Ukaž tvář

Na schůzku přijde přesně. Postava celá zahalená v šedofialovém džilbábu (po kotníky dlouhé roucho) a v závoji barvy čokolády nazývaném sitar, odkud úzkou štěrbinou pozorují svět živé a zvídavé oči. Patří Najat (37), rozvedené arabské švadleně, která žije na předměstí Paříže v městečku Aulnay-sous-Bois. Tamní centrum je dopoledne plné lidí, zahalená žena však nevzbuzuje pozornost. „Větší část zdejších obyvatel tvoří muslimové,“ vysvětluje. Proto se sem také přestěhovala z Paříže, kde ji znervózňovaly zvídavé i zděšené pohledy či dokonce nadávky. Chodník na hlavní třídě v Aulnay lemují arabské obchůdky, kavárny, sem tam se objeví muslimské knihkupectví, krámky s islámskými oděvy, ve vedlejší ulici stojí mešita.

Ještě před pár lety chodila Najat v džínech či šatech evropského střihu. Po rozvodu, když zůstala sama s dcerou, však propadala depresím a zlobě.

„Islám mě zklidnil, zkultivoval a naučil znovu žít,“

vzpomíná. Nejprve si začala jen závojem zakrývat obličej, až nakonec džíny, sukně a blůzy nahradily džilbáb a sitar.

„V Koránu je tato povinnost pro ženu jasně stanovená, jsou to Boží slova.“ 

Pro a proti
Najat patří k těm 1900 ženám, které se podle vládního výzkumu takto oblékají a kterým to chtějí francouzští poslanci zakázat. Jde většinou o ženy původem z muslimských zemí, ale jsou mezi nimi i rodilé Francouzky, které k islámu konvertovaly. Lze na ně narazit především ve velkých městech v hromadné dopravě, v obchodech, při čekání na děti před školami. Většina z nich nenosí afghánský typ jednolité burky s mřížkou pro oči, ale podobně jako Najat oděv tvořený rouchem a velkým závojem. Najat věří, že zákaz v parlamentu neprojde: „Francie o sobě přece tvrdí, že je kolébkou lidských práv, tak by mě měla akceptovat takovou, jaká jsem.“

Na první pohled marginální záležitost už několik měsíců hýbe Francií. Poslanci, právníci, intelektuálové, zástupci muslimských asociací a různá sdružení na ochranu lidských práv přicházejí s argumenty pro i proti zákazu. Pro jedny burka ohrožuje hodnoty republiky, práva žen a jejich důstojnost, veřejný řád, soudržnost společnosti. „Je nemyslitelné, aby v moderním evropském státě nemohla být na veřejnosti žena identifikovatelná. Kdybych byl učitelem, na konci vyučování bych nikdy nevydal dítě ženě v burce,“ říká spisovatel a profesor univerzity Paris-X Abdelwahab Meddeb.„Úplné zahalení ženské postavy taky není náboženskou povinností, ale pouhou tradicí, to vám potvrdí každý znalec Koránu,“ pokračuje a připomíná loňské vyjádření velkého egyptského muftího Muhammada Gomáa, který kvůli bezpečnosti a snadnějšímu zjišťování totožnosti podpořil s odvoláním na Korán zákaz burky v egyptských školách a na univerzitách.

Celý článek najdete v Respektu 09/2010. Anketu k tématu najdete - zde.

Čtěte také esej Odhal se.