Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Zkumavka

Co slibují kmenové buňky

S brněnským lékařem Martinem Pešlem o terapiích, které jsme si před několika lety nedokázali představit

Martin Pešl
Martin Pešl • Autor: Matěj Stránský

Velkou naději pro současnou medicínu představují nespecializované kmenové buňky. Jsou to buňky, o jejichž „životní cestě“ dosud nebylo rozhodnuto, a mohou se tedy proměnit v jakoukoli tkáň lidského těla. Vyskytují se v ranném embryu organismů (jako tzv. embryonální kmenové buňky), ale není to jediný zdroj. Japonský molekulární biolog Šinja Jamanaka v roce 2007 ukázal, že se dají připravit i z různých tělesných buněk, třeba z kůže. Pak se jim říká indukované pluripotentní kmenové buňky. Jinými slovy, kousek lidské kůže lze změnit - „přeprogramovat“ - třeba v kousek srdce.

Zatímco ojedinělé klinické studie s embryonálními buňkami již probíhají, indukované pluripotentní buňky mají být poprvé do lidského těla vloženy letos. Který z obou druhů kmenových buněk je slibnější – ty z lidského embrya nebo buňky připravené Jamanakovým postupem? Jaké mají oba druhy výhody a nevýhody? Hovořili jsme o tom brněnským lékařem Martinem Pešlem, který zkoumá, jak využít kmenové buňky právě k léčbě srdce. Martin Pešl působí v Biologickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně a současně také ve Fakultní nemocnici u sv. Anny a jejím nově založeném Mezinárodním centru klinického výzkumu ICRC.

Letos má v Japonsku začít klinická studie, která bude zkoumat, zda lze indukované pluripotentní kmenové buňky využít k léčbě oční sítnice. Mají nakonec blíže ke klinickému využití než buňky embryonální?

 Osobně se domnívám, že ano. Oba druhy buněk jsou důležité, oba mají své výhody i nedostatky. Myslím ale, že pluripotentní buňky mají větší potenciál své „dětské nemoci“ překonat. Podobně jako se časem vychytají dětské nemoci nového Airbusu a bude bez problémů létat.

 

V čem jsou tedy jejich výhody?

 V úvahách o terapii pomocí embryonálních kmenových buněk je třeba brát v úvahu etické ohledy. Abychom mohli léčit, muselo by zaniknout lidské embryo. Bylo by to embryo, které zbylo z asistované reprodukce a beztak by bylo zničeno. Dnes jej lze použít pouze se souhlasem rodičů k výzkumu; nevidím právní cestu, jak by jej v našich podmínkách bylo možné použít k léčbě. I výzkum ale může být pro některé lidi obtížně přijatelný.

U pluripotentních buněk etické problémy nevznikají, kdo chce, své buňky dá, kdo nechce, nebude nucen. Předpokládáme – a v tom vidíme hlavní výhodu -, že imunitní systém nemocného člověka bude vůči nim podstatně méně agresivní, ne-li vyloženě přátelský. Výchozí buňky, které slouží k jejich přípravě, mohou totiž pocházet přímo z daného pacienta. To u embryonálních buněk neplatí. Pokud je dáte někomu třeba do oční sítnice, jeho imunita zareaguje podobně, jako kdybyste použil oční sítnici někoho cizího.

Není ale pravda, že indukované pluripotentní kmenové buňky rychleji stárnou než embryonální?

 Embryonální kmenové buňky jsou staré jen několik desítek hodin, které uplynuly od splynutí vajíčka se spermií. Naproti tomu pluripotentním buňkám může být třeba třicet let, jestliže byly připraveny z buněk třicetiletého pacienta. Proto se chovají, jako by byly starší, tudíž nemocnější v genetickém smyslu. Získávají mutace s o něco větší frekvencí.

O „přeprogramování“ kožních buněk na pluripotentní kmenové buňky se někdy mluví jako buněčném resetu, při němž se genetický program buňky vrátí na začátek. Nevymažou se při resetu také tyto mutace, které mohly být způsobeny třeba tím, že kožní buňky byly kdysi, během života daného člověka, vystaveny ozáření?

 Pravděpodobně vymazány nebudou. Přirovnáme-li to k počítači, nevíme o tom, že by se při resetu, uvedení programu na začátek, z hard-disku něco vymazalo. Spíše se do „počítače“ nějaké programy přidají, takže se bude chovat jinak. Přiblížil bych to tak, že když budete buňku držet několik týdnů v přeprogramovaném, resetovaném stavu, její předchozí hardware se sám rozebere.

V této souvislosti se také mluví o jakési naddědičné - epigentické paměti buňky, která není uložena v kódu DNA. Její mechanismy přesně neznáme, jsou intenzivně zkoumány. Zdá se ale, že si buňka nějakým způsobem pamatuje, co dělala před „resetem“. Někteří odborníci se proto domnívají, že nové srdeční buňky by možná bylo lepší získávat tak, že vezmeme kousek srdce, nikoliv kůži; přeprogramujeme raději buňky srdce, protože jim vnitřní paměť lépe umožní směřovat znovu do srdeční linie. Existují k tomu zatím poněkud rozporuplné vědecké práce.

2012-10-18 EB hiPSC.avi.jpg
2012-10-18 EB hiPSC.avi.jpg • Autor: Respekt

Tepající kolonie buněk lidského srdce připravených v laboratoři. Vědci vyšli z buněk lidské kůže, které změnili na pluripotentní kmenové buňky. Ty pak přiměli k tomu, aby se změnily na buňky srdečního svalu.  Video: Mezinárodní centrum klinického výzkumu FNUSA- ICRC a Biologický ústav Masarykovy univerzity Brno

Jako důležitou výhodu „přeprogramovaných“ buněk jste zmínil skutečnost, že by se jim imunitní systém pacienta nemusel bránit. To ale někteří odborníci slibovali i u buněk embryonálních. Problém měl být vyřešen pomocí terapeutického klonování: naklonujeme z buňky pacienta embryo, které bude v podstatě jeho genetickým dvojčetem. Z něj pak kmenové buňky pro léčbu odebereme. Tělo pacienta je pak přijme jako vlastní.

 Něco takového už je opravdu na hranici etického uvažování. Jako bych si vytvořil vlastní dítě, nechal ho žít řekněme do patnácti let a pak si vzal jeho ledviny. Zabiju jej, abych přežil? Trochu samozřejmě přeháním, ale zase ne tolik. Vytváření zárodků člověka kvůli léčbě není z hlediska dnešní etiky přípustné. Můžeme použít jen to, co vzniklo za jiným účelem, účelem umělého oplodnění.

O léčbě srdce pomocí kmenových buněk čtěte v nejbližším tištěném vydání Respektu

Kmenové buňky v centru pozornosti

Od nástupu embryonálních kmenových buněk v roce 1998 rost počet publikací a finanční podpora nového oboru do té doby nevídaným tempem. Nové objevy v oblasti pluripotentních buněk však předčily všechna očekávání. Přestože výzkum obou buněčných typů běží často paralelně, předčily v množství publikací pluripotentní buňky své předchůdce již v roce 2011, necelých pět let od vlastního objevu. Technicky i eticky jednodušší přístup k pluripotentním buňkám a jejich potenciál zaujal mnoho týmů na celém světě. Hodně prostoru se tématu věnuje i v brněnském Mezinárodním centru klinického výzkumu ICRC a na Masarykově univerzitě. Podpora novému odvětví umožňuje rychle nalézat odpovědi na dříve neřešitelné otázky.


Reklama
Reklama
Reklama
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte