desítky milionů lidí.

– Jakmile bychom dosáhli uhlíkové neutrality, tedy přestali zatěžovat atmosféru dalšími skleníkovými plyny, zastavil by se růst teploty v horizontu asi dvaceti let. Dopady klimatických změn budou ale i pak pokračovat: například vzestup hladiny oceánů potrvá další stovky až tisíce roků.

– Od roku 1850 lidstvo vypustilo do ovzduší přibližně 2400 gigatun (2400 miliard tun) CO2. Svět se od té doby ohřál asi o 1,1 stupně Celsia a pokud bychom chtěli do budoucna udržet růst teploty pod 1,5 stupně, můžeme vypustit už jen asi 400 gigatun, tedy pouhou šestinu dosavadního množství. Každý rok přitom lidstvo vypouští asi 40 Gt.

– I kdyby se podařilo udržet růst teploty na hranici 1,5 stupně, zvýší se množství extrémních výkyvů počasí v míře, která nemá v historii lidstva obdoby.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].