0:00
0:00
Z nového čísla8. 8. 20143 minuty

Elektrárna, u které chtějí všichni žít

Během 14 let od otevření se Tate Modern stala nejnavštěvovanější galerií moderního umění na světě

"V angličtině máme takové pořekadlo, aby člověk nepodléhal přílišnému okouzlení. Říkáme, počkej si, až skončí líbánky. Jenže v Tate Modern líbanky neskončily ani po čtrnácti letech,“ konstatuje rozvážně působící padesátník Donald Hyslop a přes obličej mu přelétne výraz uspokojení. Má k němu důvod. Když Tate Modern otevírala, věštili jí největší optimisté dva miliony návštěvníků ročně, ona však hned prvním rokem zažila dvojnásobný nápor. Schody, šatny ani záchody nedostačovaly a před obrazy se tvořily fronty. Počet příchozích už od té doby nikdy neklesl. 

„Dobře víme, že lidé k nám nechodí pouze kvůli umění,“ konstatuje suše Hyslop a v tónu jeho hlasu není ani špetka pocitu méněcennosti. Po Britském muzeu je Tate Modern druhou nejnavštěvovanější atrakcí Velké Británie. Turisté, které přitahuje, přispívají do londýnské pokladny až sty miliony liber ročně. Galerie možná nemá nejlepší sbírky, vyniká ale v jiných ohledech. Ostatně už sama práce našeho průvodce je důkazem, že instituce nedbá jen o to, co visí na jejích stěnách. 

↓ INZERCE

Donald Hyslop je po řediteli Chrisu Derconovi a šéfovi kurátorů Achimu Borchardt-Humeovi v Tate Modern mužem číslo tři. Pracuje tu od samých začátků a na jeho vizitce se poměrně nesrozumitelně píše, že je „šéf regenerace a spolupráce s komunitou“.

Stručně řečeno to znamená, že dohlíží, jakým způsobem se Tate Modern rozšíří do nových budov, jaké zelené technologie bude využívat, které své pozemky přemění na veřejně přístupné parky. Ze všeho nejvíc jde však o to, aby galerie byla ve čtvrti Southwark, potažmo v celém Londýně, dobrým sousedem.

„Dnes si to člověk neumí představit, ale ještě v devadesátých letech tohle bývala ne snad nebezpečná, ale rozhodně hodně nepříjemná čtvrť. Byla tu špína, nefungovala doprava a kromě dělníků tu bydleli jen méně úspěšní novináři, co to měli přes řeku blízko na Fleet Street,“ vykládá pan Hyslop, zatímco rozvážným krokem prochází úhlednou pěší zónou, jež přiléhá k Tate Modern a je posetá jednou kavárnou vedle druhé. Příliv turistů dychtících navštívit galerii nastartoval celé okolí a přivedl na jižní břeh Temže nebývalé peníze. Má to ale i svůj rub. 

Jaká je první britská národní galerie věnovaná čistě modernímu umění? V jaké atmosféře vznikla Tate Modern? Jak se podařilo rekonstruovat budovu elektrárny, kde sídlí? Jak jsou uspořádány sbírky? Jak se podařilo proměnit okolní oblast, ale jaké jsou i stinné stránky? Čtěte v novém Respektu 33/2014, který vychází v pondělí 11. srpna (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].