Písně za všechny drobné

Neuplynulo ani patnáct let od první vlny pirátství, která od základu otřásla hudebním průmyslem. Koncem devadesátých let web natolik pokročil, že umožnil sdílet větší objemy dat. Hudba v mp3 souborech byla první, jež tuto schopnost otestovala, a reakce se dostavila okamžitě: propad prodejů klasických CD.

Ze zmatené situace, na niž nikdo ve velkých vydavatelských domech nebyl připraven, vyšla vítězně počítačová firma Apple. Její internetový digitální megastore iTunes se stal světovou jedničkou. Vše ale nasvědčuje tomu, že v roce 2013 se hudební branže ocitla na další křižovatce.

Aktuální výzkumy dokládají, že dorůstající generace fanoušků nemá zájem hudbu vlastnit – a to ani ve formě mp3 souborů. Nestahují si ji do počítače, namísto toho využívají výhod rychlého připojení i na mobilních telefonech a dávají přednost poslechovým službám jako YouTube, Spotify, Deezer nebo Pandora, kde si mohou vybrat a poslechnout cokoli z nepřeberné databáze skladeb.

Streamování nabízí publiku přístup k hudbě buď zdarma, nebo za zanedbatelný paušální poplatek. A na rozdíl od internetových obchodů, které kopírují logiku těch kamenných, se stalo opravdu účinnou variantou k ilegálnímu stahování. Člověk si radši pohodlně pustí svého oblíbence zdarma on-line, než by se pídil po jeho desce na podezřelých úložištích.

Chtělo by se říct, že tu svítá růžová budoucnost. Jenže celá věc má zásadní háček: nový způsob konzumace se sice těší globální oblibě, ale zatím není schopen generovat zisk. Švédský gigant Spotify, jednička určující trendy, je ve ztrátě, přestože má víc než dvacet milionů registrovaných uživatelů. Rozčarovaní jsou i méně známí hudebníci, když při pohledu na celoroční výpisy vidí, že tisíce přehrání na tomto serveru jim nepřinesou ani deset dolarů.