Biden a Putin budou mluvit o válce na Ukrajině

V úterý si přes videohovor promluví americký a ruský prezident. Joe Biden a Vladimir Putin budou hovořit především o zjevných přípravách na válku, která na ruské straně ukrajinsko-ruských hranic panují. Rusko podle společné hranice se zemí, s níž vede už sedm let válku, již přes rok shromažďuje vojenský materiál i živou sílu. Aktuálně na dohled od ukrajinského velkoměsta Charkov čeká na rozkazy 94 tisíc vojáků, s tanky a dalším vybavením včetně raket krátkého doletu. Otázka pro analytiky, západní politiky a všechny Ukrajince už několik týdnů zní: znamená tahle nezastřená příprava na vpád, že se Rusko skutečně chystá zaútočit?

Podle zpráv v amerických médiích, kde se objevilo několik reportů tamních tajných služeb, je pravděpodobný „termín“ ruského útoku na Ukrajinu v lednu. Podobně mluví i západní vojenští představitelé. Bývalý náčelník britského generálního štábu Nick Carter nedávno řekl, že “NATO musí být ve střehu” - a že sice doufá, že k válce nedojde, ale je nutné s takovou variantou počítat.

Nevojenští analytici považují takový scénář za méně pravděpodobný. Mezi časté argumenty patří, že ruské chování nedává smysl: s hromaděním vojsk se nijak netají, a dává tak Ukrajině dost času na přípravu. Což je - jak upozorňují - v rozporu s tím, jak Rusko vojensky zpravidla postupuje. I útok Moskvy na Ukrajinu a okupace Krymu v roce 2014 byly skryté akce na překvapeného souseda, který by ani nebyl schopný klást odpor. To by nyní neplatilo: ukrajinská armáda posiluje své jednotky u hranic, navíc je podle všeho schopná i odhodlaná se bránit. Ruské vojenské síle by se sice nemohla rovnat, ale byl by to podle všeho velmi krvavý boj.

Možná proto jde právě o úterní setkání. Současný scénář se podobá tomu, co se dělo v dubnu. I tehdy se u hranic hromadila ruská vojska – což mělo ponouknout amerického prezidenta k jednání a k ženevské schůzce tak nakonec došlo. Rovněž tentokrát se ruský prezident domohl hovoru, byť po telefonu -  a vojenské hrozby mohou sloužit jako diplomatický nástroj v jednání.

To vše je ale v jistém smyslu výsledkem kremlologie; skutečné úmysly ruského vedení nikdo nezná. Je jisté, že Moskva má obavy ze soustavného ukrajinského sbližování nejen s Evropskou unií, ale i Severoatlantickou aliancí. Kyjev nakupuje západní zbraně (obranného rázu).

Hlavními obavami, o kterých také prezident Putin otevřeně mluví, je nepravděpodobný ukrajinský vstup do NATO – nebo o něco pravděpodobnější rozmístění západních vojenských základen na ukrajinském území. Záleží na tom, jak silně je ruské vedení přesvědčené, že vojenské ohrožení ze Západu je reálné, a nakolik je proto ochotno přistoupit k preventivnímu útoku. Třeba i za cenu vysokých ztrát a naprostého rozvrácení současných mezinárodních vztahů.

Tím také Západ Rusku v případě další agrese směrem k Ukrajině hrozí. NATO nemá v plánu vést kvůli Ukrajině s Ruskem válku a ani Ukrajinci sami s tím nepočítají. Počítat ale mohou s podporou v podobě dodávek zbraní a sankcí proti Rusku, které mají tamní ekonomiku výrazně poničit. Jakou takové - v živé paměti nepoužité - sankce mohou mít podobu, není aktuálně jasné. Po prezidentském setkání budeme vědět víc.